Vlastně ani nevím, proč Opel na jméno Kadett zanevřel, fanouškovskou základnu tohle auto mělo slušnou. Původní Kadett nakonec skončil v Sovětském svazu jako Moskvič, Opel ale po válce výrobu zase rozjel a začal je značit i písmeny podle jednotlivých generací. Tohle je třetí, takže ho všichni znají jako Kadett C a za mne je to asi nejhezčí generace. Zrenovovaný kousek je v originální modré barvě a na třináctkách ATS Classic, které mu padnou jak ulité.
Uvnitř si té modré taky dost užijete, panely karoserie jsou na mnoha místech vidět. Držím v rukou volant z verze GT/E (i budíky jsou z tohoto modelu) a oceňuji okamžité reakce řízení. A ideální odezvu mají i ostatní ovládací prvky, takže si připadám dokonale propojený s autem, které je ještě klasickou zadokolkou (u Kadettu naposledy). Model 1200 S byl lepší než základní litr a nabízí mi 55 koní a plně synchronizovaný čtyřkvalt. Na 790 kilo těžké auto je to ale dostv a vážně mi baví ho vytáčet.
Lehké auto není nijak záludné ani přetáčivé a i pod plynem drží v zatáčce krásně ve stopě. Klouže prý jen na mokru, ale i tak to chce trochu snahy. Jeho neutralita se mi ale vlastně líbí. Je pravdou, že na tom má podíl moderní a lehce snížený podvozek Koni Sport Short (vpředu -60 a vzadu -40 mm) a pružiny Apex. Brzdy mají síly také dost, ale na pedál se nesmíte bát pořádně šlápnout. Řízení je z výroby bez vůle a prodlevy, takže je fakt paráda Kadett ždímat na maximum jeho možností a schopností.
A to jsem u takového staříka nečekal. Až mi vážně zamrzelo, že už se Kadett z nabídky Opelu po dvou následujících už předokolkových generacích vytratil a máme jen Astru. Jméno má sice hezčí, ale zábavná varianta jí chybí. Nezbývá tedy než zapátrat mezi starými auty, až 82 % Kadettů C bylo vyrobeno s tímto motorem a ve verzi kupé jde v Německu o kultovní auto. A víc podrobností zase tradičně na Garáži.
