Ten nejstarší byl Trabant 600 Kombi. Jeho karoserie má ocelový skelet, některé panely karoserie byly z duroplastu (u tohoto modelu ještě ne všechny, například střecha je plechová). To je recyklovaná směr bavlněného odpadu a fenolové pryskyřice, ale nedá se dále recyklovat. Duroplast si Němci poprvé ozkoušeli na AWZ P70 a pak se objevil na všech Trabantech (P50, 500, 600, 601 i 1.1). Jméno Trabant označuje družici a bylo oslavou východoevropského kosmického programu.
Design Trabantů má společné prvky od počátku – vystouplé světlomety, kulaté tvary a malé rozměry. Nejstarší model je přitom asi nejelegantnější a sluší mu dvoubarevné lakování. Hadice topení je v létě nasazená do masky a sbírá vzduch náporově, v zimě je ideální jí nasadit na výpust teplého vzduchu, která je ohřívaná od výfuku.
Nejstarší Trabant 600 je čtyřmístný ještě bez bezpečnostních pásů a má koženková sedadla, která umožní sklopit je na improvizované lůžko. Ostatní díly jsou ve slonovinové. Kufr je praktický a přístupný je do strany otevíratelnými dveřmi. Na palubce je jediný ukazatel a pět kolébkových spínačů, hodiny a podobizna svatého Kryštofa, patrona poutníků a cestovatelů, kterou si tam přidal předchozí majitel. Na čalouněném stropě je sluneční clona jen u řidiče, její funkci ale částečně přebral průhledný plexi štít zvenčí, který znám spíš z kamionů.
Auto se do Československa dostalo v poslední várce v roce 1965 a jezdilo ve Středních Čechách. Nakonec se dostalo až k nějakým klukům, co s ním blbli na poli. Většinou to bývá pro auta poslední štace před šrotištěm, ale tenhle kousek měl štěstí. Všiml si jej totiž plzeňský nadšenec, auto zachránil, zrenovoval a v roce 1998 vrátil na české silnice.
Tradičním prvkem Trabi je dvoutaktní dvouválec s typickým zvukem i aroma, kterému musíte míchat benzín s olejem do nádrže, odkud teče do motoru samospádem. A ani nemáte kontrolku, kolik ještě zbývá paliva, místo toho musíte do nádrže ponořit plastovou měrku nebo použít klacík. Koncepcí vše vpředu byl ovšem východoněmecký prcek velmi moderní a předběhl řadu západních automobilek. Vycházel z předválečné konstrukce DKW. Nejstarší auta mají maximálku 90 km/h, ty poslední modely zvládnou jet i stovkou. Motor je na pomocném rámu a je k němu připojená čtyřstupňová převodovka s volnoběžkou.
Jízdní vlastnosti jsou až překvapivě slušné. Auta jsou lehká, mají nezávislé zavěšení všech kol a čitelné řízení, takže je limituje jen výkon motoru. Díky tomu se dá ale pořád jezdit pod plynem a zkoušet, jak rychle Trabi zatáčku zvládne. Rychle se to naučíte, protože už jsme si řekli, že akcelerace není nic moc, takže se budete snažit moc neubírat. Ostatně najděte si videa, jak jezdily závodní Trabanty. V civilu jde jinak o auto velmi pohodlné.
Model 600 vzniknul zhruba ve stovce tisíc kopií a přijde mi nejhezčí. Nástupnický 601 z roku 1963 už je možná moc okoukaný, viděli jsme jej tisíckrát a i já jej řídil dokonce dvakrát – zelený 601 a béžový (prý je to židovská zlatá) 601 S po renovaci. Pár zdobných detailů sice auto má, ale Už to není tak elegantní výsledek. Interiér získal pár centimetrů navíc ve všech směrech, ale pořád je to malé auto. Sedadla jsou docela tvrdá a nepohodlná hlavně na delší cesty, ale jako levné malé auto byl prostě Trabi akceptovatelný. Pedály jsou tak vyosené, že na ně kvůli absenci středového tunelu dosáhne i spolujezdec. Nad nohami je velká polička na spoustu věcí. Kufr sedanu je maličkatý, kombík (spíš hatchback) Universal je výrazně praktičtější.
