Správný impulz pro sepsání několika myšlenek, které mi často krouží hlavou dodal víkendový videoblog na Drivetribe od Jamese Maye, mého oblíbeného Jamese Maye, rád dodávám vzápětí.
Právě on je člověkem, který z celé slavné trojice producentů zábavního programu nebývalého rozsahu i popularity vyčnívá i svým filozofickým přístupem k věci. Clarkson si libuje rád v částečně předstírané přízemnosti, Richard Hammond je opravdový autíčkář a zejména i motorkář. James May, ten není ani jedno, zato skvěle slouží jako studnice inspirativních myšlenek. Doporučuji si celý sedmiminutový videoblog zhlédnout ještě nyní, než přejdete k dalšímu textu, abyste věděli na co přesně navazuji.
Málokdy s Jamesem Mayem nesouhlasím. Zhlédnul jsem onen blog ještě jednou a znovu se zamyslel. Na jednu stranu jen blázen prodává krásné Ferrari 308 GTB z roku 1977 a tvrdí cosi o tom, že ho nebaví a že si užije daleko víc svá současná auta – elektromobily a… skvělou novou Alpine A110. A pak jsem se zamyslel znovu. Víte, v praktické rovině má vlastně pravdu. Nejlepší doba je vždycky ta, která je nyní, vše ostatní jsou už jen vzpomínky. Bývají zkreslené, idealizované. Technicky vzato má James May pravdu.
Jenže současným autům doopravdy cosi chybí. Budu totiž přesně jedním z těch lidí, kteří by byli přesně v okruhu zájemců o krásné červené Ferrari, které je dobré nejen jako poster (ozdoba do garáže), ale i skvěle jezdí. Nebudu předstírat, že jsem se svezl v mnohých klasických Ferrari, vlastně by se daly napočítat snadno na prstech jedné ruky a vím, že Ferrari sedmdesátých a osmdesátých let jsou velmi svérázné stroje. Na jejich řízení je potřeba často fakt nečekaně velká ovládací síla, volanty bývají předkloněné, ergonomie sezení neodpovídá modernímu pojetí řidičské pozice ve sportovním autě a rády se porouchají. Přesto mají daleko k tomu, abychom je označily za staré křápy.
Veškerá ta mechanická spojení a složitosti ovládání vytvářejí zážitek, který je nevšední, který dokáže změnit vaši náladu a zapůsobí na vaše pocity. To je základní důvod, proč mám rád stará auta. James May tvrdil, že už je jaksi rád nemá. Asi to dovedu pochopit, ale překvapil mne a věřím, že i hromadu fanoušků. Zůstali jsme dost v šoku. Ale nebral bych to negativně. Je to totiž zajímavý a vpravdě odvážný názor. Jeho Alpine A110 je mimochodem naprosto fantastický sportovní vůz a stačilo mi jen pár kilometrů, abych pochopil, že tohle auto se povedlo, má svůj charakter a krásný zevnějšek. Vadil mi moderní přeplňovaný čtyřválec anebo pádlové řazení dvojspojkové převodovky? Upřímně vadilo, ale není to tak jednoznačné.
Velmi dobře si pamatuji na diskuzi, co jsme měli s majitelem krásné modré Alpine. Ten pán byl asi ve věku mého táty nebo o pár let mladší a prošel si i závoděním během osmdesátých let s čistě analogovými auty, které tehdy startovaly na rallye. A chtěl si dopřát moderní sporťák. Byl z něj nadšený (věřím, že je dodnes) a když jsem ho ze zvědavosti na chvíli posadil jako revanš za svezení v Alpine do svého Lotusu Elise, tvrdil, že mu hodně ty stará mechanická závodní auta připomíná. Přesto ho cosi táhlo k nové Alpine.
Je to legrační. Odjížděl jsem potom domů ve svém starším žlutém Lotusu, a tak nějak se v duchu vysmíval sám sobě. Určitou formou „masochismu“ tedy asi rád odmítám nové sportovní auto, inspirované slavnou historií, které všechno dělá objektivně líp. Má daleko snadněji dostupný výkon, pohodlněji naladěné odpružení a výbavu odpovídající zvyklostem roku 2020. Na to abych se podíval kam bych měl jet si tím pádem v Alpine nemusím zastavovat a lovit to na mapách v mobilu anebo si dokonce rozložit tu klasickou papírovou, která se tak ráda vždycky ve větru trhá a v dešti rozmáčí. Přesto mě tyhle jednoduché elementární zážitky baví víc a z toho důvodu žádnou novou Alpine nemám. Stará auta mě nabízejí víc bezprostřední radosti a cosi mě k nim neustále přitahuje.
