Barkas nahradil Framo v roce 1961 a vydržel až do roku 1991. Vyráběl se v Chemnitz a zájemci čekali v pořadníku i 14 let. Nabízelo se několik karosářských verzí, valník nesl označení B1000 HP. Většinou byly určené podnikům, ale v Mototechně se občas nějaký našel i k volnému prodeji, ovšem jen do roku 1975. Tento kus jezdil u komunálních služeb v Drážďanech do roku 1992 a pak vozil ve Varech dříví. Teď je exponátem muzea Příběhy dvoutaktů v Plzni.
Barkas měl prostornou kabinu s velkým dodatečným prostorem za sedadly. Výhled ven je skvělý, sedadla zase pohodlná. Za kabinou je dost velký nákladový prostor, na který můžete naložit oficiálně tunu a reálně i dvojnásobek. Pak už má ale litrový dvoutaktní tříválec DKW v kopcích co dělat. Jde o motor z Wartburgu 353 s výkonem 50 koní, dostal ale jinou vlastní převodovku. Pohání přední kola, která jsou nastavená vlastně dost měkce. Na našich venkovských cestách je Barkas mnohem pohodlnější než naše dvanácettrojka.
A také působí svižnějším dojmem, když motor trochu vytáčíte. Sice je maximálka jen 95 km/h, ale akcelerace je lepší než u Škody. Živost hezky doplňuje i obratnost auta, které se otočí na pětníku. Brzdy jsou na všech kolech bubnové, na což musíte myslet, když jej plně naložíte. Prázdné auto ale brzdí snadno. A dalším kladem je i jeho spolehlivost, kterou byly Barkasy vyhlášené. Jen zkrátka rychle zastaral.
