Můj kamarád Honza má doma žlutou Škodovku, na kterou má názor snad celá autíčkářská komunita. Nádherně zářivý sedan (s tou vyblitou béžovou z originálního vzorníku se fakt nedá srovnat) je totiž výrazně upravený a označení Škoda 136 L/A odkazující na nejlepší nabízený motor 136 a úpravy ve stylu závodních speciálů 130 L/A si plně zaslouží. Návratnost a smysluplnost podobné investice dnes nemá význam, jenže Honza se svou Škodou 105 L (výměnu motoru za 120 L prodělalo auto už kdysi dávno) začal v době, kdy to všechno nestálo moc. Auto už ale vypadá a funguje výrazně jinak, než v jeho tunerských začátcích. Dnes je nižší, široce rozkročené, ale na pohled vypadá docela sériově. Zmizely jen mřížky na C-sloupcích, zrcátka jsou dobová Beskyd a zadní čelo je kopií těch ze 130 LR. Úpravy jsou tedy decentní a umírněné, ale to mám rád. Radši bych si vzal Singerovskou 911 než brutální RWB, vy ne?
Důkladné ošetření karoserie a nalakování náprav není zvenčí vidět. Vpředu je rozpěra tlumičů a duralový držák baterie. Dovnitř dal Honza anatomická přední sedadla Sparco, vymontoval ta zadní, upravil si budíky (otáčkoměr je žlutý s grafikou Ferrari), nainstaloval čtyřbodové pásy OMP, volant OMP Corsica, pedály OMP a vypodložil plynový pedál, aby jej měl v rovině s ostatními. Když se ukotvím v sedadle, nepohnu se ani o milimetr. Řadička je prodloužená a přihnutá k volantu, aby ruka neměla z věnce dlouhou cestu. Zatraceně, tady se opravdu hodně myslelo na ergonomii.
V obyčejných sedanech mi celková koncepce starých Škodovek nenadchla, navíc působí dost líně. Tady je ale všechno jinak, v autě je blok 136 ze silnější Felicie 1.3 MPI. Jenže to MPI do starého sedanu nepatř, takže Honza vsadil na karburátor Sedr 136, sání 136L, svody 4-1 a zapalování Darabos. A úprav je víc – trysky, vzdušníky a ostrá vačka Urban motor, filtr K&N, odlehčený setrvačník, duralová řemenice, snížená hlava, upravené sací a výfukové kanály, alternátor z Fabie, převodovka ze 130L s grafickou signalizací správného okamžiku řazení od JF Performance a v nádrži vždy pouze stooktan. Ještě před posledními úpravami naměřil Honza 90 koní a 122 Nm, teď je na tom jeho žlutka ještě lépe. Maximální rychlost je 190 km/h a stovku pokoří za méně než 10 sekund, o tom si soudruzi z AZNP mohli nechat jen zdát.
Honza šetřil i kila (auto má jen 870 kg), odebral odhlučnění a tak překvapivě poslouchám velmi příjemný zvuk. A těch šoků je víc – přesné citlivé řízení a velká zábavnost za volantem. Hlavně na kvalitním povrchu funguje tento sedan senzačně. Vděčí za to silentblokům Pemit, podvozku Protlum a pružinám Invel Plus, ale hlavně vlečné nápravě z Rapidu. Tu Honza nainstaloval zhruba v té době, kdy se do auta dostala i pětistupňová převodovka. Nejvíc práce měl v letech 2002 až 2005, ale vlastně auto upravuje pořád. Jeho vzorem je aktuálně soutěžní speciál Škoda 130 L/A a tak má i přední nápravu ramena upravená dle závodní specifikace.
Takže jo, tady klidně pořádně šlapejte na plyn a nemyslete na to, že to je jenom Škodovka. A rízem zjistíte, že vám tady rychlá jízda vůbec nevadí. Auto funguje a hodně rychle si zvyknu i na silné brzdy. Destičky Ferodo, kotouče Kalmar 247 mm a čtyřpístkové brzdiče vpředu, destičky Galfer a kotouče Brembo 239 mm z první Octavie vzadu, to Škodovku zastaví skoro na místě. Jen musí mít staré auto kvůli tomu patnáctipalcová kola. Já jedu na Ronalech Turbo s pneu Nokian V, ale třeba na okruzích má auto ATS DTC Superlight se semislicky Nankang AR-1, na slalomech zase Fondmetaly z Mazdy na semislickách Toyo Proxes R888R.
Je to neuvěřitelné, ale tuhle Škodu mám rád. Je neuvěřitelné, co všechno se se dá s obyčejným známým autem provést a jak se dá i tak obyčejný základ vylepšit na pořádnou hračku. Honza s ní dá Most za 2:12,77 a Zelené peklo za 9:59,98. Dnes už by se do takové úpravy asi nikdo nepustil a opečovával veterána, který začíná jít do hodnoty. Ale žlutka vznikla v době, kdy byla stodvacítka bezcenným autem a výsledkem je naprosto užásná hračka.
Fotky si udělal Tuner2 Car Photos osobně.
