Sunday Morning drive III. – Tajemná garáž i retromuzeum ve Strnadicích

Prodloužený víkend jsme opět využili na maximum a vytáhli auta z garáží a spálili zase něco toho vysokooktanu…

Tentokrát jsem vyrobil „teaser“ na červencovou projížďku s fotkami Lotusu Elan +2 a tak nějak bláhově myslel, že s ním budu už moci vyrazit. Administrativa (a stejná situace s MGB, což je dílem i můj vlastní bordelizmus) mě zatím z vyjížděk veterány vyřadila, minimálně do doby, kdy budu mít na sebe obě auta zaregistrovaná s veteránskými značkami. Ale už se to blíží, je to v běhu, takže nejpozději do konce července to jistě bude hotovo. Místo odvážných pokusů jezdit pěkně načerno na „anglické“ původní jsem spíš čas věnoval údržbě a ladění strojů do perfektní kondice. Bude to legrace na pěkně dlouho. Ale obě auta jezdí a mám dojem, že tak jak by i skutečně měly.

Ale o Lotusu si číst už jistě nechcete. Náš sraz začal tradičně zase v Loděnici na návsi (místní by možná prskali a tvrdili, že se jedná přímo o náměstí) a já tam opět vyrazil z Loun a brzo ráno si s Elise užil prázdné okresky na Rakovnicku. Sešli jsme se kolem půl deváté, všichni rohlík na puse, některé staré známé tváře, jiné úplně nové. Přijeli sympaťáci s krásným černým Subaru BRZ se stylovými doplňky, Míra v Porsche 911 Carrera 3.2 z roku 1987, které se nepochybně stalo ihned magnetem naší akce. Zrovna tak i modrá Lancia Beta, která s námi však celou cestu nejela, vlastně jsem ve své srazové dezorganizaci ani nezjistil, kdo s ní vůbec přijel. Přehlédnout nešlo „Kuřete“ v MG ZR ani mého kolegu z garáže Martina „Happy“, který vyrazil tentokrát opět s manželkou a nahoře bez. Tedy víte, jak to myslím – přijel Mazdou MX5, ne Jaguarem.

Štěpánův parádní vínový Jagoš se rozhodl den před srazem, že prostě nenastartuje, a tak jel jako spolujezdec v kamarádově „záložní“ Alfě Romeo GT. Ale vlajku držel Honza s jiným, černým Jaguarem XJ X300, který očividně startoval naprosto v pohodě. Další kámoš přivezl ukázat nový Mercedes CLK 230 kompressor, který svým stavem skutečně slovíčku „nový“ vážně odpovídá. Musel jsem si do něj nasednout a nasát tu parádní vůni, jakou voněla německá auta na konci devadesátých let. Hned jsem si vzpomněl na to jak voněla kdysi moje pětka E39, vlastně nakonec i v „Sally“ 911 je to dost podobné. Nicméně tenhle mercedes je fakt „voňafka“ a to nejen bazárnickou hantýrkou. Vyrazili jsme až po deváté, protože jsme se tak trochu v hloučku zakecali, a to samé se nám stalo i na vyhlídce na Rabyni, kam jsme dojeli a zjistili, že se kupodivu na místní parkoviště vejdeme. Pak jsme si dali velkou pauzu v jedné soukromé garáži jednoho mého kamaráda na místě, které je tajnější než protiatomový kryt v Brdech. Chodí se tam na pozvánku a užili jsme si tam pokec, příběhy o tom, jaké to je přivézt si malý Caterham až z Ostravy s rozhozenou geometrií a mnohé jiné.

