K Opelům sem si našel vztah až s modely GSi. A pak jsem si sednul do Adamu S a ten se mi zalíbil také. Škoda, že už se nedá koupit nový, ale od roku 2019 můžete vybírat jen mezi ojetinami. A ačkoliv se na jeho vývoji podílela divize OPC, automobilce nepřišel pro tuto zkratku dost dobrý, proto jen Adam S.
Adam měl být stylovkou, konkurencí pro Fiat 500 nebo Mini, která nabídla kolem 300 tisíc (!) kombinací designu a interiéru. I kdybych si šel vybírat prvního Adama, nejspíš ještě doteď sedím u katalogu a kombinuju – strašná představa. Přitom Adam je hezký sám o sobě, jen tento šedý je docela nevýrazný. I interiér vypadá dobře a kvalitně a hlavně stylově. Sportovnější zaměření evokují kovové a kožené doplňky a samozřejmě skvěle tvarovaná sedadla.
Platforma z Corsy D nepřekvapí. Čtrnáctistovka s turbem má krátký šestikvalt s dlouhými dráhami. Brumlavý zvuk by skoro dělal dojem, že motor musí být větší. Auto je naladěné na 150 koní a 220 Nm, to znamená 210 km/h a stovku za 8,5 sekundy. Rozsah výkonu je příjemný, ale kvedlat pravačkou musíte docela často. Výkon navíc hezky postupně graduje. Tradiční styl „za tři plnej“ je v Adamu velmi zábavným zážitkem a auto se začně krásně předvádět. V nízkých otáčkách je přitom Adam mírný a klidný jako beránek, i když vypadá jak zvětšený Hot Wheels.
Inženýři z OPC naladili podvozek skvostně. Adam S není vůbec nedotáčivý, spíš působí neutrálně. Kuba mu ještě pomohl pružinami H&R, takže zmizely i náklony. Kola neustále kopírují povrch silnice, a tak prcek ani neodskakuje. Jen k řízení bych možná ještě někoho nahnal, aby bylo citlivější. Naopak se vzornými reakcemi mohou pochlubit silné brzdy. Jízda je tak zábavná, že je mi konce Adama fakt líto. Zvláště, když musel místo na linkách vyklidit modelu Mokka, jehož první generaci považuji za nejhorší auto, které jsem vůbec kdy řídil. Škoda no, ale tak to dnes prostě chodí.
Více na Garáži.
