Jenže vlastně nejsou. Audi TT první generace si koupil můj nejlepší kamarád a když mám Miatu, nemohl sem se mu posmívat, že je letušák. Navíc měl docela fajn verzi s motorem 1.8 Turbo, která fakt jela. Docela jsem si užil, když jsme si ty naše holčičí roadstery prohodili, i když prý dodnes nechápe, jak jsem mu dokázal s Mazdou stačit.
Pak se mi poštěstilo vyzkoušet si i druhé TT s motorem 2.0 TFSI. To Audi představilo v roce 2006 s méně překvapivým designem, ale zase s automaticky vysunovatelným spojlerem. Měl jsme i štěstí na kousek s paketem S-Line, který vzhledu malého roadsteru vážně pomůže. Auto je jen pro dva a má velmi dobrou pozici za volantem a prémiově vypadající interiér, který ovšem po těch letech docela vrže. Vnitřek působí výrazně větší než u první generace a je bohatě vybavený. Otevření střechy zabere 12 sekund a ani bez ní není v autě moc průvan.
Tohle TT je předokolka, i když bylo i pár verzí s pohonem všech kol. Dvoulitr TFSI (z Golfu GTI) s šestistupňovým DSG má výkon 200 koní a krouťák 280 Nm. Na plyn reaguje ihned a otáčky miluje, až v těch vysokých má i docela hezký zvuk. Za 6 sekund jsme na stovce a kdyby bylo kde, tak pojedeme i 244 km/h. Výrazně rychleji ale TT nepůsobí, také je totiž těžší než první generace (kolem 1,5 tuny).
Dost mne překvapilo, jak slušně funguje Audi na okresce, i na rozbité. Přitom podvozek není žádná věda – McPherson vpředu a multi-link vzadu. Podvozek se rozhodně proti první generaci vylepšil, ale třeba řízení mi přijde skoro stejně neurčitě navzdory své tuhosti a přesnosti. Audi TT prostě není sporťák, ale příjemně jezdící roadster ano. A třetí TT z roku 2014 zase o něco nakynulo do rozměrů, takže milovníci malých aut musí mířit víc do minulosti. Více uživatelských rad pro koupi snad poskytne článek na Garáži.
