Typ SLK se nabízel od roku 1996 a zkratka znamenala sportovní, lehký a krátký (Sportlich, leicht und kurz). To vše vlastně platí, a hlavně je vážně hezký. První generace se prostě designově povedla, nástupci podle mne vypadají hůř. Tomuto kousku pomáhají tmavá přední světla, ta originální prý není nejsnazší sehnat. Ale vypadají dobře. Uvnitř je hezky zpracovaný a pro dva dostatečně prostorný interiér, kufr ale není z největších. . Je laděný do modré barvy a bohatě vybavený. Kovová střecha se ovládá elektricky a složení zabere 25 sekund.
Motor vpředu podélně pohání zadní kola, stejně to ale má spousta roadsterů-konkurentů. Jde o zkrácenou platformu z Céčka W202. Pod kapotou je čtyřválec M111 a pomáhá mu kompresor, díky kterému má SLK výkon 190 koní. Zátah je hezky lineární, stovku auto pokoří za 7,4 sekundy a zvuk krásně jadrný a okořeněný jekotem kompresoru. Auto krásně sedí a hmotnost kolem 1,3 tuny mu umožňuje chovat se sportovně. Dokonce má tahle verze i širší kola vzadu, jak se na silnější zadokolky sluší.
Já jsem příjemně potěšen, vůbec jsem nečekal sportovní chování, ale je lék na krizi středního věku pro nějakého pupkáče. A vždyť v roce 97 byl zařazen mezi deset nejlepších aut a já s magazínem Car and Driver plně souhlasím. Tenhle roadster je povedený a zábavný, vlastně jako Miata, jen má to, co japonské ikoně chybí – pořádnou porci výkonu. A první SLK se mi líbí víc než nástupci nebo současné SLC. Jejich design už se prostě rychleji okouká.
SLK se dnes ukázalo i na Garáži.