Dál už to “morning” drive nepřipomínalo, protože bylo už docela dlouho po poledni a někteří se s námi museli rozloučit. Míra s Porsche potřeboval stihnout ještě odpolední kolo a Augi se Subaru WRX STI musel taky frčet domů. Menší skupinka dojela kolem Konopiště až do retromuzea ve Strnadicích, které fakt doporučuji. K vidění jsou tam vážně auta, která jsem znal jen ze starých knížek o automobilech východního bloku, jsou tam třeba zvláštnosti jako Polská Syrena nebo Warszawa a mnohé jiné. Majitel muzea předvedl vlastní stavbu na motivy Lotusu Seven, postavenou na technice Žigulíka a o té myslím ještě v automobilovém tisku letos v létě uslyšíte. Martin pilně pracuje na uceleném článku. V muzeu mají auta z Tuzexu a spousta dalších artefaktů doby, která už je naštěstí dávno pryč. Jenže zde v muzeu to nijak nedráždí, naopak je to moc zajímavé místo a člověk by si na pořádnou prohlídku měl vyčlenit alespoň dvě hodinky. Je tam toho vážně spousty. A muzeum je zároveň i ukázkou toho, až kam může směřovat automobilová sběratelská vášeň, když zrovna máte k dispozici celý prázdný bývalý kravín.

Ze Strnadic jsme se rozprchli k domovům. Velký kus společné cesty jsme měli tentokrát s Tondou, který místo Lancie přivezl svou nablýskanou Fionu. Pro vás, kdo nevíte, Fiona je Fiesta ST200, poslední čtyřválcové verze s motorem Ecoboost, speciálně posíleném na 215 koní při overboostu, s 320 newtonmetry a na přání dovybavena mechanickým samosvorným diferenciálem. Jak říkal majitel Tonda, je to taková poslední jednodušší varianta bez stop/start systému a blbovin, které nechcete. Ale současně je to de-facto nové auto. Sedadla Recaro jsou naprosto perfektní, jen se sedí trošku výš, než by si asi majitel sporťáků přál. Nebudu to okecávat, Fiona mi padla do oka a když Tonda nesměle prohlásil, že by rád, abych ho kousek svezl v Lotusu, tak jsem mu místo toho radši dal na chvilku klíčky a sedl si na jeden kratší zatáčkový úsek do Recara ve Fioně. Mě totiž vrtala hlavou jedna věc.

Fiona se mi předtím držela ve zpětném zrcátku až nápadně statečně. Když přišel jeden takový pěkný úsek s pár serpentinami nahoru u obce Tisem, vyloženě jsem si je s Elise užíval, a i když by to jistě šlo rychleji, přišlo mi to na fakt, že jedeme po normální silnici a za serpentinou může zčistajasna vybafnout peloton silničářů (kolistů), kteří navíc pojedou v trojstupu a zaberou celý pruh, celkem rychlé. A Fionu se z těch zpětných zrcátek setřást nedalo. Kdepak, dobře vyladěný malý ostrý hatchback bývá typicky těžký soupeř i pro čistokrevná sportovní auta. Nakonec, ne nadarmo se tahle Fiesta dostala v jednom roce do finále Evo car of the year. Možná, že bych na okresce raději řídil starší Clio Cup 197, vlastně jednoznačně bych ho upřednostnil, ale kdybych měl být fér a vzal v potaz i fakt, že s Fionou se dá v pohodě cestovat i po dálnici a je celkově daleko líp zpracovaná, Fiesta je prostě lepší. Co budu povídat, Fiesta by byla nejspíš dnes tím ostrým hatchbackem, který bych po krátkém svezení doporučil. Nakonec jeden kamarád z naší skupiny už se taky hned vyptával, kdy by eventuelně byla tahle Fiesta na prodej. A asi jen tak nebude. Alespoň už vím proč.

Co bude příšte? Možností na srpen je jistě víc, sám bych si přál, abychom vyrazili už i převážně těmi veterány, ale na druhou stranu skupinka se nám skládá spíš z bláznů do sportovních aut klasického střihu, Miaty nechybí a Jaguary kontrují naše ambice lítat po okreskách jako blázni. Jeden z nápadů je uskutečnit výlet na Šumavu, protože tamní silnice jsou většinou fakt v perfektním stavu a ideálně i s přespáním. Zkrátka Sunday Morning drive se zvrhává v poměrně časově náročnou kratochvíli, ale o to víc mě baví, že si to všichni maximálně užíváme. Pozvánku na příště jistě neminete a hlavní dění sledujte na našem společném whatsappu a koho jsem tam ještě nepřipojil, tak rád udělám, stačí do soukromé zprávy poslat číslo.