S Fiatem Uno mám za sebou trojnásobnou zkušenost, ale vše jsem si odbyl u kamaráda Honzy, kterému se tihle prcci postupně střídají v Garáži. Teď v ní má dva kousky, přičemž ten slabší je základní Uno 45 před modernizací, prodaný kdysi v československém Tuzexu. Skoro jsem doufal, že v techničáku bude jako majitelka inženýrka Tejfarová, ale to už mám smůlu. Nicméně Uno coby nástupce starého typu 27 byl ve své době vážně fajn a na našem území vedle zastarávajících škodovek a bakelitových Trabantů nabízel úplně jiné řidičské zážitky.
Velká, ale přitom špatně svítící světla, klika schovaná za plechem dveří, prostorný a prostý interiér, prostě normální Uno. Vpředu je napříč devítistovka OHV z předchozího typu 127, který prý Uno dostane i na 140 km/h. Zkoušet to neplánuju, ani měření akcelerace nezrealizujeme. Základnímu Unu trvá 17 sekund, takže bychom s Honzou asi pokaždé usnuli. Ale tak co bych taky chtěl po výkonu 45 koní, to je na 711 kilo těžké auto tak akorát. Uno je navíc spíš komfortně naladěné a tak je takovým pohodlným youngtimerem.
Úplně jiné bylo Uno Turbo i. e. v modré metalíze. Honza má variantu po modernizaci, které se říká Uno Logo. Má hezčí aerodynamičtější vzhled, ale pořád je to ta jednoduchá krabička. Vytuněné Turbo Honza uvedl nejdříve vzhledově do originálního stavu. Na pohled tedy Turbu nechyběly černé plastové lemy, nástavce prahů, jiné nárazníky a lišty s červeným proužkem, ten nádherný osmdesátkový detail. Sedadla mají příjemný tvar, ukotvil bych je ale o něco níž. Volant Momo se dobře drží. Červený koberec je původem ze starších modelů, ale vypadá to tu s ním lépe. Ukazatel plnicího tlaku turba a teploty a tlaku oleje naznačuje, že tohle není obyčejná verze.
Třináctistovka pocházela z Ritma, ale dostala turbo IHI, později Garett T2, vícebodové vstřikování Bosch a elektronické zapalování Magneti Marelli. S katalyzátorem má motor 100 koní, bez něj nabízejí starší modely dokonce 105. Líbí se mi, že Uno nemá žádnou turbodíru, což bylo pro přeplňovaná auta osmdesátých let typické. Pořád táhne a dokonce nechá i odhvízdnout turbo. Dlouhá převodovka má příjemně přesnou kulisu.
Honza s Unem rád jezdil na sprinty, kde trápil dražší a silnější auta. Proto použil kola lehká kola Speedline (jen 6,5 kg), pneumatiky Toyo R888R a o 600 mm snížený tužší podvozek. Turbo vyměnil za to ze Skylinu GT-R, nainstaloval nový nerezový výfuk a větší vstřikovače i intercooler měl nový. Výsledkem je 207 koní a tak se s Unem dostal na stovku za 5 sekund. Launch control fungoval neskutečně, ale přitom auto skvěle sedělo i v zatáčkách, jen to chce ohlídat si nástup šneku.
Letos jsem za Honzou dorazil znovu a jeho Uno už má novou karoserii v nádherné červené barvě Rosso Corsa, která Unu sluší ještě víc. Při mé návštěvě ještě stálo na zlatých kolech z Pandy 100HP, ale v renovaci už byla originální kola a když mi Honza poslal fotky, musím uznat, že ta sluší autu nejvíc. Obecně se Honza snažil, aby auto bylo tentokrát sériové, takže má nyní kolem 120 koní.
Když Fiat začal vyrábět Punto, nechal Uno ještě dva roky ve výrobě. Uno Turbo ve mně vzbudilo nostalgii po době, kdy slovo Turbo bylo cool. Kdy si je lidé lepily na svá auta a angličáky s tímto slovem na kastli musely vyhrát na koberci každý závod. Honza mimochodem pro auto hledá nový domov, kdybyste náhodou chtěli Turbo mít doma. Na vlastní oči si jej můžete prohlédnout na Retro garáži už osmého srpna.
Foto: Mikka a Jan Kurach
Delší povídání si můžete tradičně přečíst na Garáži, a to jak o modelu Uno 45, tak o sportovní verzi Uno Turbo i. e.
To turbo je skvely. Uno mi proslo shnily na prach rukama nekdy v roce 2005 asi. V krasny vybave. Jednoduche, svizne a na tu dobu genialni.
Se mi vždycky líbilo víc Tipo, ale nikdy jsem s ním nejel. Jinak ještě geniálnější je snad stará Panda. Líp vymyšlené malé auto jsem snad nikdy nepotkal
Jo, tenkrat mit “turbo” bylo neco. Pamatuju si taky, jak se prodavali samolepky, a kdo mel na kufru ten magicky napis byl kral. Udelal dobre, ze to dal do seriovyho stavu. Priznivec tuningu jsem nikdy moc nebyl. A original ma svoje vetsi kouzlo. I kdyz s 200 konma to muselo jet neuveritelne.
Je super ze se to tady objevuje. I kdyz formou takovyho traileru k hlavnimu sdeleni pod praporem komerce:)
Ale tam je to i pro lidi, ve kterých se nsažíme vzbudit zájem….
Tady to je relax, pohodový texty pro stejný magory, co mají krev s vyšším oktanovým číslem, jako já nebo Krab. A tak nemusíme psát tak diplomaticky. Nicméně, kdyy někdo chtěl profesionálnější článek k tématu, tak se od nás také dočká 😀
Hele, jelo to… strašně. Jako fungovalo to fantasticky a byla to rychlost, ale pak si člověk uvědomí, v čem sedí a jak je tlustej ten stroj u krajnice, a to je najednou adrenalinu v krvi. Jinak jak stárnu, tak jsem také spíš na originální stav a největší radost mám třeba poslední dobou z aut na origináních kolech 😀