Nejstarší kousek byl Swift GTi 16V druhé generace, přesněji řečeno jejího faceliftu z roku 1988. Verze GTi se nabízela jen u třídveřové karoserie. Ta vypadá díky nízké siluetě dost dobře a dnešní modely Suzuki moc nepřipomíná. Má samozřejmě hezčí nárazníky, nástavce prahů a jiná kola. Nerezový výfuk nahradit nesehnatelný díl, hezky bublá a práská. Uvnitř jsou i původní sedadla, která mají dostatečné boční vedení a není třeba je měnit za sportovnější.
Hlavně má ale Swift GTi šestnáctiventilovou třináctistovku s jinými vačkami, upraveným blokem, sáním, chladičem a řídící jednotkou. Malý prcek disponuje slušným stádem 100 koní, což je paráda, navíc se dá vytáčet až k 7000 otáček. Řazení na pětikvaltu je přesné a krátké jako u správného japonce a i pedálky jsou vhodně poskládané.
Lukáš má tohle auto rád, ale znáte to, po čase má každý pocit, že by jeho auto mohlo mít trochu potenciálu navrch. Na Swiftu jsou Toyo Proxes R888, které na suchu nedovolí autu jakýkoliv úskok. O 25 mm snížený Eibach zase připodobní omezením náklonů malé auto o fous blíž k motokáře. Přesné řízení úpravu nepotřebovalo, takže se jen na všechna kola daly o něco kvalitnější komponenty kotoučových brzd. Výsledkem je asi nejlepší auto do objemu 1,5 litru, které jsem kdy řídil. Na prázdných okreskách za slunečného dne, na track day, tam všude bych chtěl tohohle konkrétního sviště mít, je to dokonalá chlapská hračka. A v klidném tempu se tam dá i docela příjemně dojet.
Tento Swift se vyráběl až do roku 2003 pro většinu trhů, v Pákistánu je na linkách dokonce ještě dnes. Já se ale ve vzpomínkách můžu přesunout k nástupci, kterým se stal Ignis Sport. V brněnském CanoCar mi půjčili na chvilku jeden krásný žlutý kousek a k tomu ještě na chvilku současný Swift Sport. Ignis (v Japonsku Swift) se objevil v roce 2000 s vyšší karoserií a o tři roky později už prodělal facelift. O rok později se objevily první ostré Ignisy Sport s jinými koly (tento kousek má OZ Sport), maskou, spojlerem, výfukem a mlhovkami. Za příplatek mohly na autě být tyto polepy, díky kterým žlutá varianta připomínala závodní Ignis S1600.
Suzuki se vrhlo i na úpravy vnitřku a montovalo sedala Recaro s výraznou žlutou síťkou v hlavové opěrce. Jsou senzační, jen by mohly být ukotvené o něco níž. Bílé budíky s modrým podsvícením, hliníkové pedály a karbonový dekor ke sportovní verzi tak nějak patří. Zbytek je praktický interiér klasického Swiftu s hodně odkládacími místy a tvrdými plasty.
Ignis Sport dostal motor 1.5 16V M15A s variabilním časováním ventilů a krátký manuální pětikvalt (bohužel s dlouhými dráhami). Výkon je 107 koní, na japonském trhu měli ještě 7 koní víc. Stovkou jedete za méně než 9 sekund, maximální rychlost je 185 km/h. Super je ale hlavně ten lineární zátah, a to co předvádí těsně před omezovačem, kdy krásně řve jako závoďák a nabízí nejvíc výkonu. Ignis Sport je o 50 mm níž a moc hezky sedí. Jen kdyby se sedělo níž, jako ve Swiftu, tak by byl Ignis vlastně dokonalý. V roce 2001 se už objevila větší pětidveřová varianta, šlo o přebrandovaný Chevrolet Cruze, třídvéřaák zůstal souběžně ve výrobě do roku 2006. V současnosti je Ignis v nabídce po přestávce opět jako nejmenší model v nabídce pod Swiftem a už bez sportovní verze. Ale vypadá také skvěle a jezdí báječně.
Aktuální Swift Sport se jmenuje Swift už zase všude. Je pouze pětidveřový a dostal jiné nárazníky, kola, prahy a dvě skutečné koncovky výfuku. Jeho platforma je tužší ale přitom lehčí. I on má sportovní sedadla a ta jsou fakt parádní. Jen sedák by mohl být delší a níž nad zemí, ale boční vedení je senzační. Plasty jsou pořád tvrdé, ale mnohem kvalitnější než u starších modelů. Multifunkční volant je zbytečně módně zploštělý, to se mi ale snaží vynahradit bohatá výbava.
Turbomotor BoosterJet je pro japonskou značku docela nová záležitost. Nabízí 140 koní a 230 Nm. Má sice trochu projev, ale točit ho má smysl, nejvyšší výkon je v 5500 a auto se tváří, že ho vytáčení baví. Svižnost v nižším spektru mu ale nechybí, takže je vlastně příjemný i pro každodenní jízdy. Rychle jede na povel. Výkon je snáze dostupný, což je u moderních aut už taková tradice. Někteří z nás mají raději, když si ten výkon musí trochu odmakat, ale doba si dnes žádá spíš takováto auta. Auto váží pod tunu, stovku pokoří za 8 sekund a umí jet až 210 km/h. V zatáčkách sedí pěkně, jen si vždycky klekne na vnější kolo, trochu se nakloní a poslušně odkrouží oblouk. Řízení bych uvítal ještě strmější a ostřejší, ale zase o to snadněji se s ním parkuje.
U ostrých Suzuki mi nikdy nevadil přídomek Sport, protože jim sportovní jízda není cizí. To spíš Golf Sportsvan je fakt směšný. A Swift Sport za necelých půl mega (méně než Fiesta ST) má na co navazovat, jeho předci i Ignis mají fakt šmrnc. Ale nejméně kompromisů má stejně starší Swift GTi 16V, to je parádní auto.
Starší delší články si můžete připomenout na Garáži – o Swiftu GTi a o dvou žluťáscích s fotkami od Mikky.
