Oba dva hranaté střední sedany jsou dnes neoblíbené a díky tomu levné. Oba navíc čelí kritice, že przní slavná jména aut z minulosti. LeBaron bylo totiž původně luxusní auto ze třicátých let, které soupeřilo s Packardem a Lincolnem. Chrysler si jej koupil do portfolia v roce 1953 a původně pod jeho jménem také vyráběl luxusní vlajkovou loď. Ke sklonku sedmdesátých let už se jednalo o základní model a v roce 1982 se představila tato verze s předním pohonem na platformě K.
To druhý brácha na platformě E (jde jen o prodlouženou platformu K) je Chrysler New Yorker vypadá o něco honosněji a má trochu víc toho zdobení. Dobře vypadá i dvoubarevné lakování. Zase ale narážíme na to, že původní New Yorker z roku 1940 byl velký sedan. Tento jeho následník prý nemá s pravým detroitským železem nic společného, a dokonce je snad v něčích očích ošklivý. Chrysler tuto generaci uvedl v roce 1983, tedy rok po LeBaronu. Postupně se oba modely dočkaly i dalších karosářských variant a různých modernizací.
Obě auta jsou hranatá a mají znáček na kapotě – průhledný pentastar. Tmavě modrý New Yorker zatím čeká na originální poklice, jejichž dodání zbrzdila epidemie. Možná to nejsou ty nejtypičtější americké automobily, ale pro koncern byly hodně důležité. Kdyby Chrysler v té době neuvedl menší, úsporné a levnější modely, možná by dnes už neexistoval. I když jsou levnější, ebě auta na nás mne mluví a oznamují mi nezavřené dveře nebo nezapnuté pásy. Ale to je přece super, ne? Copak jste jako děti nemilovali mluvícího KITTa? V bohaté výbavě je i tempomat, elektrická okna a zrcátka, palubák, dřevěný dekor a digi palubku. New Yorker nabízí kožené čalounění, LeBaron je v modré látce, oba jsou ale velmi komfortní a nabízí příjemné posezení.
A proč to není pravá amerika? Protože má vpředu napříč čtyřválec a pohon předních kol. V obou autech je jeho přeplňovaná verze – LeBaron o objemu 2,2 litrů a New Yorker o objemu 2,5 litru. Motor je docela slyšet, ale je to příjemný zvuk. Čtyřválci Chrysler reagoval na absenci šestiváců v nabídce, protože někteří zákazníci chtěli úspornější pohonné jednotky a také lehčí a menší auta. Turbo pak mělo kompenzovat menší počet válců, a tak sedany nemají úplně špatný zátah. Navíc mají samozřejmě automat, takže se za jízdy o nic nestaráte.
Díky tomu mám čas vychutnat si nesmírně komfortní a pohodlnou jízdu. I dnes si dovedu představit, že mám jeden z nich na daily, jen by mi ho v zimních břečkách bylo už trochu líto. New Yorker mi přijde zanedbatelně tvrdší, ale může to vzhledem k věku být jen různým nájezdem.
Duchovním otcem menších Chryslerů byl Lee Iacocca. Stejně jako poznal, že šedesátky potřebují Pony car Mustang a že Ford musí do závodů, tak o dvě dekády později vyléčil Chrysler s malými čtyřválcovými modely a také s populárními minivany (Chrysler Voyager a Dodge Caravan). Velký koncern, jeden z detroitské trojky, byl zachráněn a mohl produkovat další auta. Tyto sedany se přestaly vyrábět v roce 1988, New Yorker dostal většího nástupce hned, Le Baron až v roce 1990. Na americká auta jsou Chryslery dost evropské a nepřijdou mi tolik zámořské a nepodobné našim autům. Navíc jsou levné (do sta tisíc korun), protože ještě nezajímají sběratele. Jako netradiční yountimer tedy proč ne. Více fotek a delší povídání najdete samozřejmě na Garáži.
