Pojďme nahlédnout do historie nejslavnější motoristické akce světa.
Začátky se datují až k roku 1894, tehdy se pořádaly závody mezi francouzskými městy. Jednalo se o opravdové počátky, samozřejmě se jezdilo na veřejných silnicích, a o vážné nehody nebyla nouze. V roce 1906 se konal první závod který měl ve jménu již Grand Prix a pořádala ho asociace Automobile Club de France v Le Mans. Ano to slavné Le Mans. Ale tehdy měl jeden okruh délku celých 106 km a jezdci ho jeli celkem šestkrát. Jedno kolo v té době jeli zhruba hodinu. Maximální rychlost byla v té době, už u některých vozů až 100 mil/hod. Celkem bylo na startu 32 posádek z 12 různých zemí. V každém autě jel řidič a mechanik. Nikdo jiný nesměl na autě provádět žádné opravy. V tom roce platilo jediné omezení: Vůz nesmí mít hmotnost vyšší než 1000 kg. V dalších letech přibývalo technických omezení (v roce 1907 byla omezena maximální spotřeba, v roce 1908 byla určena minimální hmotnost a plocha pístů motoru). V letech 1909–1911 se Velká cena nekonala pro nezájem automobilek. Závody pro ně byly příliš nákladné.
Závod v Le Mans je považován za první závod pod názvem Grand Prix. Název „Formula“ se ještě nepoužíval. To musíme přeskočit několik let, a až v roce 1946 byla definována nová pravidla pro jednosedadlové otevřené vozy pod hlavičkou FIA „formulae“. První závod Formule 1 byl Turin Grand Prix 1946.
Řada závodních organizací Grand Prix stanovila pravidla pro mistrovství světa před válkou, ale kvůli pozastavení závodů během konfliktu, nebylo mistrovství světa formalizováno až do roku 1947. Grand Prix automobilů se tento rok poprvé a naposledy jela také v Československu.
Hned v prvních poválečných letech byla ustanovena Formule A, která se stala základem poválečných závodů Grand Prix, jež prozatím neměly status mistrovství. Několik závodů bylo zorganizováno již v období před druhou světovou válkou. Myšlenka uspořádat mistrovství světa spatřila světlo světa v roce 1947. Hned následující rok byla Formule A přejmenována na Formuli 1, přispěl k tomu i fakt, že vznikla nižší série Formule 2. První závod mistrovství světa – Grand Prix Formule 1 se konal v Silverstone ve Velké Británii v roce 1950. V roce 1958 následovalo mistrovství konstruktérů. První titul vyhrál v roce 1950 Ital Giuseppe Farina ve své Alfě Romeo 158 (Alfetta), těsně porazil svého argentinského kolegu Juana Manuela Fangia. Fangio však získal titul v letech 1951, 1954, 1955, 1956 a 1957. Konkurenceschopné začaly být vozy Ferrari. První sezóny probíhaly s předválečnými vozy, jako je Alfa 158. S motory vpředu, úzkými pneumatikami a 1,5 litrovým přeplňovaným nebo 4,5 litrovým atmosférickým motorem. Fangiova Alfa měla dle dostupných údajů až 450 koní při 9tis ot/min V roce 1951! Dokázala se rozjet až přes 300km/h. V roce 1952 odchod Alfy Romeo způsobil odliv a nezájem velkých automobilek o stavbu nákladných monopostů formule 1 a tak bylo mistrovství světa vypsáno i pro vozy formule 2. Sezóna měla jednoznačný průběh, Alberto Ascari zvítězil ve všech závodech, kterých se účastnil.
1954 rok velkých návratů, po dvou letech formule 2, se vrací monoposty formule 1. Od Velké ceny Francie se na závodní dráhu vrátily vozy Mercedes. Juan Manuel Fangio zahájil útok na svůj druhý titul ve vozech Maserati a zvítězil ve dvou úvodních Grand Prix, poté přešel k Mercedesu a pokračoval ve vítězném tažení. Nových pravidel nejlépe využil Mercedes a jeho W196 s aerodynamickou karoserií a 2.5 l motorem s 340 koňmi při 10 tis/ot/min a s Fangiem za volantem. Fangio dominuje první dekádě a dlouho je považován za „Velmistra“ Formule 1. Řidiči Mercedesu vyhráli šampionát před tím, než tým po katastrofě v Le Mans v roce 1955 ustoupil ze všech motoristických sportů.
Jeden jediný bod rozhodl o mistru světa v roce 1958, stal se jím Mike Hawthorn na Ferrari, Stirling Moss je znovu druhý, ale jeho úspěch je zkalen smrtí týmového kolegy Petera Collinse. Mike Hawthorn zanechává sportovní činnosti, ale krátce poté umírá při dopravní nehodě. Poprvé je vypsán pohár konstruktérů, který získává Vanwall. V roce 1959 Vítězí Jack Brabham s formulí s motorem uprostřed a do roku 1961 na toto uspořádání přejdou postupně všechny stáje. V roce 1962 Lotus vyprojektoval první vůz se samostatnou skořepinovou konstrukcí namísto klasického trubkového rámu. Hrdinou roku se stává Ferrari, které vnáší do sezóny dramatičnost, zatímco BRM a Lotus bojují o titul. Mistrem se stává Graham Hill, když poráží Jima Clarka. Začíná nová etapa formule 1, nadvláda britských jezdců. Pohár konstruktérů získal BRM.
