Když to vezmu chronologicky, byl nejstarším otestovaným kouskem určitě model HJ61 4.0 Turbodiesel z roku 1989, tedy posledního roku výroby této generace. V té době už se Land Cruiser vyráběl paralelně ve dvou větvích – osobní pohodlnější model HJ60 (nástupce J55, kterého později nahradila verze J80) a pracovní off-road J70 (nástupce J40, který se dělá dodnes). Verze HJ61 byla v nabídce pouze s pětidveřovou karoserií na rámu, která se snažila konkurovat Range Roveru i výbavou s klimatizací. Tomáš si ještě dodělal bufík na kempování. Kromě běžných pěti míst jsou ještě v kufru lavice (ty má i pracovní J7). Posezení vpředu ujde, vzadu je ale podlaha velmi nízká a na dalších cestách by vás asi rozbolely nohy.
Tento Land Cruiser má vrcholný čtyřlitrový turbodiesel v s klapavým zvukem a pětistupňovým manuálem s redukcí. Standardně jsou poháněná zadní kola, ta přední si můžete připojit i za jízdy. Na silnici se auto naklání a motor dělá docela hluk i uvnitř, ale za to pohodlí na retardérech a výmolech to stojí. O tolik hůř než soudobá Corolla zase nejede. Důležité ale bylo, že i luxusnější Land Cruiser projel všechno mimo silnici, nebo alespoň všechno, kde se nezasekne delší zadní převis.
Pojďme ale dál k druhému civilnímu autu, konkrétně k modelu GRJ76 V6, který vychází z pracantů J7 vyráběných od roku 1984, ale dá se koupit dodnes. Jen vás ostatní budou považovat za omyl, zejména, když je smáznete na dálnici, což tahle Toyota umí (a žere přitom skoro 14 litrů, což není taková tragédie). Přitom je hranatá a má i vyjížděcí anténu, na všechny okolo koukáte hezky z nadhledu. Uvnitř je modernizovaný interiér se sedadlem spolujezdce, na které se nouzově vejdou i dva lidé.
Kastle na rámu znamená celkovou hmotnost přes dvě tuny a další tři utáhne. A to nejspíš i v terénu, kde tuto verzi nezastaví nic. I ten zadní převis je kratší a šestiválec má síly dost, takže nikde nezůstanete. Tady je benzínový čtyřlitr VVT-i 24V s výkonem 228 koní a krouťákem 360 Nm, který korigujete pětistupňovým manuálem. Krásný důkaz toho, že aerodynamika je berlí pro konstruktéry, kteří neumí postavit pořádný motor. Pohon jde běžně dozadu, ale připojit si můžete manuálně předek. Pak ale v terénu projedete vše. Jistě, to umí i Defender, ale s tím jet dál, než za barák je trochu za trest. Toyota mi dělala společnost při výletě přes celou republiku a já si užil každý kilometr. Terén včetně brodu mi nechali vyzkoušet na polygonu autosalonu Dajbych a Toyota jej zvládla bez zaváhání.
Stejný autosalon nabízí pro fajšmekry i lahůdku – Land Cruiser stejné generace s konfigurací podvozku 6×6 od firmy NSV. Toyota tak má konečně pořádnou nosnost až 3 tuny a neuvěřitelnou trakci, z terénních schopností ale neztrácí nic. Trvalý pohon zadních náprav je v poměru 50:50, po připojení předku pak 50:25:25 a za příplatek dostanete uzávěrky diferenciálů. Na polygonu nás nezastaví nic, naopak šestikolka musí tahat osobní šestiválec z předchozích odstavců z maléru a z bahna. Také si ale připlatíte za řidičák skupiny C, béčko je prostě na tenhle náklaďák moc malé. Je to daň za pracanta s velkou nosností.
Autosalon Dajbych má ale těch špeků v nabídce mnohem víc, takže mne nechali vyzkoušet i auto, které jako kdyby si do Plzně odskočilo z operace pouštní bouře – Land Cruiser ve verzi NSV Western Diamondback (Chřestýš Západní). Pouštní vojenská matná barva, odolné nárazníky Extreme Duty Steel Bumper, ochranné rámy, naviják, šnorchl, střešní nosič s několika přídavnými LED světelnými rampami, dvě rezervy a solární panely dělají z Toyoty auto do nepohody. Uvnitř je vzadu vestavba s odkládacími schránkami a šuplíky, které slouží i jako pracovní ponk, kompresor a velká nádrž na vodu. V interiéru zmizelo veškeré tlumení, izolace a koberce, stejně by byly v poušti spíš na obtíž. Zůstal jen infotainment s mnoha funkcemi včetně kompasu. Sedadla jsou z modernější řady 200, takže jsou výrazně pohodlnější.
