Morgan není jen sportovní automobil, ale i vyjádření osobitého životního stylu.
Měl jsem to štěstí si jeden exemplář nedávno krátce prohlédnout i projet a vážně mě ta zkušenost hodně obohatila. Zdaleka není na trhu jediným malosériovým sporťákem, který vyberete, pokud se zkrátka chcete odlišit.
Už se psalo o různých anglických sporťácích, básnilo se o Caterhamu Roadsport, řešily se jeho brilantní jízdní vlastnosti i výkony. Vloni jsem mohl usednout na sedadlo ryze českého víkendového lehkého sporťáku Sigma TN . Svezl jsem se v něm ve skutečnosti už dvakrát a sleduju s napětím jeho vývoj. S jeho tvůrcem, Martinem Strakou jsme se takovou tou klasickou autíčkářskou formou spřátelili. Jsem zvědavý na další vývoj tohoto závoďáku s homologací na silnice. Na malých okruzích, jakým je třeba Vysoké Mýto, se Sigma TN cítí jako štika ve vodě a skvěle se vodí. Má brilantně řešené zavěšení kol a krásně strmé řízení. Je to závoďák.
Jenže co když kašlete na okruhové dny a neřešíte, jak zajet perfektní kolo na Nurburgringu? Netrénujete hodiny na simulátorech a nelámete si příliš hlavu s tím, že jste před adrenalinovou „hokejkou“ na mosteckém autodromu ubrali plyn a ochudili se o cennou sekundu času na kolo? A to je tak trochu můj případ. Rád bych se sice zrychlil, ale jsem trochu pohodlný. Vlastně mi ke štěstí stačí modré nebe nad hlavou, hezký den a naleštěný nevšední roadster před garáží. Dospívám tak trochu do fáze, kdy se mi začínají líbit roadstery a tříkolky z britského Malvern. Pocházejí z krásné doby, protože třicátá léta přinesla eleganci, individualitu i umění do světa automobilů.
Morgan není (jen) ze dřeva, pamatujte si to!
Jestli sledujete Drivetribe, tak jste asi zaregistrovali, že si Richard Hammond objednal zbrusu nový Morgan. Nechal dokonce čtenáře hlasovat jakou ze dvou barevných kombinací čalounění bude jeho nové auto mít. Vybral si top model, nový Plus Six. Tahle kára váží drobet přes jednu tunu a pohon obstarává úplně ten stejný motor, který najdete v nové Toyotě Supra anebo v BMW Z4 40i. Tohle auto není žádný dřevěný veterán z továrny, kde se zastavil čas v roce 1938. Ani náhodou. Každý Morgan plus six má v dnešní době lepené hliníkové šasi a hromadu dalších dílů a panelů karoserie z lehkého leteckého hliníku. Morgan je pořád o rukodělné práci, o tom, že se většina dílů skutečně vyrábí v dílnách na Pickersleigh road v Malvern. Ale podíl použitého jasanového dřeva se dnes už omezuje na pomocný rám zadní části vozu a drobnosti. Charles Morgan o něm vtipkuje, že funguje jako kdysi ocelové trubky v karoseriích superleggera. Jasanové „plaňky“ zkrátka slouží jen jako výdřeva některých částí. Tuhost karoserií Morganu se díky pokročilé technologii podvozků může hrdě srovnávat s těmi nejmodernějšími sportovními vozy.
Nakonec, podívejte se na výlet továrnou na vlastní oči, pro kanál „The Drive“ provázel celou factory tour sám, dnes již bývalý majitel Charles Morgan. Tady nejsou žádná zvláštní oddělení kam veřejnost nesmí. Tady nejsme v Nošovicích ani v Boleslavi. Až budu letos někdy v Británii na výletě, jedu do Malvern do továrny. Nenechám si to ujít a vám to doporučuju také.
Ale Morgan se nachází i daleko blíž od domova. Když jsem se byl na podzim podívat do jediného malého českého dealerství Morganu, zrovna jsem si mohl na dílně prohlédnout částečně rozebraný Morgan Roadster s motorem Ford 3.0 V6 (objevoval se třeba v Mondeu ST220) a díval se na celkové zpracování auta. Zhruba patnáct let starý Morgan skutečně působí jako elegantní hot rod v evropském střihu. Dýchla na mě atmosféra předválečného otevřeného sportovního auta v kombinaci s tuhou zadní nápravou, ale spolehlivými kotoučovými brzdami i moderním silným motorem. Morgan od roku 2004 do svých šestiválcových Roadsterů použil motor Ford 3.7 V6 Cyclone z Mustangu a dneska máme 340 koní z řadového přeplňovaného motoru BMW B58. Aktuální Plus Six je docela revolucí v konstrukci čtyřkolových Morganů.