Když jsem se byl letos na jaře podívat na dva veterány z cílem možná jeden koupit, anebo o obou alespoň napsat nějaký článek do rubriky „veteráni“, musel jsem jeden z nich hned po projeté třetí zatáčce mít doma. Nešlo to udělat jinak a nebylo to plánované. Tím autem byl Lotus Elan v uspořádání 2+2 a to auto i teď s odstupem měsíců naprosto zbožňuji, přestože dynamicky už ho v přímce překoná kdejaké moderní auto. Není to najednou vůbec podstatné. Zajímavostí je, že Lotus Elan +2 bylo ve své době volbou pro milovníky sportovních aut, kteří toužili po tom nejmodernějším, co trh nabízel a nebáli se zkusit něco nového. Vsadím se, že tehdy existoval i tábor šoférů i hobby závodníků v jedné osobě, kteří nad Elanem dost možná ohrnovali nos a hýčkali si své staré dobré Jaguary XK120. Vždyť to byl jen čtyřválec a měl sklolaminátovou karoserii…
Možná bych měl tedy být i já jako James May, prodat svá stará auta a koupit si nějaké nové a užívat si vrchol automobilového konstruktérství, které zažíváme právě dnes. Jenomže já si nemohu pomoct. Zvuk, předehra před startováním, vůně i roztodivné ergonomie sezení, kolíbkové přepínače i mechanické otáčkoměry, to jsou věci, které mne na autech doopravdy baví. Nejsou to displeje a super rychlé převodovky. Se starými auty se dá zažít spoustu zajímavých akcí, potkat různorodé i pěkně podivné podobně postižené lidi a užívat si života. Zatímco se o takové auto staráte, abyste ho předali další generaci, baví vás a máte z něj radost. S jednou věcí však souhlasím, i když ji James May úplně přímo neříká, jen ji tuším kdesi mezi řádky. Nebojte se mít vlastní názor, vyzkoušejte si různé styly, různá auta a nebojte se jít se svým názorem i mimo hlavní proud.
Nové vs staré auto, to je fakt na dlouhou debatu 😀 Dokážu pochopit určité argumenty obou stran (snad kromě věcí typu infotainment – já v to autě vůbec neřeším, je mi to jedno).
Obecně si ale myslím, že problém je trochu i ten, že se léty smazaly rozdíly mezi automobilkami, je třeba úplně jedno, jestli si půjdeš koupit BMW 1, Golf nebo Kiu Ceed. Výsledek je skoro stejný. Myslím tím, že třeba ty bys ve své době vybral například E36 Compact a nešel bys pro Kiu Sephiu, diametrálně jiná auta, dnes je to skoro jedno. Běžné moderní auto taky vyžaduje daleko menší zapojení řidiče, spousta jízdních asistentů, ESP atd. Pro většinu lidí je dnes auto jen dopravní prostředek, nikoliv hobby, hodně lidí neumí řídit. Co se týče aut jako koníčka, tak je to jiné, protože hobby ti poskytuje emoce, radost z jízdy, která nejde vyjádřit čísly.
Chci tím říct, že například já se raději dívám na rally historiky, i když se stopkami v ruce jsou daleko pomalejší než moderní stroje. Vnímání toho, co ti přináší radost z jízdy, je subjektivní, někoho baví jezdit v moderním autě, někomu přináší radost auto staré.
Mimo jiné z věcí, které jsi vyjmenoval, mi dnes chybí hezké zvuky motorů. Dříve zněly motory prostě lépe. Nechápu ani nadšené reakce třeba z I30 N, všichni chválí zvuk motoru, mi osobně se nelíbil.
Abych to uzavřel, když se podívám na titulní obrázek, tak ty alpinky bych chtěl mít v garáži obě. Jsem přesvědčený, že by mě bavila jak ta stará, tak i nová, byť každá jiným způsobem.
To je dobrej postřeh. A primárně to mělo být vyjádření spíš k autům pro radost a zábavu než čistě k autům jako dopravním prostředkům.