Vzduchem chlazený dvoutakt modelu 601 má 26 koní, čtyřkvalt s volnoběžkou, do nádrže se pořád přidává olej a jen 615 kg těžké auto dovede rozparádit. Dá se jet pod plynem i do zatáček a je s ním fakt sranda (i díky nepřesnému řízení). Za chvilku si zvyknu, kde je na té páce která rychlost a dovolím si s tím lehkým autem dost. Ne, není to žádná hračka nebo řidičská nirvána, ale ani se nenudím. Původní nedotáčivost se dá proměnit dokonce i v přetáčivost. K tomu Trabant zní tím svým typickým dvoutaktním rachtákem. Jen ty brzdy bych klidně vyměnil za silnější. Nakonec je největším limitem jízdy jen můj strach, protože pasivní bezpečnost Trabant prostě nemá a mít nemůže.
No a nakonec je tu labutí píseň značky – Trabant 1.1. Ten jsem si vyzkoušel ve verzi Universal a jeho jméno skutečně označuje objem motoru Volkswagen. Pohonná jednotka z modelu polo měl východoněmeckou značku v devadesátých letech zachránit, ale modernizace přišla moc pozdě. Trabant začal tento model vyrábět v roce 1990, ale už v dubnu následujícího roku sjel z linek definitivně poslední kus. Kdo by si ho kupoval, když bylo najednou na trhu tolik lepších západních ojetin. Typ 1.1 je tak mnohem vzácnější, ve verzi Universal bylo vyrobeno 10 tisíc z celkových 37.
Konkrétní Trabant má zajímavý příběh, kdy byla vyrobena pouze karoserie a poslána do našeho Ústavu nátěrových hmot ke zkouškám podvozkových barev. Po testech byla karoserie prodána mechanikovi, který si z ní doma postavil Trabanta se čtyřtaktním motorem o výkonu 50 koní. Metalíza je velmi podobná modelům z Last Edition. Maska, nová kovová kapota, nárazníky a dokonce i ty kryty světel jsou odpovídající díly a na modely 1.1 opravdu patří. Celkově je ale čtyřtaktní Trabi mnohem sofistikovanější.
Změn bylo ale víc – nádrž pod podlahou kufru a kvůli ní menší světlá výška, těžší přední část s větším počtem výztuh, vyhřívané zadní sklo se stěračem, jiná palubka a přístroje a řazení na podlaze. Lépe se tak řadí a využívá potenciál pramenící z dvojnásobného výkonu, Maximálka vzrostla na 145 km/h a ta pětka by se docela hodila. Jen ta pozice za volantem není nic moc, ale jízdně je poslední Trabant z celé produkce ten nejlepší. Vpředu je například zavěšení McPherson, což přispělo k mnohem lepší stabilitě. Řidiče potěšilo lepší topení, silnější brzdy a nižší spotřeba.
Když se nad příběhem automobilky VEB Sachsenring (proto to S ve znaku) zavřela voda, převzal továrnu Volkswagen a dnes tam vyrábí motory a dveře pro Golfy a Passaty. Trabant byl dřív spíš pro smích, ale dnes už si ho lidé pořizují, protože sami chtějí a umí ocenit srandu, co nabízí. Východoněmecká představa o spolehlivém lidovém autě si nakonec vybudovala stejně kultovní postavení jako západní Volkswagen Brouk a vyrobeno bylo přes 3 miliony aut. Dan Přibáň s nimi objel celý svět a i nám při jízdě spousta lidí zamávalo. A vlastně, koncepce vše vpředu, „kompozitová“ karoserie a nezávislé zavěšení všech kol, nezní to i dnes moderně? Jen kdyby se ty karoserie daly recyklovat.
Dva z Trabantů (600 Kombi a 1.1 Universal) mi půjčilo muzeum Příběhy dvoutaktů, jehož návštěvu v Plzni vám mohu jen doporučit. Zelený je od Retro-auta.cz. Na Garáži se objevily typy 600 a 601, typ 1.1 nafotila Mikka.
