Pro mne to byl až do projížďky skoro zapomenutý model – Type 3, předchůdce Passatu Prodával se pod názvy 1500 nebo 1600 a celkem vzniklo přes 2,5 milionu aut. Vždy s jedním párem dveří, ať šlo o takovýto sedan, Fastback se splývavou zádí nebo kombík Variant. Všechny mají i motor vzadu a pohon zadních kol a řadu chromovaných ozdůbek odkazujících na dobu vzniku. Svůj kousek si Pavel vylepšil jen mlhovkami.
Vzadu tepe šestnáctistovka, od roku 1968 u modelů E i se vstřikováním Bosch D-Jetronic. Evropané museli řadit, Amíci měli v nabídce i třístupňový automat (a taky klimatizaci). Konkurenční výhodou Volkswagenu byly ale samonavíjecí pásy v prostorném interiéru a kotoučové brzdy vpředu na pozdějších modelech. Ani tak se ale popularitou Typ 3 nikdy nepřiblížil k jedničce, tedy k Brouku a po příchodu vzduchem chlazených předokolek po něm snad ani nikdo netruchlil.
Uvnitř je to hodně starobylé – volant s tenkým věncem a druhou obručí klaksonu s logem Wolfsburgu na středu, budíky se starou grafikou a světlé čalounění. Řízení je příjemně citlivé a auto na jeho pokyny reaguje až překvapivě čistě. Vůbec mi to nepřipomíná jiná stará auta, zejména ne ty z naší části železné opony, s tímhle Volkswagenem se totiž jede dobře, dokonce moc dobře.
Šestnáctistovka s karburátorem Solex vychází z broučí dvanáctistovky, ale má lepší chlazení a celkově je motor i nižší. Díky tomu se nad něj vešel i úložný prostor. Navíc Němci dali pohonnou jednotku na pomocný rám a spoustu silentbloků, takže v kabině necítíte žádné vibrace a skoro ani neslyšíte jeho zvuk. Až když otevřu okénka, slyším ten typický klapot boxeru. Podvozek je řešený torzními tyčemi a auto je hlavně komfortní, spíše jej tak ocení veteránisté zvyklí na kochací vyjížďky. Jen si tak říkám, koho by takové auto lákalo u nás? Mne asi trochu jo, ale nakonec bych nešel a neutratil za něj svoje peníze, i když asi neumím vysvětlit proč. Objektivní chyby jsem u něj nenašel,ale něco mu prostě schází, třeba mne pochopíte z delšího staršího článku na Garáži.
Foto: Mikka
