Nemám rád militantní fanoušky automobilky Dacia, jsou tak nenávistní vůči jakékoliv kritice. Jako kdyby prostě měli mindrák, že mají jedno z nejlevnějších aut. Podobnou potřebu neustále se vymezovat vůči ostatními mívají už jen majitelé Hyundaie. Jenže Korejci nemají to, co Rumuni – dobrý model z minulosti. A Dacia 1300 dobrá určitě byla, dokonce zatraceně dobrá. Ostatně zeptejte se někoho, kdo Dacii tehdy za socialismu měl, nejspíš na ní (pokud měl původní 1300) láskyplně vzpomíná dodnes.
Dacia si nejprve osahala výrobu s typem 1100 (Renault 8). Po roce vše klapalo, jak mělo, a tak se současně s francouzským originálem rozeběhla na východě výroba Dacie 1300. Ta vypadala na první pohled stejně, což bylo štěstí, protože Renault 12 je pohledné auto. Není divu, první kusy se jen montovaly z francouzských dílů. A právě jeden z prvních kousků jsem si i vyzkoušel.
Co bylo na Dacii skvělé, to byl pohodlný a prostorný interiér. Palubka vypadá skoro luxusně, sedadla s kostkovaným vzorem se také povedla a mají i lůžkovou úpravu. Pásy ale měla Dacia jen vpředu, vzadu se dodělaly později. Rychlý nástup má i silné topení. Třináctistovka nabízí 54 koní a je to tak akorát na auto vážící 900 kilo (ovšem s motorem hodně vpředu). Možná to není ostrý rychlý sedan, ale je krásně komfortní. Docela se houpe, hodně se naklání v zatáčkách, ale krásně vyžehlí i panelovou vojenskou silnici, na které můj Jaguar trapně zatlouká klíny do mé páteře.
Když Dacia stárla, přicházely různé modernizace, které poznáte podle úprav designu, většího množství plastových dílů a také více rumunských dílů. A právě tak začal propad technických kvalit i brutální zastarávání konstrukce. Dacie byly přejmenovány na typ 1310, později dostaly další odvozené pickupy, kombíky a hatchbacky ještě různá další jména. Výroba byla definitivně ukončena až v roce 2003, kdy automobilku koupil Renault. Ten svou letitou konstrukci poslal konečně do důchodu a zaměřil se na vývoj a vylepšení devadesátkového modelu Nova, později SuperNova. Tak se zrodila Dacia Solenza, která se opět prodávala i u nás.
Solenza vychází z předchozích hranatých modelů, ale design byl trochu upraven a vylepšen. I platforma je ze starší Novy. Benzínová čtrnáctistovka pracuje s pětikvaltem Renault, na výběr byl ale i naftový motor. Benzínový SOHC má 75 koní a 114 Nm a tunovému autu stačí. Stejně Dacia není žádný sporťák a nějaký zážitek limituje houpavý podvozek a výrazný posilovač. Ale zase vám Solenza nenaklepe na polňačce z půlek řízky.
Konkrétně ve verzi Solenza Prima to bylo v roce 2003 nejlevnější auto na tehdejším trhu. Auto si zapózovalo snad ve všech časopisech a všude se skloňovala cena 193 tisíc korun. Za tuto cenu jste u základního modelu nemohli očekávat bohatou výbavu, takže tu najdete vyhřívané zadní okno a… A to je vše přátelé, zapomeňte na mlhovky, liťáky, otáčkoměr nebo lakované nárazníky, to jsou stejně buržoazní přežitky.
Solenza je tak trochu mix starých dílů z rumunských aut a starých dílů z Renaultů Clio. I tak byl ale interiér lepší než u starších modelů, protože Clio bylo vývojově dál než rumunský automobilový průmysl. Už to prostě není jak parodie na auto, což občas v devadesátých letech o výrobcích z východního bloku platilo, navíc je Solenza slušně prostorná a má i velký kufr. To vše klidně už za 5000 korun. Solenza je snad levnější, než chodit pěšky v kvalitních botách.
Solenza ještě nebyla nic moc, prosadil se až Logan v roce 2005. Ale i tak jsem byl rád, že mne jí nechali ve strnadickém Retroautomuzeu vyzkoušet. Vlastně je to rumunská Felicia. Mohutně modernizovaný starý typ (Nova/Favorit), který vznikl pod taktovkou nového vlastníka značky (Renault/Volkswagen) a připravila půdu pro zcela nový model (Logan/Fabia). Kde to dopadlo lépe, to si domyslete sami. Solenzu nafotila Mikka, na Garáží najdete starou dachnu i Solenzu.
