Potřebujete čtyřkolku fakt na ježdění do terénu a ne na pozérské machrování? Tak to vám doma určitě nestojí nový naleštěný crossover, ale něco jako Lada Niva nebo Suzuki Jimnny. A když vyjdete do Alp, potkáte tam spousty ještě legračnějších krabiček – Fiaty Panda 4×4 první generace. Tuhle Pandu totiž nezastaví nic, jen koroze. Naštěstí ale v severních Čechách jedna nezrzavá (ale spíš pracant, žádná leštěnka) z roku 1986 je a já se s ní směl projet.
Panda mi přijde super, je to totiž geniálně vymyšlené malé levné auto s prostým interiérem. Tady jsou jen novější pohodlnější sedadla. Verze s pohonem všech kol u něj dává překvapivý smysl. Navíc čtyřkolku nedělali v Turíně, ale od roku 1983 u specialistů Steyr-Puch v Rakousku, kde se dodávala převodovka, spojka a celá zadní náprava. Čtyřkolka se zapne páčkou u řadičky.
Litrový čtyřválec je z rodiny FIRE SOHC a díky přímému vstřikování nabízí 54 koní. Na to, jak je malý, dělá docela rámus, ale stejně neumí jet víc než 130 km/h. S ním je pod kapotou i rezerva, ale tu bych si já asi raději dal na zadek, jako to měl třeba Golf Country. Náklony nejsou v zatáčce malé a spotřeba je kolem 7,6 litrů. Jenže to všechno je zapomenuto, když opustíme asfalt. Panda se začne škrábat do neuvěřitelných svahů a nájezdů a já si sbírám bradu někde u kotníků. To auto snad nic na světě nezastaví, malý rozvor a žádné převisy umožňují miniaturnímu autíčku vymotat se všude. Možná někde v horách, ale takto během testu nemám šanci ty limity najít.
Panda fungovala tak skvěle, že jí Fiat nedokázal až do roku 2003 nahradit. Druhá pětidveřová generace měla také povedené varianty četně čtyřkolky, ale už nešlo o tak robustního pracanta. První Panda je tak stále vidět na západoevropském venkově, je to taková tamní Lada Niva. Kvůli tmu, že jde ale o pracanta, tak už nabídka řídne a ceny spíše rostou.
Pandou mne nechali projet Retro-auta a článek o ní vyšel před časem i na Garáži.
