Typ CX se představil v roce 1974 a stal se evropským autem roku. Jde vlastně o poslední čistokrevný Citroën, protože značka se dostala do potíží a kontrolu nad ní později převzal Peugeot. CX nahradil ikonický DS, což měl být hodně těžký úkol. DS se totiž nahradit nedá, ale přesto to CX zvládl důstojně a s grácií. Kromě úžasně aerodynamického tvaru a designu Roberta Oprona bodoval i svým podvozkem, osmimístnou kombi verzí Familiale a popularitou u politiků nejen rodné Francie, ale i Východního Německa. Jen ta nabídka motorů mu trochu komplikovala pověst, protože to byly samé slabší menší motory z předchůdce. Na vývoj nových nezbyly značce peníze.
Jako první jsem řídil novější plasťák CX2000 a byl seznámen se všemi specifiky hydrauliky na autě. Posilovač Diravi vrací volant okamžitě do přímého směru, hydraulické brzy zase zkracují chod pedálu asi na jediný milimetr mezi žádným dotekem nohy a plným sešlápnutím. Prudké zadupnutí mne tak patrně katapultuje z auta ven, snad mi do cesty nic nevběhne. I když auto vypadá jako Hatchback, je to sedan. Zadní okno se totiž nevyklápí. Majitel byl náležitě pyšný na to, že s CX jezdil inspektor Schimanski v seriálu Tatort. Dobové jsou i žaluzie na zadním okně, které se dnes už moc nevidí. Jinak je tu jediný přední stěrač a konkávní zadní okno, aby se na něm nedržela voda.
CX je hlavně pohodlné a nabízí prostorný interiér. Začíná to už u nízko ukotvených měkkých sedadel bez bočního vedení, kde se dá krásně rozvalit. Lépe tak vstřebáte všechny odlišnosti a ergonomické výstřelky, které měli u Citroënu tak rádi. Klika je jak pistole a kvůli vystupování musíte „vystřelit“. Rádio je podélně na středovém tunelu, na palubce připomínající svah už asi nebylo místo. Blinkry mají kolébkový spínač, přístrojový štít zase vypadá jak model kosmické lodi. Ovládací prvky jsou umístěné tak, abyste nemuseli sundávat ruce z jednoramenného volantu. A budíky jsou jako otočné válce.
CX je neuvěřitelně pohodlné (vím, že se opakuju). Ale neuvěřitelně – je to, jako kdyby auto plulo nad silnicí. A ta možnost hýbat se světlou výškou pro různé příležitosti, to je fakt praktické. I ta aerodynamika je velmi dobře zvládnutá a pořád máte pocit, že vzduchu neklade auto žádný odpor. I benzínový dvoulitr je velmi kultivovaný a nijak posádku neruší. Na delších cestách je tohle auto skvělé.
To druhý kousek je starší s chromovanými nárazníky, ale zase vzácnější a silnější verze CX2400 GTi. Jen si pod zkratkou GTi nesmíte představovat nijak sportovní model. GTi se nabízelo od roku 1977, tento exemplář byl vyroben o tři roky později. Dostal pěkná kola a střešní okno, jinak se od normální verze zas tolik nelišil. Pod kapotou byla tehdejší vrcholná motorizace – čtyřválec OHV s objemem 2,4 litru a vstřikováním Bosch. Je to výrazně vylepšený motor ze staršího DS23 a dosahuje výkonu 128 koní. CX tedy není žádný sportovec a akcelerace na stovku zabere přes deset sekund. Ostřeji ale jelo už jen přeplňované CX GTi Turbo s výkonem 170 koní. Je to škoda, podvozek by větší porci výkonu určitě snesl a tunu a půl těžké auto by mělo lepší dynamiku. Citroën použil tehdy nový manuální pětikvalt, ale stejně měl gumový nepřesný chod. Hydropneumatika tady také ovládá brzdy, takže o nějakém citlivém dávkování nemůže být řeč. Podobně je na tom i posilovač řízení Diravi. Potěší ale odtlumený interiér. Zatížení přední nápravy (nese 70 % hmotnosti) sice limituje ostrou jízdu, ale CX bylo vždy hlavně komfortní a to mu jde skvěle. Rychlá jízda mu ale s nejsilnějším motorem v přímce docela jde.
Zajímavé je, jak velký rozruch typ CX dodnes budí. Možná, že jej prvoplánově moc lidí nechce, ale má co nabídnout. Minimálně je to jedno z posledních aut s nijak nezkresleným francouzským šarmem a ani zajímavý nástupce XM se netěší takové pozornosti. A to už stejně podle mnohých není pravý Citroën, protože vznikl pod Peugeotem. Poslední je právě jen CX.
Fotky CX2000 udělala Mikka
