Mercedes tohoto luxusního předka třídy S uvedl v roce 1965 a dal mu interní označení W108 a 109. Nástupce předchozích W111/112 navrhnul Paul Bracq a auto se hned stalo populární po celém světě. Hlavně v USA, kde se původně prodal i tento kousek, který dnes najdete v dílnách Strojírny Vodrlind, kam auto doputovalo z Belgie. Jde navíc o model po modernizaci, ale ještě z doby, kdy v USA neplatily přísnější předpisy, a tak nemá nevzhledné pětimílové nárazníky.
Světlý interiér je jak nový a velmi luxusní a precizní, navíc i dobře vybavený. Hovím si v autě velmi příjemně a fakt mi Mercedeska přijde velmi pohodlná. Úžasně to doplňuje V8 M117 s objemem 4,5 litru se vstřikováním Bosch, který se nabízel jen pro americký trh. Motor má výkon 230 koní a krouťák 386 Nm, takže se velký sedan už za 9,5 sekundy dostane na stovku a jede dokonce 205 km/h. Řadit nemusím, třístupňový automat s hydroměničem to zvládá hladce sám, posilovač zase výrazně odlehčuje .
Sedan je docela tichý a kultivovaný, v klidné jízdě si jen tak ševelí. Ale stačí šlápnout a hned se dočkám nádherného zvuku motoru. Mercedes váží 1705 kilo, což bych si v rychlejší jízdě vůbec netipl. Auto nepůsobí nijak těžce a ani staře, i když by na obojí měl nárok. Je to i díky okamžité reakci na plynový pedál. Přitom nádherně funguje i podvozek neustále tlačící kola k povrchu silnice. Hrozně bych si chtěl vyzkoušet verzi od AMG, protože tohle snad vylepšit ani nejde. Ale vlastně proč jet rychle, když Benz tak nádherně pluje krajinou na vzduchovém podvozku a vůbec v něm necítíte nějakou hmotnost. V roce 1972 Mercedes výrobu tohoto typu ukončil a nahradil jej modernějším a aerodynamičtější generací W116.
Delší článek vyšel před časem na Garáži.