Hezké zvuky motorů mi chybí taky. Přitom to nebylo špatně ještě relativně nedávno. To jsem tak nějak připomněl v tom článku o AMG Mercedesu, kde je zvuk vážně nevyumělkovaný. Slyšel jsem startovat v ten stejný týden i zbrusu nový model a nebylo to tam… prdlání, práskání vyvolané jen chytrými klapkami ve výfucích. To i30N dělá to samý …
A souhlasím, je to na sáhodlouhou, ale vlastně příjemnou debatu k dlouhým zimním večerům 🙂
Vím, že jsi to primárně směřoval ke sportovním autům, ale já to chtěl trošku rozšířit a vzít to obecněji 🙂 Chtěl jsem tím říct, že v minulosti byly automobilky, ve kterých i ten nejobyčejnější model dokázal poskytnout nějakou radost z jízdy. Proto jsem tam dal ten E36 Compact. Je fakt, že jsem s tím jel před dlouhou dobou, možná si to trošku idealizuji, ale přišlo mi to jako prostě fajn auto na řízení. Tou Sephiou jsem nikdy nejel, ale myslím, že bych od toho nemohl moc očekávat. Dnes bude mezi BMW 1 a Ceedem daleko menší rozdíl, než byl tehdy. A zároveň si nemyslím, že s nějakou obyčejnou verzí bude za volantem nějaká zábava.
Nevím, jestli třeba sleduješ na YT losí testy, ale přijde mi, že ty moderní auta se chovají dost nevypočitatelně. Jako jasně, není to úplně berná mince, ale dává to aspoň trošku představu, jak se to auto chová při prudké změně směru a rychlém přenosu hmotnosti.
Jo, s těmi rozdíly i v obyčejných autech dneska a dřív, to je taky fakt. Jako děti jsme ty auta docela jasně rozeznávali jedno od druhýho a přesně věděli co je co. Dneska se v tom občas i ztratím. Opel býval nuda, Bavorák byla vážně radost řídit, Mercedes byl drahý a nikdy uvnitř nevrzal. Dneska se to trošku začíná smazávat, technika je podobná, výbava může být větší u Kia než u Mercedes, když si u toho druhýho nepřiplatíš za něco vyloženě extra. Prémie jsou div ne jen ty odznáčky na kapotách (téměř)
Jinak zmiňuješ E36, nakonec ta půjčená od kamaráda “hobby závodní” jak ta mě baví. Mohl jsem si s ní v sobotu zajezdit v sosnové, sice jsem přijel blbec až pozdě, rovnou na měřenou jízdu bez tréninku, takže blbý čas, pak jsem na té vodě co byla přezul na vhodnější gumy dozadu a trénoval a trénoval… jedna velká sranda. To by asi z dnešní trojka nedala..
Je to tak.
Právě to tvé povídání o E36 jsem si před pár dny četl, zajímalo mě, jak se postavíš k těm úpravám, když vím, že jsi příznivcem originálního stavu. Já nejsem tak striktní, ale musí to mít hlavu a patu, profi třeba ve stylu Tomyxe. Nakonec mě vůbec nepřekvapilo, že se ti to tak líbí. Zrovna chudinky E36 jsou už buď ve šrotu, nebo u pseudozávodníků a tunerů s kšiltem. Škoda, protože zrovna u E36 si myslím, že je vhodná pro úpravy na nějaké hobby závody, přesně jako je ta, o které jsi psal.
ta E36 mě opravdu hrozně baví. Pár drobností jsem zkusil kámošovi na tom poopravit, jistě by stálo za to si hrát dál s geometrií, použitými pneumatikami a jaké rozměry, zadek, předek, záleží prostě co člověk chce jezdit. Já jsem spíš na to, trénovat rychlou stopu, ale s tím, aby auto bylo spíš do přetáčiva, než nedotáčivé. Nedotáčivost nemám rád. Co je fantastický, že taková E36 s šestiválcem nejen že krásně zní, ale pobavíš se s ní ne-li víc než kluci co tam měli BRZtka, nebo nějaké ty ostré hatchbacky. To víš, zánovní BRZ s tím to nechceš někde opřít dveřma o balík (to se mi stalo před časem s tím mým – naštěstí byl balík lehkej a nic se nepromáčklo ani neodřelo) . Holt E36 s kosmetickými vadami znamená, že ti to tak nevadí, pokud by přišla promáčklina nebo šrám, levně se to zas opraví. Ale souhlas, že tyhle auta si nezaslouží hnusný konec. I o tohle auto bude dobře, aby bylo staráno.
Je fajn, že tě to baví. Trochu odbočím, já mám rád, když je někdo k sobě kritický a řeší to. Častokrát jsem si všiml, že o sobě pochybuješ jakožto řidič. To je jediná správná cesta, líbí se mi to. Už můj taťka mi říkával, jakmile si začneš myslet, že jsi dobrý, tak radši z toho auta vyskoč, nabiješ si hubu méně 😀 Jako jasně, úpravy podvozku a pneumatiky atd. celé auto změní k nepoznání, o tom vím své. A nápodobně, radši mám přetáčivost. Dnes jsou auta nastavena do nedotáčiva, ale já se necítím dobře, když mi ujíždí přední náprava, bojím se toho více než přetáčivého smyku.
