Jmenuje se Čtyřdveřák, což je vlastně dost blbé jméno, ale v Italštině to tak nezní. Pro Maserati ale byl počet dveří výjimečný, protože zbytek produkce tvořila sportovní kupé. První generace z roku 1963 byla reakci značky na zakázkový model 5000 WP s karoserií Frua, v roce 1974 pak Maserati uvedlo druhou generaci s předním pohonem a technikou Citroënu SM. Vyráběla se na zakázku a existovalo jen 13 kusů.
O dva roky později ředitel Alejandro de Tomaso třetí generaci s pohonem zadních kol a vidlicovým osmiválcem vpředu a chtěl porazit Mercedes-Benz 450SEL 6.9. Dnes víme, že se to nepovedlo, přesto jde o dobrý model, a hodně velký. Tvary navrhnul Giorgetto Giugiaro a stvořil krásně hranaté auto dle svého nejlepšího umu. Když jej navíc seženete v nějaké krásné barvě, jako je tahle žlutá, bude vypadat vážně senzačně. Trošku netradiční jsou snad jen tvary interiéru, kterému vévodí světle hnědá barva. Dekor je z pravého dřeva, nejlépe se však sedí na pohodlné kožené zadní lavici.
Osmiválec 4.9 nabízí výkon 281 koní a 392 Nm a má velmi krásný zvuk. Spojen je s automatem Chrysler Torqueflite s velmi hladkým chodem. Automobilka tak reagovala na kritiku ohledně cukání předchozí převodovky Borg-Warner. K hladké jízdě a měkkému nastavení podvozku se nevychovanost automatu prostě nehodila.
Poslední čtyři roky Maserati auto nevyrábělo standardně, ale jen v nejluxusnější verzi Royale na objednávku. Celkem takto vyrobilo jen 55 aut, které doplnily počet vyrobených kusů lehce nad 2100. Vás by asi spíše zajímal nějaký z těch běžnějších kusů a já vám ho mohu jen doporučit. Jděte do něj, ať se my ostatní můžeme kochat tím neuvěřitelně extravagantním kouskem italského inženýrství.
Kdysi se Maserati objevilo i na Garáži. Auto mi půjčili Veteráni na Truc a vyfotila jej Mikka