Nejpopulárnějším modelem stejně není ani Roadster, ani brutální osmiválcová Plus 8 anebo nádherný aerodynamický Aeromax s roztomile šišatými hlavními světlomety z pera designera Matthewa Humphriese. Tím je klasický otevřený vůz 4/4. Ty čtyřky znamenají, že auto mělo čtyři kola a čtyři válce. Morgan nikdy nevyráběl své vlastní motory. Vždycky je nakupoval od předních britských a dnes i jiných výrobců. Pod křídlovou kapotou Morganu 4/4 se tím pádem vystřídaly pohonné jednotky od Fordu, Triumphu, Roveru až se dnes zase oklikou zpět vrátily k Fordu. Převodovky jsou pro změnu z Mazdy MX5. To je totiž jedna z nejlepších manuálních převodovek pro sportovní automobil vůbec.
Místo nudných popisků se podívejte, co o čtyřválcovém, čtyřkolovém Morganu říká Henry Catchpole, jediná novinářská „sketa“ na světě, které Morgan automobilka půjčila rovnou na dlouhodobý test.
A kde se vzal brutálně silný Aeromax? Slovo „Aero“ je s automobilkou Morgan spjaté už dobrých sedmdesát let. Nakonec konstrukce, výrobní postupy i materiály, třeba letecký hliník, jsou zkrátka leteckému průmyslu velmi blízko. I v dobách, kdy automobilku ještě vedl děda současného šéfa Charlese Morgana, H.F.S. Morgan, byl každý Morgan velmi rychlý. Ne kvůli síle motorů, ale kvůli nízké hmotnosti. Ta je u sportovního vozu vždycky klíčová. Morgany také vždy měly svoje okruhové pohárové závodění, zrovna jako mají dodnes Caterhamy přes svou Caterham Academy. Závodit s Morganem bude ale dost odlišný zážitek.
3 Wheeler je cestou zpět ke kořenům motorizmu
Před necelými deseti lety se zrodil nápad znovu postavit klasický 3-Wheeler po vzoru modelu z půlky 30. let. Tímhle autem (můžu-li ho takto nazývat) historie automobilky před sto lety začala. Postavit stroj pro dvě osoby na třech kolech nebyla žádná frajeřina jako dnes. Byl to chytrý tah, jak postavit levné vozítko, které motorizovalo širší veřejnost. Nakonec tuhle roli se u nás snažil sehrát „prdlavka“ tedy tradiční Velorex. Jenže Britové šli ve vývoji dál, použili i silnější motory od motocyklových výrobců jako byl JAP anebo Matchless. Morgan 3-wheeler byl ve své době rychlý a mrštný.
A jak jezdí ten nový? Přátelé, tohle by měl zažít každý, kdo má rád motorizmus jako takový. Usednete si do úzké kabiny připomínající kajak. Už to nastupování je specifické. Chce to se chytit rukama pevně za zadní rám proti převrácení, střihnout jednu nožku, druhou nožku přes hranu bočnice a vklouznout nohama dolů k pedálům jako do závodního bobu. Když už tam člověk je, tak je ergonomicky všechno perfektní. Dokonce i nohu ze spojky si člověk má trochu někam odložit na rozdíl od Caterhamu, kde prostě není místo. Řazení obstarává pětirychlostní převodovka Mazda MX5, V Twin OHV pochází z Ameriky od S&S a vyčnívá vpředu přímo ven z auta. Nádrž je za hlavou a současně taky i malý zadní odkládací prostor. Metrem jsem neměřil, ale moc věcí si vaše drahá polovička s sebou na výlet do Alp 3-Wheelerem vzít nesmí. V nejhorším to poveze na klíně. A když bude pršet, tak zmokne.
