Někdy si říkám jaké by to asi bylo, kdyby mě nějaký opravdu velký sběratel klasických aut zaměstnal jako kustoda jeho vlastní sbírky. Tak jako se oprašují obrazy v galeriích je potřeba občas nastartovat pořádné motory a projet, dotankovat, přeleštit a rozhýbat čtyřkolové hrdiny minulosti.
A tak jsme s kamarádem jeli “oprášit” z garáže jednu moc krásnou osmičku (E31) z jisté nejmenované soukromé sbírky. Je v Avus blau, má individuálně laděný modrý kožený interiér a po vysokofrekvenčním točení startéru najednou vyštěkne do ticha podvečerní pohody ušlechtilý dvanáctiválec. O osmičce jsem již předminulý víkend psal celý článek na garáži, takže se klidně podívejte, pokud jste tedy ve skutečnosti už nečetli.
Na mě zbývá rozebrat snad jen ještě pár dalších niterných pocitů z řízení legendy, kterou upřímně řečeno ještě před deseti lety nikdo příliš nechtěl. E31 je totiž hodně složitá a leckdo se jejího provozu bojí. A to včetně mě. Těch hodin co jsem v minulosti trávil brouzdáním po mobile a autoscoutu, by se napočítalo asi hodně. A hezká osma se dala koupit klidně i za polovinu ceny nejlevnějších ojetých Porsche 911. A dnes už to neplatí. Stojí zhruba stejně jako moc pěkná 996 a ty nejlepší kusy ve skutečnosti ještě daleko víc. A dobrý stav a pečlivá údržba je v případě E31 alfou i omegou zážitku, který vás s ní čeká. Udržované auto je vážně velká radost řídit. Ale co mě na něm tolik bavilo?
Já myslím, že je to kombinace tvarů, perfektního dojmu v kabině, skvělé jízdní pozice a té devadesátkové bavorácké vůně uvnitř. To jsou přesně ty momenty, kdy jsem v osmičce seděl a litoval toho, že jsem v minulosti nějaké staré bavoráky prodal – zejména Z3 Coupe. Jak moc bych to auto chtěl mít v ten moment zpět. Nové bavoráky už to nemají, ale v těch starých se cítím nějak výjimečně, zkrátka mám je rád a děsně mě baví. Nakonec na jaře jsem zažíval úplně stejný pocit, když jsem se svezl s E36 M3. Co myslíte? To víte, že jsem přemýšlel, že to auto musím mít. Ono bylo navíc na prodej, což typicky tyhle situace komplikuje. Naštěstí tahle krásná osma na prodej není. Člověk by se snad i zadlužil, ani by nevěděl jak…
Jízda je příjemná. Nemá smysl popisovat nějaká klišé o přesnosti řízení a trefování apexů, upřímně řečeno, to jsou věci, které jsou vám v osmičce úplně šumák. Auto plyne krajinou, dvanáctiválec ševelí a já se dívám na okolní svět přes vyklopené mrkačky světel schovaných v dlouhatánské kapotě přede mnou. Tohle byl luxus, tak jak si ho v Mnichově představovali na začátku devadesátých let. Je to pecka! Osmičku jsem protáhl spíš po užších okreskách Českého krasu, protože kamarád, který mi ji svěřil si chtěl zařídit žlutý Lotus, takže byl to pochopitelně on, který měl celou cestu pusu od ucha k uchu a bavil se řízením. A já jsem si jízdu naopak vyloženě labužnicky užíval. Občas jsem dvanáctiválec opravdu vytočil až k šesti tisícům, protože ten zvuk nad čtyři tisíce bych vám všem přál slyšet. Není to o výkonu, zaražení do sedadel, to bylo možná tehdy, ale je to o akustické laskomině. Takhle už dnes motory nezní, tečka.
