Dodge se jednou rozhodlo pod svou značkou prodávat moderní sofistikovaný sporťák Stealth, který je vlastně převlečeným Mitsubishi 3000GT. Asi už měla americká automobilka dost těch posměšků, že její auta neumí zatáčet a má velké motory s malým výkonem. A když byly koncepty HSR a HSX dobře přijaté na tokijském autosalonu 1989, výrobě auta nestálo nic v cestě. Mezi roky 1991 a 1996 se tedy prodávalo Dodge Stealth, i když základní Mitsubishi 3000GT (v Japonsku GTO) jej přežilo a jeho výroba běžela do roku 2001.
Obě automobilky se podílely na vzhledu, tak aby se auta líbila zákazníkům na obou březích Tichého oceánu. Auto je nízké, uhlazené a má senzační mrkačky. Na přední kapotě nechybí nádechy. Dodge má jiný tvar přední i zadní části oproti Mitsubishi, například používalo kryt, který propojoval světla. Auto se prodávalo jako kupé nebo kabrio s uspořádáním interuiéru 2+2. Zadní sedadla jsou však opravdu silně nouzová.
Pod kapotou jste našli pouze šestiválce, což asi některé americké fanatiky kultu V8 mrzelo. Alespoň že tady nejčastěji měli automat, což se jim líbilo. Pokud jste si nevybrali čtyřkolku, mělo pohledné kupé pohon předních kol. Auto pak bylo méně stabilní, což výrobce řešil dodáním ABS ve standardu. A my právě takový základní model máme, pohání jej starší šestiválec SOHC 12V s výkonem 160 koní a 250 Nm (zhruba o půlku méně, než vrcholný R/T Twin Turbo). I tak ale krásně duní, jako silnější motory z nabídky.
Jen za tím volantem je to víc jako v Mitsubishi, než v Dodge. Ne že by na japonských sporťácích bylo něco špatného, naopak je mám velmi rád. Ale také znám spoustu fandů amerik, kteří Stealth označují pohrdavým slovem „rejže“. Ke Stealthu je to kruté, přitom tenhle konkrétní americká auta trochu připomíná. Nedostatečná péče předchozího majitele totiž jednoducháý interiér plný tvrdých plastů proměnila v drnčící a skřípající herku. I ten obří plastový joystick suplující volič převodovky se hrozně klepe. A to se osmdesátkovým amerikám stávalo často taky.
Palubka je přehledná, ale umístění některých spínačů překvapí. Také multifunkční volant funguje dobře, i když tento konkrétně pochází z Mitsubishi. Spínače jsou však na spodní straně středu. Já ale nemám ve zvyku držet volant jako amík, takže ho chytím jak se má a vrhnu se na testovací jízdu. Stealth totiž jízdně není vůbec špatný a velmi mě bavil. Šestiválec svou sílů nabízí neustále a přitom zle zatápěl i tehdejší Corvette. Řízení je také takové americké a jde příliš zlehka, citlivost v něm budete hledat marně.
Nakonec bych překousnul i ten vzhled otloukánka, který měl konkrétní kus. Auto díky tomu vypadalo trochu buransky, jako muscle car z devadesátek. A i se s ním příjemně jezdilo, protože bylo lehké a bez spousty otravných bezpečnostních asistentů. A i když se vyráběl v Japonsku, působí Stealth dost americky. Přesto ale v očích fandů amerik bude vždy tím převlečeným japoncem, pro japanofily zase ošizeným Mitsubishi. A díky tomu bude ještě nějakou dobu levný, což by mohlo zaujmout vás.
