Sedan XJ považuju za jedno z ideálních aut své třídy pro nadšence. Není divu, vždyť sám jsem majitelem jedné generace. Ale vždycky jsme tak nějak pokukoval po kupé Jaguárech, s jedním párem dveří e britská šelma většinou krásnější. A XJ vedle sebe vždycky mělo kupé parťáka. První XJ Series 1 ještě sekundovalo poslední vydání nádherného E-Type, ale na základě Series 2 se objevilo vyloženě kupé XJ-C. A jde o jeden z nejkrásnějších Jaguárů vůbec.
Kupé přišlo na trh v roce 1975, tedy po sedmi letech od začátku produkce sedanu a dva roky po uvedení modernizované Serie II. Bohužel tehdy řadila ropná krize, takže velké drahé kupé s řádným apetitem nebylo zrovna vytouženým autem kupujících. Postavené je na zkrácené platformě sedanu, jeho dveře se také prodlužovaly z těch běžných. Je to vlastně takové ručně dělané. Většinou má kupé vinylový překryv střechy, ale řada majitelů jej kvůli korozi odstranila. A na kapotě je soška, bez ní prostě starý Jaguar není kompletní.
Okna se dají kompletně stáhnout i se sloupkem, což vypadá skvěle (ale spousta majitelů si stěžovala na zatékání a průvan). Modernizovaný interiér ale není špatný, nabízí dost pohodlí a příjemnou pozici za volantem. Pod kapotou je řadový šestiválec o objemu 4,2 litru s výkonem 170 koní. Auto tak v pohodě stačí dnešnímu provozu, a ještě vám k tomu zní nádherný zvuk. Řadit nemusíte, tříkvalt Borg-Warner to zvládá sám za vás a naprosto hladce. Někteří majitelé měli raději čtyřstupňový manuál, jiný zase preferovali zástavbu čtyřstupňového automatu z modernějšího XJ40.
Kupé váží 1,8 tuny a jezdí fantasticky. To ale k Jaguárům patří, na rozdíl od jiných britských limuzín jsou skákající kočky pro ty, co rádi sedí za volantem, ne na zadní lavici. Jedině řidič ocení nízké těžiště, výborně naladěný podvozek a silnější brzdy. Navíc vypadá nádherně. Přesto se jeho čas nachýlil brzo, už v roce 1978 se vyrobil poslední ze zhruba deseti tisíc kusů. Pak se totiž Jaguar opět vrátil k unikátnímu kupé a uvedl model XJ-S.
Nadšenci si na něj dlouho zvykali, ale dnes už má početnou fanouškovskou základnu. Mezi ty se řadím i já, už od mala se mi jeho design líbí. Hlavně ty zadní ploutve, které měl Jaguar o rok později než naše Tatra 613. Dovnitř se spíš padá, ale díky tomu má XJ-S naprosto ideální řidičskou pozici. Přešlapem je snad jedině páčka blinkru, na kterou z volantu prsty nedosáhnu, jinak je ale XJ-S skoro dokonalé.
Už jméno naznačuje, že technika ze sedanu XJ pochází. Původně se kupé nabízelo pouze s motorem V12 5.3, ale po modernizaci se objevily i šestiválcové varianty. Větší pohonná jednotka se nabízela pouze s automatem, který mi tu trochu kope. Je to jediná kaňka na jinak klidné plavné a velmi pohodlné jízdě. I když dám kickdown, Jaguar akceleruje pozvolna a spíš víc duní, než aby se pohyboval výrazně rychleji. Brzdy navíc nejsou nijak dramaticky silné, takže jsem za tu jeho klidnou povahu vlastně rád. Akorát asi irituji toho místního řidiče s Felicií, kterého očividně zdržuji, ačkoliv si na kufru vozím nápis V12. Ale právě kvůli tomu je mi to fuk, Jaguar je prostě úžasný aristokrat a vytříbeným chováním. Nástupcem bylo v devadesátých letech nádherné XK8, pro mne úplně nejkrásnější auto s kočkou ve znaku. Jinak na Garáži byste našli článek o XJ-C s fotkami od Mikky.
