Když mi bylo osmnáct, tak jsem jej chtěl, ale neměl na něj peníze. Dnes už se tento problém začíná opakovat, jejich ceny rostou mnohdy až do absurdních výšin. Takže proč je trojkové BMW generace E30 takové? Třeba vám na tuto otázku odpoví moje vzpomínky na tři exempláře – 316i Baur TC-2, dvoudveřovou 318i a kabriolet 320i. Věnovat se jim budu motoricky hezky od nejslabší po nejsilnější. Ale ať už šlo o jakoukoliv verzi, je tohle BMW prostě vzhledově povedené. A i ten interiér orientovaný na řidiče, ale jednoduchá, je fajn.
Začnu tedy s Baurem, který se mi líbí od dětství kvůli angličáku Matchbox. Baur totiž vyřešil otevřenou karoserii bez toho, že by se zmenšila tuhost auta. Spoustě lidem toto sice nevyhovuje, ale svoje kouzlo to má. Baur se do skalpování pustil proto, že se uvedení továrního kabrioletu nečekalo. Baur vzal tedy dvoudveřový sedan (v tomto případě plasťák po modernizaci) a vyřízl jen střechu, rámy dveří a jejich nejbližší okolí zůstaly, aby se neztratila tuhost karoserie. Uvnitř je to běžná třicítka, černé plasty, orientace na řidiče a osmdesátkové tvary. Celému tomu dominuje velký volant s tenkým věncem.
Výhodou Baura je, že není o tolik těžší než běžná třicítka. Díky tomu působí i s pouhou točivou šestnáctistovkou docela svižně, živě a hlavně v horních polohách auto funguje. Líbí se mi, s jakou lehkostí se ta ručička hrne nahoru, skoro jak u japonských motorů. Vůbec mi tedy základní motor nevadí, auto je prostě fajn. Ale bude to ještě lepší.
Jako další budu vzpomínat na dvoudveřový sedan 318i, modlu všech v mém věku, co bylo tohle auto dostupné v době, kdy si dělali řidičák. Právě při pohledu na něj si říkám, že Claus Luthé to fakt zvládl. Jen by se mi víc líbil modernizovaný plasťák v červené barvě na pavučinách BBS… ale možná ne, to už by hodně připomínalo M3. Tady navíc předchozí majitel nalepil štítek M na víko kufru, i když nevím proč. Ale tak taky mi bylo 19 let a měl jsem na Felicii znáček RS, nicméně to je trapná kapitola mého mládí, takže popojedeme.
Vnitřek sedanu je super, protože je modrošedý a snaží se sladit k bohužel celkem nenápadné barvě exteriéru. Třicítce by prostě slušela nějaká veselejší barva. Jinak se mi uvnitř ale líbí starý držák na MC kazety, to je věc. Ale čert vem dobovou nostalgii, lepší jsou jízdní vlastnosti. Sice to chce motor dostat až k omezovači, ale ručičku k němu dostanete rychle a ochotně. Čím je černý asfaltový hlad klikatější, tím větší rohlík se mi rozlézá na tváři. Po správně poskládaných pedálech doslova tancuji a užívám si krásný zvuk ve vysokých otáčkách. Přitom není potřeba být k autu nějak drsný, ono je tak ochotné k splnění všech vašich přání. Skvělé vyvážení umožnuje i rozhození zadku, ale umí i čistou stopu.
A nakonec ještě jednou s větrem ve vlasech, tentokrát v originálním kabrioletu, který byl populárnější, než Baur. Má boží červenou barvu a pavučiny BBS a vypadá prostě skvěle. Z profilu totiž vidíte nad pontonem jen čelní sklo a opěrky, kabriolet si vystačil bez jakéhokoliv rámu. Střechu jsem si zkusil natáhnout, což znamenalo odjistit lakovaný kryt za zadními opěradly. Jenže jak jej odjistit? No, trvalo mi dobré dvě minuty, než jsem si uvědomil, že vzadu je vnitřní klika jen na jedné straně a že asi nebude mít standardní využití, když auto žádné zadní dveře nemá. Pak už to byla otázka pár vteřin. Všimnout si můžete vyšších prahů s výztuhami, ale jinak je to uvnitř vlastně stejné auto, tak by mohlo i stejně jezdit.
Jenže tentokrát je to šestiválec 320i se vstřikováním paliva. Sice jde o nejmenší šestiválec, ale i s kabriem dokáže upalovat svižně. Jistě, možná by o fous lepší byla 325i, ale ani dvoulitr není nijak líný a k těžšímu otevřenému autu se hodí. E30 tak stále má jistou hravost a hbitost, o kterou by asi čtyřválcové kabrio (vyjma M3) přišlo. Možná ten dojem umocňuje dost tichý motor, za mne by mohla tříca klidně víc řvát a klidně se i snadněji nechat utrhnout.
Jak jste si všimli, všechny třicítky mne bavili. Nejvíc asi dvoudvířko, ale šestiválec má také něco do sebe. Cenové dno už ale E30 minula a dneska se slušné kusy zase šplhají do cenové výšky. Jen jestli jsme přeci jen nezaváhal, když jsme si ho nikdy nekoupil.
Všechny třicítky mi půjčili Veteráni na Truc a fotky Baura laskavě nafotila Mikka. Články o nich s více podrobnostmi pak samozřejmě vyšly na magazínu Garáž: 316i Baur TC-2 a 320i Cabriolet.
