Na fotkách v článku vidíte jeho šestou generaci ve verzi kupé, plnohodnotný fullsize s vidlicovým osmiválcem a klasickými tvary. Výroba běžela v Detroitu mezi roky 1967 a 1970, přičemž tohle je kus z roku 1969. Techniku sdílí s Buickem Riviera a Oldsmobilem Toronado. Vzhledově se jim ale nepodobá, má krásně nazlobené tvary a vypadá jako vystřižený z nějakého hororu. Právě takhle jej navrhnul Bill Mitchell. Během krátké výroby procházelo auto jen drobnými změnami, ztratilo mrkačky ale mohlo mít vinylovou střechu. A hlavně mělo vždy na boku gum ten stylový bílý proužek.
Uvnitř je šestimístný kožený interiér se spoustou dřevěného dekoru. Navozuje ten správný americký luxus, na který jsem se těšil. V příplatkové výbavě byla klimatizace, elektrická okna, nastavitelná sedadla, tempomat a centrální zamykání. Před sebou má řidič velký volant a za ním nezbytné horizontální tacho. Na palubce pochopitelně najdete i ručičkové hodiny, nezbytnost luxusních aut. Líbí se mi ale tvar přizpůsobený tomu, aby vám spolujezdec neviděl do budíků. Nebo spíš spolujezdci, vpředu je totiž trojmístná elektricky posunovatelná lavice. Přístup dozadu je také snadný, dveře jsou dostatečné dlouhé. Navíc mají dvě kliky, takže si je zezadu otevřete. A ještě je mechanismu pomoženo pružinami, takže je snadné je otevřít i do kopce.
Možná vypadá staře, ale ve své době šlo o moderní auto. Má motor OHV, který přes třístupňový automat pohání přední kola. U Cadillacu vůbec poprvé, ale stejně se prodával jako zběsilý. Jeho V8 má objem 472 cu, na naše 7,7 litru, a ve své době šlo o největší motor. Překonal jej až Eldorado v roce 1970 s 8,2 litru (rovných 500 cu). Uložen je tak, aby konstrukce pohltila většinu vibrací. Nabízí 375 koní a autu umožňuje dosáhnout maximálky 192 km/h. V zátahu navíc silně burácí.
Správná amerika má být klidná a houpavá, jízda s ní vás má ukonejšit. A to se Cadillacu daří, nejvíc mu právě sedí ten klidný a příjemný cruising. Pak ani nepotřebujete příplatkové kotoučové brzdy, ovšem hodí se vám automatické vyrovnávání podvozku při naložení kufru. Musím přiznat, že právě ta pomalá a klidná jízda se mi v takovém autě líbí nejvíc. Řízení je navíc i s posilovačem celkem citlivé, hodnoceno bylo mnohem lépe, než u starších modelů.
Pří jízdě u nás máte pocit, že Eldorado všem okolo vás trochu vadí, ale nad to se prostě musíte povznést, nebo z toho mít naopak radost. Připadá vám, že tohle auto má rozměry autobusu. Auto je skvělé hlavně na výmolech a retardérech. To houpavá jízda je prostě pohodlná bez ohledu na to, přes co musejí kola přejíždět. A když si právě tohle zamilujete, bude vám fuk všechno ostatní. Přestane vám vadit, že si musíte někdy víc nadjíždět do zatáček nebo že takové ty malé pseudokruháče přejíždíte rovně.
Pokud chcete vlastnit plnohodnotnou starou ameriku, musíte se zkrátka připravit na určitá specifika. Ale to nejspíš stejně už dávno víte. Cadillac Eldorado pak patří k těm nejlepším americkým autům, která se kdy vyráběla. Sice už má přední náhon, ale přišel ještě před ropnou krizí, takže se nemusel podřizovat nějakým limitům spotřeby.
Auto nafotil Caddy a kdysi už o něm vyšel článek na Garáži