No, a tom zvuku šestiválců netřeba pochybovat, pár dní zpátky jsem byl běhat, na křižovatce zastavilo M3 E46, pozdravil jsem palcem nahoru, řidič to oroštoval, říkal jsem si, kua, to je zvuk 🙂
A díky za fajn debatu 🙂
Taky dík, nakonec od toho jsme tu sem ty komentáře dali 😀 Jo, já nejsem zas tak rychlej a talentovanej, abych si o sobě něco myslel. Myslím, že mi jde dobře plynulost a nebourám… Ale ty vteřiny na ty dobré hobby jezdce tu a tam chybí. Ale chce to trénink. To jsem viděl hezky v té Sosnové, kdy už jsem to měl pak po chvíli rozumně dobře v ruce. A že jsme na tý vodě udělali hodiny asi všichni postupně … Ale tu kontrolu nad autem jsme nakonec našli. Ono dobrýho jezdce dělá jistě zčásti talent, pak z větší části trénink a kouč, pak i peníze, které do toho je schopen dát ( to dělá v motorsportu bohužel hrozně moc) a pak i příprava auta… No co budu povídat, starej bavorák s R6 motorem v šikovné úpravě je ideální náčiní pro nás co si občas na ty závodníky chceme na trati zahrát
Osobně si myslím, že nejlepší automobilové časy byly pro každého někdy jindy – dle jeho vkusu. Třeba Krabovi nejlepší časy bych tipoval 60. – 80. léta. V dnešní době i korejský hothatch zrychluje lépe, než to Ferrari 308. Na emoce atd. nehledím, jen na fakta. Dneska už může být rychlý úplně každý. Auta tu rychlost řidiči věnují. Na opačné straně v 60. letech, když chtěl být někdo rychlý (klidně i se závodním autem…), tak musel mít sakra odvahu, schopnosti a ještě pud sebezáchovy nechat doma. Já osobně mám nejradši devadesátky a prvních pár let po roce 2000. Z dnešního pohledu ta auta ještě nejsou úplní veteráni, májí už i nějakou tu bezpečnost, ale stále je radost je řídit a musí se umět řídit. Všichni ti slavní Japonci (Supra, NSX, Skyline, Eva, Imprezy….) E36/46 M3, E39 M5, Porsche 993, Ferrari 355 / 360, to jsou pro mě auta z těch nejlepších automobilových časů…
Dnes je to všechno sice megarychlé, efektivní, částečně i zelené. Ale zvuk už dělají syntetizátory a aktivní klapky ve výfuku, spíš než motor. Manuál je už záležitost jen limitovaných edicí (např. Porsche), pokud vůbec – čest výjimkám jako Toyobaru nebo Lotusy. Takže jakkoli jsou některá dnešní auta krásná a určitě i dobře jezdí (nový Alpine je vážně nádherný), pro mě to nejlepší už bylo…
Jo, je fakt, že to máme vlastně podobně, s tím, že mě nejvíc baví ta šedesátá léta. Jak vzhledově, tak svezením. Ale 90. léta jsou automobilově taky suprová, protože auta pořád hodně řídíš ty, jsou často už hodně rychlá, jsou spolehlivá, protože to ještě není tak dávno co byla nová a fungujou. No, občas taky pěkně reznou… ale to všechno starý
Konečně mám čas na benzínového šoféra 😀
Myslím si, že zkušený řidič a bývalý soutěžák, který si dopřál aktuální Alpine, to (staré vs nové) bude mít ovlivněné svými bohatými zkušenostmi. Historicky si pán užil řízení aut, které nedaly nic zadarmo a rychlost byla otázkou bezchybného ovládání, posunutého pudu sebzáchovy a samozřejmě talentu. Stovky km tréninku, pilování správného načasování přenosu váhy, brždění, trefování apexů a pak použití ve 100% nasazení a posouvání vlastních limitů. Myslím si, že takový člověk to veliké umění v sobě prostě má a s postupujícím věkem sklízí tu radost, navíc už možná nepotřebuje tasit v každé třetí zatáčce celý arzenál svého talentu, aby si jízdu užil a současně byl i rychlý.
Ve zkratce chci říct, že pána chápu, že byl z Alpine nadšený. Abychom to byli schopní zhodnotit jeho optikou, museli bychom mít tuny zkušeností z motorsportu té doby a možná bychom se radovali podobně, protože bychom tu současnou techniku dokázali využít lépe a dostat se blíže limitům a k tomu věděli, že nám nejde o život, protože celou tu věc je mnohem lehčí dostat zase zpět do “komfortní zóny”.