První sedmička byla generace E23 a nahradila staré sedany 3.0 E3. A mně se povedlo otestovat model 732i, to nejlepší, co v tu dobu BMW vyrábělo s úchvatným designem Paula Bracqa. To auto vypadá dodnes senzačně, i když má dost takových drobných detailů prozrazujících věk a taky spousta chromu. A i když má skoro pět metrů, váží jen tunu a půl a stejně si myslím, že většina z toho připadá na bohatou výbavu. Klimatizace, pohodlná sedadla, dřevěný dekor a hodně hlasitě tikající hodiny, to vše tu najdete.
První sedmička působí zpoza volantu obrovská. Jen řízení je trochu zatuhlé, zbytek ale funguje hladce. Zejména řazení automatu vůbec nepostřehnete. Kola nejsou přehnaně velká, takže komfort je i na rozbitých cestách velmi dobrý. Motor je velmi silný a rychlá jízda mu nedělá žádný problém. V klidném tempu, které se k sedmičce asi hodí nejlépe, jen přede, ale ve vyšších otáčkách hezky zní a pomáhá si i přes dvě koncovky výfuku.
Nástupcem byla E32, kterou jsem prohnal v okolí Brna ve verzi 730i. Německa automobilka zahájila výrobu v roce 1986 a její tvary tentokrát vytvořil Claus Luthe dle konceptu Ercole Spady. Tahle sedmička byla prvním BMW se zadními světly do tvaru L, aerodynamickými zrcátky a tlustými C-sloupky. Zůstala jí Hoffmeisterova křivka i čtyři kulaté světlomety. Ledvinky by neměly být černé, ale majiteli se takto líbí a ladí ke kolům a zadním světlům. Automobilka zapracovala na lepším odhlučnění i antikorozní úpravě, přidala aktivní podvozek, dvouzónové topení a poprvé nabízela motor V12 a xenonové světlomety. Myslelo se i na automatické dovírání oken, vyhřívání zámku a místa pod stěrači, spousta dalších věcí byla za příplatek. Není divu, že ve své době byla považována za nejlepší auto a přezdívalo se jí „německý Jaguar“. Dnes by to byla pocta pro britskou značku.
BMW je velmi komfortní a příjemné, současně ale nádherně sedí na silnici. A i ta jízda je epesní, protože na limuzínu má docela dobré boční vedení sedadel, velký volant a za ním přehledné budíky. Vrcholem byl dvanáctiválec, ale já se svezl spíš skoro se základním šestiválcovým modelem 730i (185 koní a 260 Nm. Malý motor to ale stejně není a slabý také ne. Ovšem pochlubit se můžou i skvělou kultivovaností a tichem v interiéru. Až v zátahu se ozve výfuk, stovku auto protne za 9 sekund a maximálku má 222 km/h. Na 1,7 tuny (skvělé vyvážené jen 52 % z toho připadá na přední nápravu) těžké auto až až. O fous trumfne i tehdejší Jaguar XJ6, což mne trochu mrzí.
Auto má manuální pětikvalt, automaty si majitelé vybírali až u silnějších verzí. Zpočátku je spíš neutrální až nedotáčivé, přetáčivost je potřeba vyvolat. Ale jde to a díky jeho čitelnosti a dobrým brzdám si i podobné kratochvíle užijete. Ale je pravdou, že k dobrým reakcím určitě přispívá i Bilstein B6 a Strongflexy na konkrétním autě. Kdyby ale BMW neumělo vyrábět sportovní limuzíny, ani podobné úpravy by nepomohly. Přesto je to pořád velký a docela pohodlný sedan.
Když popojedu dál, dostanu se ke dvěma sedanům E38. Tu generaci zbožňuju kvůli Bondovi, Kurýrovi i Clivu Ovenovi. Právě tuhle generaci jsem zvažoval, když jsem vybíral svého Jaguara. Tohle BMW vypadá totiž senzačně a také je na cenovém dně. Nejlevnější jsou právě šestiválce 728i s manuálem. Právě ten manuál mne odradil, přič bych měl chtít v pětimetrové limuzíně řadit. A osobně musím říct, že čím tmavší barva, tím lépe sedmička vypadá.
Sedí se hezky nízko, interiér je kvalitní a velmi prostorný. Navíc je tu samozřejmě bohatá výbava. Jen ta klasická ručka by mi chyběla, pedál totiž neumožňuje jisté zimní hrátky a musíte se snažit jen s dávkováním plynu. I vzadu je parádní prostor, rozhodně větší než v Jaguaru. Co získala sedmička na prostoru pro posádku, to ztratila v kufru, který je menší než u pětky E39. Jenže sedmička není o kufru nebo vožení se, sedmička je pravé BMW o řízení.
Takže tu mám velký sedan s potlačenými náklony, pořád ale dostatečně komfortní. Má citlivé řízení a brzdy, pocitově připomíná spíš malou trojku. Je neuvěřitelné, jak BMW dokáže i velkou limuzínu udělat zábavnou. Zbývá tedy jen si vybrat motorizaci. 728i není špatná, ale po čase se neubráníte myšlence, jak asi jezdí osmi- a dvanáctiválce. Ty už ale samozřejmě mají odpovídající náklady a nehodí se tolik na daily provoz. Takže vás napadne ta kacířská myšlenka na naftovou variantu.
Nejlevnější základní 725TDs se vyhněte, nemá dobrou pověst. Ale šestiválcová 730d je prý dokonalá. Má 192 koní a 410 Nm, ovšem kvůli plastovým deklům vás ušetří pohledu a v neuvěřitelně kvalitně odhlučněném interiéru vás ušetři i naftového zvuku. A já najednou nemám svůj obvyklý hlavní argument proti naftovému autu. Auto je rychlé, silné a jeho automat funguje senzačně hladce. Já bych si stejně nakonec vybral benzín, ale tahle nafta není vůbec špatná a pokud chcete víc jezdit, dává větší smysl.
Baví mne představa, že bych kteroukoliv sedmičku měl jako daily car. Všechny by to zvládly skvěle, i ta nejstarší, ale nejlépe se na to i dnes hodí E38. Ještě je ale nízká a elegantní, až nástupnická E65 trochu nakynula.
Generaci E23 a šestiválcovou E38 mi půjčili Veteráni na Truc, Mikka mi nafotila E23 a E32. A na garáži najdete jak E23, tak obě E38.