Angličtí “garážisté” tak jak se jim přezdívalo, dominovali v seriálu v 60 -70 letech. Zejména stáje jako Brabham, Cooper, McLaren, Lola, Lotus. Britští jezdci jako Jim Clark, Jackie Stewart, John Surtees a Graham Hill, vyhráli v letech 1958 až 1974 devět mistrovských titulů a britské týmy získali čtrnáct titulů mistrovství světa konstruktérů. Pak je tu samozřejmě Stirling Moss který vyhrál 212 z 529 závodů. Je nazýván jako „největší jezdec, který nikdy nevyhrál mistrovství světa“. V sedmiletém rozpětí mezi lety 1955 a 1961 Moss skončil čtyřikrát jako druhý a třikrát třetí.
Pořád to byli zejména konstruktéři, kteří se z velké části podíleli na financování svých závodních stájí. Až v roce 1968, kdy Lotus přebarvil svůj monopost do dnes, již ikonického zbarvení „John Player special“ se můžeme bavit o sponzorech závodních týmů. Sponzorství a nové aerodynamické prvky v podobě prvních přítlačných křídel jsou dvě inovace roku 1968. Druhý titul získává Graham Hill na Lotusu, ale vše je zahaleno do smutku, při závodech formule 2, zahynul Jim Clark. Černý rok 1970 formule 1, na tratích zemřeli Bruce McLaren a Piers Courage, později v Monze již jistý mistr světa Jochen Rindt. Poprvé je tak udělen titul in memoriam, pohár konstruktérů získal Lotus.
Termíny „závod Formule 1“ a „Závod mistrovství světa“ jsou nyní synonymem. Od roku 1984 se každý závod Formule 1 započítává do oficiálního mistrovství světa FIA a každý závod mistrovství světa se řídí pravidly Formule 1. V dřívější historii Formule 1 se mnoho závodů konalo mimo Mistrovství světa a místní závody probíhaly podle předpisů Formule 1. Tyto akce se často konaly na okruzích, které nebyly vždy vhodné pro mistrovství světa, a představovali místní auta a řidiče i ty, které soutěží v mistrovství. V prvních letech formule jedna, před založením mistrovství světa, se v Evropě od konce jara do začátku podzimu konalo kolem dvaceti závodů, i když ne všechny byly považovány za významné. Nejkonkurenceschopnější automobily pocházely z Itálie, zejména Alfa Romeo. Po zahájení světového šampionátu pokračovaly tyto nemistrovské závody. V 50. a 60. letech bylo mnoho závodů Formule 1, které se do mistrovství světa nezapočítávali. V roce 1950 se konalo celkem dvacet dva závodů Formule 1, z nichž pouze šest se započítalo do mistrovství světa. Některé závody, zejména ve Velké Británii, včetně závodů šampionů v Oulton Park, se zúčastnila většina uchazečů o mistrovství světa. Další menší akce se pravidelně konaly v místech, které nejsou součástí šampionátu, jako jsou Syracuse a Dánská cena Grand Prix. Tyto akce přitahovaly jen malé množství týmů z mistrovství světa a spoléhaly na soukromníky. Poslední šampionát Formule 1 mimo mistrovství světa. 1983 závod šampiónů u Brands Hatch, vyhrál Keke Rosberg ve Williams-Cosworth v těsném souboji s Američanem Danny Sullivanem.
Miliardové impérium Bernieho.
Bernie Ecclestone jako již majitel stáje Brabham, založil v roce 1974 Asociaci konstruktérů Formule 1 (FOCA) s Frankem Williamsem, Colinem Chapmanem, Teddym Mayerem, Kenem Tyrrelem a Maxem Mosleym. V roce 1978 se stal jejím prezidentem. Do té doby se provozovatelé okruhů dělili o příjmy z reklamy s týmy. Jednali ovšem s každým týmem zvlášť. Ecclestone to vzal do svých rukou, a přesvědčil ostatní, že je výhodnější, když budou muset jednat jen s ním. Vytvoření Fédération Internationale du Sport Automobile (FISA) v roce 1979 zahájilo kontroverzi FISA – FOCA, během níž FISA a její prezident Jean-Marie Balestre opakovaně zpochybňovali FOCA, ohledně příjmů z televizních služeb a technických předpisů. Nařkl je, že Ecclestone a Max Mosley „použili FOCA, aby vedli partyzánskou válku s velmi dlouhodobým cílem“. Ecclestone hrozil založením konkurenční série a bojkotováním Grand Prix. Nakonec v tomto sporu vítězí Ecclestone a tímto slavným převratem, zajistil FOCA právo sjednat televizní smlouvy o Grand Prix. Za tímto účelem Ecclestone založil propagaci a administraci Formule 1 (Formula One Promotions and Administration), přičemž 47% televizních příjmů jde týmům, 30% FIA a 23% nové FOPA (tj. Samotný Ecclestone); na oplátku FOPA přinesla peníze na ceny pro výherce – Grand Prix. Tímto mohla být doslova přeložena z francouzštiny jako „velká cena“.
Od této doby se lze bavit o opravdové profesionální značce : Formula One.
Pokračování příště
