Jaguar XJ je jedno z těch aut, co jsem měl rád už jako dítě. Měl jsem totiž několik angličáků Matchbox modelu XJ40 a překvapivě i velký model s otevíracími dveřmi a kapotou. Pak jsem na to nějak ale zapomněl, až do prvních Legend, kde se tehdy jen tak na louce postavilo červené XJR z devadesátých let. Páni, říkal jsem si tehdy jako čerstvý pisálek, tím se snad nikdy nesvezu. Nicméně náhoda tomu chtěla, že jsem se o pár let později seznámil s Jirkou z Classic Drive a přes něj i s Tomášem, který doma XJR měl. A v tu chvíli se tím i můj život přehodil na trochu jinou výhybku.
Je to model X306, tedy modernizace druhé generace XJ40 z poloviny devadesátých let. Tu modernizaci zorganizoval Ford, který se stal majitelem slavné luxusní značky. Jaguary měly být spolehlivé a lépe vyrobené, ale přitom pořád vypadat klasicky. Chtělo to ale nějaké emoce, takže se objevila sportovní verze XJR s motorem přeplňovaným kompresorem. Čtyřlitrový řadový šestiválec s mezichladičem se dostal na 326 koní a 512 Nm. To vše se na silnici přenášelo přes sedmnáctipalcová kola na Pirelli P-Zero. Auta s manuálem Getrag jsou vzácná, takže spíše potkáte čtyřstupňový automat GM, který jsem řídil i já.
Sportovní model XJR má jinou masku v barvě karoserie s tahokovem, černé lišty kolem oken, dvě koncovky výfuku a několik malých log XJR. Pořád je to ale základní XJ s tím nádherným tvarem karoserie. Vnitřek se příliš neliší od běžného XJ (jen kožený střed volantu je s nápisem XJR) a je tu spousta kůže i dřeva, navíc tu nic neskřípe a nevrže. Příbuznost s Fordy v té době prozrazuje hlavně podobný klíček. Starý přístrojový štít pochází už z předchůdce a ty spínače na něm jsou legračně retro. Všechny kusy mají navíc rozbité mřížky výdechů topení vzadu.
Stovku dá prý za 6 sekund, což můžu potvrdit. Zkoušení tohoto údaje mi bavilo a lineární zátah čtyřlitrového šestiválce dopovaného kompresorem mi strašně bavil. Ten výkon v limuzíně je prostě super. A i když má ostré XJ skoro 1,9 tuny, není to u téhle verze skoro vůbec znát. Hrát si můžu i s automatem, který nabízí možnost řadit si sám. Spolu s komunikativním řízením a výborně odladěným podvozkem (v tom ale Jaguar XJ vždy vynikal) je vám jasné, že XJR je jedním z těch sedanů dělaných pro řidiče a ne pro někoho, kdo by se nechal vozit vzadu. Přitom ale není nutné s ním jet ostře, klidně se dá sundat noha z plynu, zvolnit tempo a změnit erko v obyčejné pohodlné XJ.
Ovšem erko má samozřejmě mnohem vyšší spotřebu, Tomáš s ním jezdí za skoro 20 litrů, což je proti mým 11 u XJ6 docela rozdíl. U hračky by mi to nevadilo, jenže já si XJ kupoval jako daily. V tom případě jsem nechtěl přeplňovaný motor, ale co nejjednodušší model. Erko mi ale nedá spát. Ta snadnost, kdy se z příjemné limuzíny změní na rychlý sedan, je fantastická. Mít méně rozumu nebo naopak více peněz, asi bych si klidně i na to denní ježdění choulostivější erko koupil.
Více písmenek jsem už kdysi napsal pro Garáž. Za možnost vyzkoušet si jedno z aut snů musím poděkovat týmu Classic-Drive. Fotky mi opět nafotila Mikka.
XJR je nádhernej. Ten na mě u někoho v garáži ještě čeká. 🙂 A tento kousek vypadá výborně. Škoda že těch manuálních s getragem vyrobili snad jen necelých 300 ks jestli se nepletu. To je nesehnatelný.
Ja mel jako malej taky model XJRka od Bburaga. Pamatuju si uz tehdy jak se mi to auticko strasne libilo. Ta nizka silueta, krasny proporce. Vypadalo jinak nez ostatni hranata auta tenkrat. To v testu je teda i po letech krasne zachovale. Paradni!
Ta silueta a zeštíhlující záď mě vždycky dostane.