NSV vsadilo na přední tlumiče King Off-Road, aby se Toyota vyhrabala z každého průšvihu. Ostatně síly má naftový osmiválec na rozdávání, disponuje totiž výkonem 248 koní a krouťákem 531 Nm. Nezahrabali jsme se nikde, i když jsme se snažili. A vlastně mi chřestýš nevadil ani na silnici, jen toho rámusu se mi do uší dostalo kvůli spartánskému interiéru víc a z dírek na podlaze mi foukalo na nohy. V létě to nevadí, ale v zimě bych si asi stěžoval.
Pouštní varianta sice vypadá vojensky, ale ve výzbroji naší armády si jí neumím představit. Jiná písnička je to s vojenskými verzemi Gepard a Cheetah. Gepard LRPV (Long Range Patrol Vehicle, tedy průzkumné bojové vozidlo s delším dojezdem) se nejspíš do výzbroje opravdu dostane, koneckonců, staré Defendery Kajman už by měly zamířit do důchodu. Na jeho výrobě se kromě Dajbycha podílela i Tatra Defense, Excalibur Army a Optokon. Šestimístný Gepard má mít plné vybavení, IT technologii, radiostanici, zásoby vody a potravin, těžký kulomet, dva lehké kulomety, dvě lafety, RPG, runflat pneumatiky, dvě nádrže zajišťující dojezd 1000 km a maskovací síť.
Já si nikdy nehrál na vojáky, tak vám o tom asi nedokážu tak zasvěceně povídat. Fakt, že má rušičku dálkově odpalovaných bomb, ale přijde cool i takovému pacifistovi, jako jsem já. Víc mne ale nadchl nafťák V8 4.5 s výkonem 253 koní a krouťákem 454 Nm, který Geparda dostane na 140 km/h i s plnou náloží a protáhne ho jakýmkoliv terénem. Stejný motor má i menší RDV Cheetah (Rapid Deployment Vehicle – automobil pro rychlý zásah). Ten je ale mnohem lehčí, rychlejší (168 km/h), kratší a v terénu ještě schopnější. Na polgonu ale nezaváhal ani jeden z vojenských speciálů.
A nakonec jsme si na chvilku půjčili ještě Pick-up Toyota Electric Cruiser. Jak název napovídá, nespaluje benzín, ale pohání jej elektřina. A ne, nejde o nějaký módní výstřelek a snahu konkurovat Tesle se starou hranatou škatulí. Jenže představte si typické pracovní nasazení Land Cruiseru, třeba v nějakém africkém Safari, v emisní zóně nebo v hlubinném dole. Pořád se vám hodí schopné terénní auto, ale zároveň by bylo fajn, kdyby z výfuku neprodukovalo žádné škodliviny. Ostatně právě těžaři v Německu už jej testují. Elektromotor Bosch nabízí 90 kW a 631 Nm, dojezd je 150 km na silnici a 60 km v terénu. Maximální rychlost je stanovena na 130 km/h.
Starší Land Cruisery tedy projedou všude a jsou navíc i velmi spolehlivé. Je vlastně na vás, jakou verzi si vyberete. Já bych měl jasno, GRJ76 s šestiválcem u mne pořád vede. Kdybych potřeboval off-road, nechtěl bych žádné jiné auto asi raději. Je fajn, že se tahle stará škatule ještě pořád vyrábí a že si jí můžete koupit novou. Defender, Géčko i Wrangler už jsou v nových generacích, ale sedmičkový Land Cruiser stále zůstává.
Za možnost otestovat celou plejádu sedmičkových Land Cruiserů musím poděkovat autosalonu Dajbych s. r. o., který dodal i některé fotografie. Jiné udělal M. Matoušek. Šestka je mého kamaráda Tomáše a nafotila jí Mikka. O některých jste si mohli přečíst i na Garáži – Land Cruiser V6, Land Cruiser 6×6 a Western Diamondback.
