Fiat představil svůj roadster na platformě sedanu 124 v roce 1966. Zkrátil ale rozvor a tvary karoserie přenechal Pininfarinovi. Díky jeho umu vypadá Fiat strašně sexy a víc namakaně než Alfa. Americké verze trochu kazily pětimílové nárazníky, ale my v Evropě měli štěstí. Interiér je pro dva tak akorát a řidič má skvělou pozici za volantem. Pro dva je navíc v interiéru místa dost a má skvěle zvládnutou ergonomii a minimem odkládacích prostor. Ovšem bez střechy je v autě průvan.
Já si vyzkoušel Fiat dvakrát, poprvé s dvouvačkovou osmnáctistovkou se dvěma dvojitými Webery a výkonem 130 koní. Ten poháněl žlutý kousek a nahradil původní slabší motor s výkonem jen 86 koní. Motor má nádherně chraplavý zvuk a přímo si zpívá, když ho krmí Webery. A za plynem jde tak ochotně a radostně, že současnému provozu klidně stačí. Zajímavé je, že červený dvoulitr má také jen 90 koní, ale také jede nádherně.
K oběma motorům je připojená skvělá pětistupňová převodovka. Řízení je navíc krásně tužší a přesné. Podvozek je odladěný skvěle, dostatečně komfortní ale přitom pořád sportovní. Líbí se mi, jak je Fiat předvídatelný.
Prodeje Spideru byly dobré a tak po konci v roce 1982 převzalo produkci přímo studio Pininfarina a další tři roky Fiata vyrábělo pouze pro americký trh jako Pininfarina Azura. Ale nakonec se Fiat vrátil s novodobým typem 124 Spider a aby to udělal dobře, použil platformu čtvrté generace Mazdy MX-5. Jen je auto o 75 kilo těžší.
Design je opět senzačně povedený, hodně odkazuje na starý model a auto není moderně přehnaně velké. Ale hlavně to není jen Miata s jinými plechy. Interiér už je Mazdě hodně podobný a kvalitně provedený. Líbí se mi ale centrálně umístěný otáčkoměr na přístrojovce. Středový tunel trochu utiskuje spolujezdce, ale u řidiče mi nepřekáží. Střecha se ovládá manuálně jediným pohybem ruky.
Fiat použil jen platformu se zavěšením, ale karoserie nesdílí ani jeden povrchový díl a jiná je i nabídka motorů. Takže dostal čtrnáctistovkou MultiAir s trochu plochou křivkou výkonu a zátahem ve středních otáčkách a také s větším apetitem v zátahu. Škoda toho zvuku, respektive jeho absence. I převodovka mi přijde jiná, jako by jí chybělo něco z té japonské chirurgické přesnosti, i když je pořád vynikající. A také jsou důležité dobře poskládané pedály a řízení se skvělou zpětnou vazbou. Fiat je úžasně hravý a utrhnout ho na výjezdu ze zatáčky je dost snadné. Stabilizaci totiž vypnete snadno jediným tlačítkem. Jen to chce víc cviku na ovládání smyku plynem, protože základní verze nemá samosvor a navíc motoru v 5500 otáčkách dojde dech. Fiat je také pohodlnější a příjemnější pro každý den.
Na Garáži se objevil jak starý, tak nový Fiat a právě z článku na Garáži pochází i použitá fotka Daniela Martínka.
