Chrysler Europe byl zastřešující koncern pro značky Talbot, Simca, Hillman, Humber a Sunbeam. Když ale představil v roce 1970 nový sedan, tak jej Pojmenoval Chrysler 160, 180 anebo vrcholnou verzi 2 Litre. A právě ten jsem řídil. Vzhledem nezapře americkou inspiraci a také je obsypaný chromem. Chrysler tehdy zrušil dvojitý vývoj, vybral britský model a nechal jej vyrábět ve francouzském Poissy (a později ve Španělsku). Auto se dováželo i k nám do Československa a prý jej měli rádi řezníci a zelináři.
Nejlepší dvoulitr s nejbohatší výbavou byl poznat podle vynilové střechy, přídavných světel Marshall a krásně pohodlného a dobře odhlučněného interiéru. Uvnitř je dřevěné obložení a kožené čalounění, celý interiér je také inspirovaný americkými auty. Sedadla mají lůžkovou úpravu, vzadu ovšem nejsou bezpečnostní pásy.
Dvoulitr OHC je tedy vrcholným motorem a nabízel se s automatickým tříkvaltem TorqueFlite. Ten funguje naprosto hladce a vůbec si nevšimnete, kdy řadí. Mimochodem Britům vadilo, že se pod kapotu nedostaly šestiválce, ale prý byly prototypy s ním strašně nedotáčivé. Dvoulitr se je snažil uchlácholit výkonem 110 koní a krouťákem 159 Nm, kterých dosáhl díky dvojitému Weberu. Chrysler tak zvládne jet až 172 km/h, ale na akceleraci mu to nandá slabší 180 s manuálem. Dvoulitr trumfuje naopak jízdním komfortem a točivým momentem, který si poradí s přes tunu těžkým autem.
Motor pohání zadní kola na tuhé nápravě původem ze staré Simcy 1301. Přední zavěšení je ale nezávislé a brzdy krásně citlivé. Přesto Chrysler není nijak ostré řidičské auto, navíc právě dvoulitrová verze je prý na limitu více nedotáčivá kvůli těžšímu motoru. Naladění tlumičů je velmi komfortní a auto je tak přímo ideální na výlety, nevadí mu dokonce ani dálnice. Ani bych neřekl, že nejmladší exempláře musí být z roku 1982, pak už jej vystřídal Talbot Tagora.
Chryslera mi půjčili u Car Brothers.
