Ach já bláhový, na zmíněném úseků ječí Integra v osmi tisících, moje auto s kamarádem za volantem se dávno někde vzadu ztratilo a já se snažím vymačkat z bílého kupé co nejvíc. Před zatáčkou s meziplynem za tři, trefit apex a plnej plyn, šest tisíc, sedm, osum, čtyřka, prásk do výfuku a hurá k další zatáčce. Limitu auta jsme se původně bál, ale nakonec jedu na tom svém, auto by zvládlo o dost víc.
Navíc je bílá, což je prostě senzační barva pro Integru. Vychází z pátého Civicu, ale jezdí mnohem, mnohem líp. Myšlenka Hondy byla, že se hned z prodejny můžete vydat na závody a startovat ve skupině N. Verzi pro Evropu pak Honda upravila a poznáte jí podle čtyř kulatých světel. Zadní spojler ale zůstal a na rozdíl od mnoha předokolek tady funguje a snižuje vztlak až o 30 %. Původní patnáctky nahradila o palec větší kola Japan Racing a celé auto je výrazně níž.
Interiér už tolik změn nepostihlo, a tak si užívám fantastická červená Recara s božím bočním vedením. Pozice za volantem nemá jedinou chybu, hliníkové pedály jsou úžasně poskládané. Pak je tu pár kovových prvků, ze kterých nemám rád hlavici řazení. Ale tohle je titan, ne klasická ocel, takže se v létě tolik nerozpálí. V autě se rozléhá značný hluk (ale moc hezký, rádio je v Integře fakt zbytečné, když motor tak hezky zní), protože v rámci úspor váhy se nabízela zvuková izolace. Také skla jsou tenčí a do slunečních clon se nedávala těžká zrcátka. A pak do auta dají takové těžké věci, jako rozpěru tlumičů nebo stabilizátory. Takže pořád je to auto s hmotností lehce nad tunu.
Co se týká konkrétního auta, vyměnil bych dunivý nerezový výfuk a tlumiče nastavil o něco výš. Ale i takhle si můžu vychutnat osmnáctistovku VTEC, která se probere v 5500 otáčkách a teprve v 7300 je jejích maximálních 173 Nm. I koní je v autě dost – 190 plnokrevníků. A v těch vysokých otáčkách ječí Integra jako závodní monopost. Stovku mine Integra za necelých 7 sekund, maximálka je 230 km/h. Motor je opravdu speciální – má kované písty, odlehčené ojnice, ostrou vačku, větší ventily a škrtící klapku.
Všechno musel umět řidič, pomáhat mu smělo jedině občas ABS. Proto byla Integra tak dobře naladěná a tato konkrétní ani neutrpěla instalací podvozku Weitec. Nezávislé zavěšení všech kol zkrátka drží kola na silnici, přední samosvor Torsen nenechá ta přední protočit a dělá z Integry nejlepší předokolku na světě. Absolutně zpoza volantu nechápu, jak může auto téhle koncepce prolétat zatáčky takovou rychlostí anebo mne naopak nechat sklouznout zadek.
Je to jako jet se závodním autem, které ječí, ale jinak dělá přesně to co chcete. Funguje tím lépe, čím rychleji jedete. Vážně mohu potvrdit, že lepší předokolku jsme nikdy neřídil. Integra Type R je závodní auto, které omylem dostalo značky podobně jako Lancer Evolution. V rámci představení v roce 1997 si automobilka udělala tour po okruzích a zajela na nich 9 rekordních časů, kdy sériová Integra pokořila závodní auta skupiny N. Potřebujete snad další důkaz? Pokud ano, zkuste článek na Garáži, kde jsem se z nekritické zamilovanosti vypsal rozsáhleji.