Čekal jsem, že bude americké kladivo po nastartování vibrovat, ale ani náhodou. A to jsem se svezl kouskem ve výroční edici, který měl najeto jen pár desítek testovacích kilometrů okolo automobilky a byl připraven teprve k pořádnému zajetí. Taky jsem ho příliš netočil, kolem čtyřech tisíc otáček jsem řadil další rychlosti. V tomhle Morganu mi stejně i obyčejná osmdesátka přišla jako rychlost. A to je na něm to úžasné. Za prvé vůbec nevím, jak se chovat k autu, které má vzadu jen jedno kolo a ty přední úzké „galusky“ mají očividně limity trakce pěkně nízko. Byla zima a vlhko, takže já už se těším, zda se mi povede nějakou formou získat klíčky od tohoto stroje ještě na jaře až bude konečně teplo a sucho. Bude to pecka. Majitel mi ještě předvedl, jak se dělá burnout s otočkou kolem své osy, což jde překvapivě hladce. Dvoulitr S&S má prostě krouťák a Morgan váží ani ne 600 kilo. Tohle je esence motorizmu ve své nejryzejší podobě. Fakt mě to baví!
Jaké modely se aktuálně prodávají a na kolik vás vyjdou?
Morgan nabízí momentálně čtyři modely. Tradiční 4/4 s ještě ocelovým šasi hliníkovou karoserií pod kterou se ukrývá výdřeva z jasanu. Motor pochází od Fordu, má objem 1.6 litru, 110 koní, plní Euro 6 a auto se vyrábí i v levostranném evropském provedení a lze ho přihlásit do provozu třeba i v u nás. I když v detailech to není tak snadné, jak to píšu, což mi vysvětloval i pan Zvelebil z českého zastoupení Morganu.
Pro aktuální rok nabízí továrna výroční edici modelu Plus 4, což je jednoduše vzato 4/4 se silnějším čtyřválcem Ford 2.0 GDI o výkonu 156 koní. Jestli vám to připadá málo, chápejte, že 4/4 váží necelých 900 kilogramů a plus 4 asi 920 kg. Tento Morgan startuje někde nad hranicí 1.3 milionu korun a podle konfigurace, doplňků může hravě vyjít i na 1.5 a více. Pokud vám to přijde hodně, podívejte se zase nahoru na tu „factory tour“. Tohle je ruční práce, kterou si nekupujete na pár let, ale na celý život.
Vlajkovou lodí je momentálně model Plus Six. Protože BMW už nepodporuje dál výrobu osmiválců N62, které donedávna vyráběla pouze exkluzivně pro Morgan, inženýři se rozhodli pro zástavbu řadového šestiválce B58 i s osmistupňovou automatickou převodovkou ZF. Její bavorácký volič mi k tradiční středové konzoli Morganu vážně neštimuje, ani ty dva pedály v podlaze. Výkony budou fakt omračující, protože Plus Six váží 1075 kg a motor dává 340 koní a 500 newtonmetrů. Na cenu se radši neptejte. Jeden vyrobený vůz k dispozici jsem našel u německého dealera za 110 tisíc euro. Tady už je potřeba mít naditou peněženku.
A konečně 3-Wheeler. Nesmírně sympatická kára, kterou bych si doma v garáži vážně představit dokázal. Ptal jsem na počet prodaných kousků u nás v ČR. 3-Wheelera se povedlo dodat od roku 2012 asi již osmnácti lidem. Což je parádní výsledek, a dokonce je mezi nimi i pár nadšenců, kteří s nimi jezdí skoro pořád. Každá jízda kamkoli je totiž s touhle tříkolkou zážitkem i dobrodružstvím. Váží 525 kg a motor S&S vydoluje ze dvou litrových válců 80 koní, respektive nějakých 67 v poslední specifikaci Euro 4. Pokud jsem to správně pochopil, v ČR vám ho totiž zaregistrují jako motocykl, respektive pasuje do kategorie čtyřkolek, I když má vlastně jen o kolo míň.
3-wheeler má ve své garáži i slavný Jay Leno a jeden z mých oblíbených britských automobilových novinářů si ho pořídil místo žlutého Lotusu Elise. Nevím, jestli bych byl až takový srdcař, ale nebýt cenovky (která je v případě aktuálního ročníku posunuta opět malinko výš na nějaké 1.4 miliony korun), tak už bych si býval nechal vínový kousek s krásnou plaketkou stodesetiletého výročí Morgan cars company zabalit jako dárek k Vánocům. Třeba to jednou vyjde, kdo ví. Každopádně ten, kdo má opravdu seriózní zájem by si měl pospíšit, protože výroba 3-Wheeleru má údajně bohužel k sezoně 2021 končit.
Fotografie: Morgan cars company (kromě červeného 3-wheeler, ten fotil Ondřej Kroutil u Morgan cars Praha)
