Ano, nejedu v původní Osso di Sepio, tedy elegantní Alfě Romeo Spider první generace, ale stejně si broukám známou písničku z filmu Absolvent. Řídím ale třetí generaci, které se přezdívalo gumák a prý je nejošklivější, protože jeho elegantní linie od Pininfariny hyzdí velké černé nárazníky a gumové křídlo. No, hyzdí… Jak komu, mně se třetí Spider líbl vždy asi nejvíc.
Jelikož řídím verzi 2.0, lahodí mým uším jadrnější ryk silnějšího motoru s temperamentním dvouspádovým Weberem. Motor sice prskal už při startu, ale teď je to teprve ten pravý koncert. Když si k tomu představíte, jak sedíte utopeni ve starém koženém sedadle, pro které jsou slova „boční vedení“ sprostá, v rukou (ale raději v řidičských rukavicích) držíte dřevěný věnec volantu, řadíte pravačkou třímající dřevěnou hlavici a občas mrknete na budíky utopené ve velkých krytech jak čočky semaforů, nejspíš byste si to se mnou hned vyměnili, ne?
No, nebojte, má i mouchy. Třeba ty, co se mi zapletou do řídnoucích vlasů, protože hlava je proti průvanu chráněna méně, než u první Mazdy MX-5. Přece si ale na sluníčku nebudu dávat střechu, byť její nandání a sundání je dělané jediným pohybem ruky. Ale co, všechny nedostatky jsou malicherné v porovnáním s tím, jak na mne auto působilo při jízdě. Jeho hladké řízení a řazení, které ale pořád dává řidiči ten pocit, že fakt má na něco vliv a vážně auto ovládá, to je návykový pocit. Když se s převodovkou sžijete, můžete si prskání a práskání užívat při každé změně kvaltu. Jo, o tom to auto vlastně je, příjemná hladinka adrenalinu a velké charisma, které člověku připomene, proč se jako dítě zamiloval do aut a to hlavně do těch starších.
Takže co tedy nabízí Alfa Romeo Spider? Velcí lidé v ní mají pocit, že se nevejdou, odkládací prostory v autě vlastně nejsou a spousta lidí vám řekne, že jste si koupili nejošklivější generaci. Jenže projížďka mi otevřela oči, že tohle auto má parádní charisma a já si tu jízdu užil. Navíc se k vám vejde jen jeden pasažér, což vám umožní ujasnit si mezi přáteli nebo partnery priority. A víte co, děsně bych ho chtěl mít alespoň na chvíli a zkusil bych s ním vyrazit někam daleko k moři na dovolenou čistě proto, abych zjistil, jestli to jde. Jistě by taková cesta měla dost nevýhod, ale současně bych si jí určitě užil a nakonec jí asi nelitoval.
Celý text najdete na Garáži. Auto mi k projížďce půjčili Veteráni na Truc a Marek z blogu Zpátečka.cz. A ano, těch fotek moc nemám, ale je to opravdu letitá vzpomínka.
Foto: Mikka
Nevím co ten film proslavilo víc, jestli ta melodie Simona a Garfunkla, nebo Mrs. Robinson….? Asi to byla ta Alfa 🙂
Pro men určitě. Navíc v téhle Alfě jsem se zamiloval do dvousedadlových roadsterů a začal nějaký takový shánět. Nakonec jsem koupil ten nejméně překvapivý, ale na Spider dodnes s láskou vzpomínám
Jo, Alfička … taky se mi hrozně líbí. Já se teda taky nesvezl zdaleka všemi a naposledy úplně až v tý poslední čtvrtý sérii a nějak se mi v jakémsi bizarním vkusu s tím prodlouženým zadkem a pásem světel bez toho gumovýho spojleru vyloženě líbí. Všechny jsou hezký a jízda v tom je skvělá pohoda…
To jsou, já doufám, že si zkusím i ty jiné generace…. možná mne přesvědčí, že jsou hezčí, když také pojedou tak dobře… a ono i šestkový Spider postavený na kupé Brera vypadá dobře… no a pětkový klín od GTV také… prostě Alfa, hnusné auto udělala jen jednou (Arna)
jo, přesně, no dělám třetí, poslední díl a o projektu Arna jsem tam raději pomlčel 😀
My jsme v dvoumístném roadsteru který má výrazně méně úložných prostor vyrazili na týden k moři do Itálie 🙂 a šlo to! Jedná z nejúžasnějších dovolených!
Kde je vule, tam je cesta. 😀
Senzace, Já chtěl letos do Francie Miatou, ale korona do toho hodila vidle, tak uvidíme, na kdy to odložíme