Poprvé jsem si mohl vyzkoušet Wartburg 1000, tedy sedan známý také pod jménem 311, který je jedním z nejkrásnějších východoněmeckých aut. Má ten šedesátkový šmrnc s dvoubarevným lakem, kulatými tvary a hromadou chromu. Vypadá tak dobře, že neměl problém vzbudit zájem západních zákazníků a připomíná mi tu veselejší barevnou dobu. Věk prozradí i dobové detaily, jako plechová tabulka CS nebo koncovka výfuku.
Charakteristický rachták tříválcového dvoutaktu prozradí Warana ještě, než vyjede z poslední zatáčky. A je vážně krásný, až se na svůj první řidičský zážitek z této značky začínám moc těšit. Líbí se mi, jak dveře překrývají práh, aby se člověk neušpinil při nastupování. Líbí se mi i věnec s druhou obručí klaksonu, modrá kovová palubka a rovná podlaha mezi sedadly, protože řazení je pod volantem. Líbí se mi i tenké sloupky, velká prosklená plocha a nově čalouněná sedadla s hlavovými opěrkami, zkrátka se mi Wartburg líbí celý.
Na řazení to chce mít cit, působí křehce, na rozmístění rychlostních stupňů si ale zvyknu rychle. Devítistovka sice není žádná brutální motorárna, ale na lehké auto vlastně stačí bohatě. Waran umí jezdit kolem stovky, takže sice nikoho nepředjedete, ale na pohodovou vyjížďku to stačí. Navíc auto je krásně pohodlné a radost z jízdy nabídnout umí. Za jeho volantem si tedy taky můžete užívat ty pochvalné pohledy, protože krásný je starý Wartburg pořád.
To hranatý prdící Hans Wartburg 353 nebyl tak hezký, jako jeho předchůce. Moderní hranatá karoserie z roku 1966 zestárla mnohem rychleji a ani auto v původním stavu nemá zrovna velký sex-appeal. Přesto na něj doma lidé čekali až 15 let a ve východním bloku šlo o jeden z mála kombíků. Majitelům nevadil ani strohý interiér a křehce působící plasty, hlavně že místa bylo v autě dost a bylo pohodlné.
Dvoutaktní tříválec má skromných 50 koní a 106 Nm, koriguje jej čtyřkvalt s volnoběžkou. Řadí se pod volantem a na páčku dosáhnete, aniž byste museli sundat ruku z věnce. Základ motoru je už z meziválečného DKW F89. Nemůžete čekat žádné sportovní zázraky, ale zase Waran váží jen 970 kilogramů a tak nejde ani o moc dýchavičné auto. Maximální rychlost je kolem 150 km/h a na stovku zrychluje 12 sekund. Jízdní dynamika připomíná čtyřtaktní auta s větším motorem. Navíc uvnitř není ani příliš hlučný, čehož jsem se trochu obával. Zvenčí má totiž dvoutaktní tříválec velmi charakteristický zvuk. Auto má větší náklony v zatáčkách, ale je velmi pohodlné i na hrbolech a výmolech. Brzdy jsou dobré, jen chtějí pořádně sešlápnout. Řízení je ale překvapivě čisté a bez prodlevy, čekal jsem něco výrazně horšího.
Spotřeba kolem sedmi litrů s používání volnoběžky je přijatelná, ale to byla zkrátka vlastnost dvoutaktních aut. Celkově je auto velmi zachovalé, na budíků má teprve poctivých 69 tisíc kilometrů. Nemyslete si, že jde o ustájený muzejní exemplář. Pravidelně jezdí na srazy a to dokonce až do svého rodiště v Eisenachu a občas tahá i dobový obytný přívěs. A já už si pomalu brousím zuby na nástupce – čtyřtaktní Wartburg 1.3. Ten po hranatém 353 podědil karoserii, ale měl novější motor Volkswagen. Více fanoušků ale mají rozhodně tyto exepláře. U starého elegána se tomu nedivím, v případě typu 353 asi úřaduje nostalgie.
Pokud byste chtěli vidět více fotek a i si toho více přečíst, najdete Wartburg 1000 i Wartburg 353 Tourist na Garáži. Obě auta mi půjčilo muzeum Příběhy dvoutaktů a ten starší nafotila Mikka.
