Nejprve jsem se dostal za volant typu Silver Shadow II, tedy modernizovaného provedení v modré barvě. Později jsme řídil jeho starší verzi, tedy stříbrný Silver Shadow v podobě, jak nahradil Silver Cloud III. První Rolls se samonosnou karoserií se sice pořád vyráběl ručně, ale výroba se zrychlila a zjednodušila. Navíc i když bylo auto menší, bylo uvnitř prostornější a s větším kufrem. Design byl stále dle tradic značky, puritány přitom rozlítilo, jak moderně prý vypadal. Snad si prý tu sošku Spirit of Ecstasy ani nezaslouží, ale jsem rád, že tu je. Tak krásně se na ní kouká.
Uvnitř je dřevo, kůže a tlusté koberce. Auto připomíná viktoriánské panství a také podobně váží. Sedadla jsou úžasně pohodlná, ale nelze se tomu divit, když je tloušťka opěradla snad půl metru. Volant je velký, aby bylo manévrování s autem co nejsnazší. Vzadu je spousta místa a pasažéři mají i speciální opěrky pro nohy. Většinu věcí obsluhuje elektrika po stisku spínače, jen mechanické hodiny tu zbyly. A v odhlučněném interiéru je jejich tikot slyšet. Obrovský je i kufr, vešel by se tam i jelen zastřelený na honu. Víc se mi líbil modrý kousek, který měl barevně sladěný interiér.
Povedlo se mi Rollse řídit hned dvakrát a právě Shadow byl typem, který si majitelé většinou řídili sami a nenajímali si už šoféry. Je to příjemné, ale nemá moc odezvu. Starší stříbrný kousek měl osmiválec L410 se dvěma karburátory o objemu 6,2 litru a s výkonem 172 koní. Impozantní motor pocházel ze staršího modelu Silver Cloud, ale vydržel s úpravami až do roku 2006. Dovnitř není jeho zvuk vůbec slyšet, kolemjdoucí si užívají jen jemné bublání. A kabina je díky pružnému uložení ušetřena i vibrací. Třístupňový Hydramatic 400 od GM má naprosto hladký chod a jen díky ukazateli víte, kterým směrem auto pojede. Jednotlivé změny stupňů ale nikdy neucítíte. Brzdy byl kotoučové, u Rollsu poprvé. Předtím automobilce vadilo, že kotouče pískají, zatímco bubny jsou tiché. Pohodlný je měkký podvozek.
Druhý modrý kousek byl modernizovaný Silver Shadow II, který se prodával od roku 1977. Poznat se dá podle plastových nárazníků, podspojleru a jiných kol. Ani ten ale nepatří ke sportovcům, přestože výkon většího motoru (6,75 litu) stoupl na 190 koní. Maximálka 193 km/h a akcelerace za 11 sekund nejsou vlastně až tak špatné. Tedy na auto nic moc, ale na jezdící westministerské opatství je to slušné. Navíc s nezávisle zavěšenými koly a hydropneumatickým podvozkem (licence Citroën) je tak úžasně pohodlný. Rychlá jízda mu sice není cizí, ale působí neadekvátně. Jen se hýbe rychleji svět za okny, ale přitom mi pořád připadá, že auto stojí. Novější model má ABS, brzdy Girling a přepracované přesnější řízení. Mimochodem to bylo poprvé, co jsem měl auto s volantem vpravo, takže to byl trochu nezvyk. Dnes už mi to ani nepřijde.
Já mám Silver Shadow rád, možná jen o fous raději bych měl jeho hranatějšího nástupce Silver Spirit. Neopakovatelný pocit za volantem nejluxusnějšího auta by byl ale asi stejný. A vždycky se mi honilo hlavou, že jsem nepatřičně oblečen. Přesto některým přišel Shadow moc moderní, ale zato zůstával dycky důstojný. Tehdy nebylo žádné Mansory s odpornými koly. Jen jestli bych si ho neměl koupit ke svému Mini jako doplněk.
Oba Rollsy mi laskavě půjčili Veteráni na Truc a ten modrý nafotila Mikka.