Na osmičce se dá obdivovat spoustu věcí. A dost možná leckoho i pár věcí zklame. Pokud čekáte bavorák, sporťák, auto které skvěle zatáčí, z vlásenky ho pošlete snadno “na chuligána” bokem za doprovodu typického sonorního barytonu z výfukových koncovek, tak jste na špatné adrese. Tohle umí M3 E36 nebo M3 E46. Osma v sobě geny skvěle ovladatelných bavoráků také má, ale váží přes 1800 kg a není postavená k tomu, abyste s ní dělali pubertální pitomosti. K osmičce je potřeba dospět, zrovna tak jako se vám v určitém věku začnou víc a víc zamlouvat elegantně oděné dámy se zkušenostmi. K dokreslení dojmů z osmičky a nálad na palubě zafunguje velmi dobře jistý Stingův klip, který nahrál s kanadsko-francouzkou zpěvačkou Myléne Farmer – Stolen car. Kdyby si bývali tvůrci klipu nevybrali stylově ono Maserati, myslím si, že by k atmosféře naprosto perfektně seděla elegantní modrá 850Ci (E31). Má svůj neodolatelný půvab zrovna jako “Stingova” zpěvačka z klipu…
Krasny auto! Ten motor je bomba. Teda casovana spis. 😀 Kamarad ji ma, ale pokud funguje tech par dni v roce, stoji za ten zazitek.
To je krása, auto z plakátu, když jsem byl kluk. Jemný klínovitý profil, dlouhá kapota, paráda. Ani vlastně nevím, kdy jsem přišel na to, že se mi současná BMW vzhledově nelíbí, snad až na malé výjimky. Asi mi ani značka BMW není dnes moc sympatická, a to na rozdíl od minulosti, pokud neberu modely třeba typu M2. Vzhledově blíž jsou pro mě teď Mercedesy. Ale myslím, že se svým názorem budu osamocený.
Osamocený nejsi… Já jsem dospěl taky k podobnýmu názoru. A tahle osmička, ta pro mě představuje fakt nádhernou kombinaci estetiky i jízdního zážitku, hezky se to obojí doplňuje. Asi bych si jí upřímně řečeno pro sebe nepořídil, leda bych měl nějakou novou příležitost jezdit pravidelně o víkendy na nějaké “grand tour” výlety. A dlouho bych se rozmýšlel jestli jet dvanáctiválcovým BMW anebo Poršákem 😀 Každopádně úplně rozumím komukoli, kdo tomuto autu propadl a koupil si ho, protože tohle si koupíš ve výsledku klidně i jen čistě kvůli tomu jak vypadá…
Já jsem třeba tomuhle autu dřív nepropadal vůbec, obecně nemám moc rád vyklápěčky, dnes to vypadá hrozně s tím denním svícením, a ten design mě nijak moc neoslovoval. Ale buď stárnu já, nebo zraje design auta, nebo spíš obojí najednou. To auto se mi začalo moc líbit až nedávno, mezi dnešními auty začíná vynikat víc a víc ta elegance, kompaktnost proti nové osmičce a celkově stárne hodně důstojně. A nejvíc se mi líbí když jsou stažená kompletně boční okna.
Jediný co k tomu asi mám je to, že ta nová osmička je proti tomu ve všech ohledech méně přelomové auto. Není tak designově výlučné a ani tak výlučné v nabídce samotného BMW. Každopádně tohle je auto do dnešního provozu samozřejmě už nedostačující. Jako youngtimer je to krásný… Ten interiér je famózní i z dnešního pohledu. Ten motor je z dnešního pohledu už trochu prehistorie… ale dá vzpomenout na ty časy dávno minulé kdy prémie ještě znamenala velký obsahy, luxus a předimenzované některé prvky. Škoda že to nemá nic, moc spolehlivost:)
Jak píšeš, s tím že teda do dnešního provozu bys s ním naopak mohl kdykoli. To auto není zdaleka tak starý jak si mnozí myslí. De-fakto cokoli z 80-90. let můžeš používat denně úplně v pohodě za předpokladu, že je auto v pořádku a pečlivě udržovaný. Jenže jak píšeš, ta spolehlivost nebyla tak dobrá jako u obyčejnějších bavoráků té doby a denním ježděním najezdit za rok třeba 30 tisíc by bylo možná až zbytečně náročný jak finančně tak časově co se týká údržby. Ale šlo by to a rozhodně je zase škoda ten druhý extrém, když s těmi auty najedou majitelé úplný prd… Mít ho jako jediný auto už by uznávám byla docela slušná exotika.
Krásná osma. Můj hrdina z plakátu. Vidět a slyšet startovat tuhle krásku se mi povedlo párkrát na Ovocném trhu. Stále si pamatuju všechny ty zvuky a probuzení mrkaček.