Ten Warburg 1000 považuji za jedno z nejhezčích aut své doby tehdejšího východního bloku. W353 ve mně vyvolává nostalgické vzpomínky, když nás v rámci doplňovacího tréninku, kterým bylo plavání, vozil na bazén taťka mého kamaráda. Byl jsem kluk, tak si pamatuji jen ten typický zvuk, a taky to, že se mi to auto nelíbilo. A vzhledově, při vší úctě, ho nemůžu považovat za stylistickou perlu ani teď 🙂 Jen mě teď překvapily ty technické údaje, hlavně ten točivý moment, který je dost vysoký. A tomu zrychlení 0-100 bych asi ani nevěřil.
Asi by mě i lákalo se auty z mých dětských let projet. S Ladou jsem měl tu čest před pár lety, jenže to byla závodní MTX. Mě by prostě zajímalo, jak ta auta východního bloku jezdí, Dacia, Oltcit a další. A taky Chrysler 180, to měl někdo u nás v ulici, já údajně tehdy brečel a nechtěl nastoupit 🙂
A, Martine, díky za článek.
Tak to máme asi stejně. Starý Waran je krásný, novější je nic moc. Zrychlení jsme nezkoušel, ono to dnes stejně není u takových aut relevantní.
Jinak obecně, většina východních aut jezdí hůř, než ta zádpadní. Co jezdí dobře, to jsou licenční věci (Lada, Zastava, Dacia). Oltcit se mi docela líbil pohodlím, vůbec nechápu, jak velký hejt vyvolává. Zažil jsme mnohem horší auta. Pochopil bych stížnosti na spolehlivost, ale ta jízda zas tak špatná nebyla. Škodovky na svezení nejsou nic moc (Erko 110 bylo největší zklamání v životě, naopak Felicia se mi docela líbila), Maluchy taky ne a třeba Moskvič, ten měl dobrý motor, ale zbytek toho auta trochu zabíjí potenciál. Docela dobrý dojem na mne udělala Volha a líbila se mi i Tatra 613 zvukem motoru a plavností, ale to nebyly káry pro běžné řidiče.
Já bych si ale nakonec asi vybral Ladu 1500 nebo 1600
Chrysler je hodně příjemnej, takovej koráb. Řidič si musle připadat jako king. Ale nejlepší cizí auto co se u nás nabízelo asi stejně byla Toyota Corona
Teda, na úvod musím říct, že tvrdit někomu, kdo má v avataru škodovku, že škodovka je na svezení nic moc, je odvážná teze 😀 Ale je fakt, že já jsem vlastně nikdy s úplně sériovou Š742/743 nejel, takže vlastně nevím. Taťka a strýc se pohybovali v závodním prostředí právě u škodovek, u nás doma tak tvrzení, že jakákoliv závodní Lada je lepší, neexistovalo 😀
Já vím, že bych od svezení s těmi auty, o kterých píšeš, nemohl očekávat nějak moc, to je čistě jen nějaká nostalgie. Musel bych se na to dívat s přihlédnutím k tomu, kde to vzniklo a kdy to vzniklo. V Itálii vyráběli Countach, tady škodovky. I přesto by mě to zajímalo.
Když ale píšeš o Tatře, tak to, co ti opravdu závidím, je Tatra 87. Se Zikmundem a Hanzelkou jsem s ní v knížkách procestoval svět.
No a ta Lada, chápu. Já byl svého času hotový z téhle, jeden známý s ní tady jezdil hobby pohár do vrchu, neuvěřitelně vymazlená MTX leštěnka, ale kde je jí posledních pět let konec, to bohužel netuším.
Jenže sériové škodovky jsou važné takové neřidičské. A to co odpustíš embéčku v šedesátých letech, protože to bylo srovnatelné se Západem, to už je v osmdesátkách hodně za zenitem. Ale abych jen nehaněl, Rapid 130 i 136 jezdí docela dobře, ta lepší zadní náprava udělala divy.
Tatra 87 je hodně moc příjemná a i kdž z některých věcí poznáš rok výroby (v případě této to bylo 1948), tak z jízdy bych jí spíš tipnul výrobu o dvacet let později.