Starší z mnou vyzkoušených byl Saab 99, který se mi ze všech modelů této značky líbí asi nejvíc. Hodně se tehdy odklonil od designu barokně kulatých předchůdců, ačkoliv jej také navrhl Sixten Sason. Ten přišel s typickou siluetou delší kapoty, strmého čelního skla a svažující se zádi. Na rok 1968 vypadá auto přímo senzačně. Nic není samoúčelné, na strmém skle se nedrží za deště voda a díky jeho zaoblení a A-sloupkům posunutým vzad má řidič perfektní rozhled. Světla jsou u evropských aut hranatá a mají na boku paraboly integrovaný stěrač.
Saab už tehdy navrhnul auto s deformačními zónami a tuhou karoserií. Poznáte to, když otevřete velmi těžké dveře vedoucí do interiéru a překrývající práh, aby vám bahno neušpinilo nohavice. Zní to promyšleně a to si přitom povídáme o modelu 99 L, tedy základním provedení. Saab si ale na nějaký lowcost nepotrpěl, takže standardně dodával zamykání zpátečky při vytažení klíčku a zapalování uprostřed. Sportovní volant je úpravou předchozího majitele, ten originální ale zůstal v kufru. Sedadla jsou komfortní a příjemně tvarovaná.
Pod kapotou je čtyřválcová sedmnáctistovka Původem z Triupmhu Dolomite. Švédi se ale nespokojili jen s pouhým převzetím motoru, takže namontovali své karburátory Zenith-Stromberg. Později použili v Saabu i modernizované silnější motory Triumph 1.85. Ten pohání i tuto 99 L a tak má výkon 87 koní. Vedle motoru je v podbězích i dost místa na převoz povinné výbavy nebo nářadí.
Předokolka 99 dědila část techniky po předchůdcích, například přední nápravu po kulatém typu 96 V4. Zadní náprava je vlečná s panhardskou tyčí, na všech kolech ale najdete kotoučové brzdy. Komfortní jízda je skvělá a auto funguje nádherně. Řízení je přesné, reakce motoru na plynový pedál okamžitá a z kabiny vidím krásně do všech směrů. Jízdě si seveřana opravdu pochvaluji, kéž by každý veterán jezdil tak krásně. A oblíbil si ho i Pavel, který si ho přivezl domů po ose.
Dříve jsem si vyzkoušel ještě novější model 900 a to dokonce ve vrcholné verzi Turbo Aero, který patří Vláďovi. Typ 900 podědil základ a vyráběl se ve dvou generacích. Změnila se hlavně příď, aby auto splnilo americké předpisy. Ten bodykit je originálním doplňkem z dobového příslušenství. Akorát agresivnější přední nárazník je dobovým doplňkem.
Uvnitř je krásně přehledná přístrojovka s otáčkoměrem, na kterém je vyznačeno ideální pásmo otáček na přeřazení. A chybět nesmí ukazatel tlaku turba. Kožená sedadla jsou dost pohodlná a spíš zaměřená na delší cesty, než okreskové blbnutí. Je to škoda, podvozek auto to totiž zvládá dobře. Dveře překrývají prahy, abyste se nezašpinili při nastupování. Uvnitř si nejprve vychutnám osmdesátkovou vůni a pak ocením, že se Saabu neodlepuje stropnice. Verze Aero se navíc pyšní několika chromovanými doplňky a tříramenným volantem. Startování je uprostřed mezi sedadly s ideální pozicí za volantem.
Podélně umístěný čtyřválec nechává pod kapotou dost místa a vypadá nenápadně. Jen nápis Turbo Intercooler napoví, že jde o vrcholnou variantu. Jen už nemá 160 koní, ale o něco víc díky řídící jednotce Red Box od APC, novému výfuku a odlehčenému setrvačníku. Do 3000 se neděje nic, ale pak překonáte turbodíru a Saab vystřelí vpřed až neuvěřitelně rychle. A to, spolu s jistou výjimečností této značky, jsem si vážně oblíbil.
