Už dlouho koukám, že nejlevnější cestou k luxusnímu Mercedesu třídy S je model W126. Projel jsme se dvěma jeho verzemi a nejprve si zavzpomínám na limuzínu 560SEL. Tohle eSko přišlo na trh v roce 1979 a vydrželo celé osmdesátky, až do roku 1991 (nastoupil Mamut W140). Design Bruna Sacco prostě nestárnul, navíc tento model inspiroval i menší modely W124 a W201 (známý spíše jako 190E). Výbava byla bohatá, navíc mělo eSko i spoustu inovací ohledně jízdních vlastností a bezpečnosti.
Základ tvořily šestiválce, ale tohle je vrcholný vidlicový osmiválec M117 o objemu 5,6 litru (upravený z pětilitru) se čtyřstupňovým automatem. Vzhledem k tomu, jak velké auto to je, jsem za vrcholnou motorizaci rád, byť je to vykopeno odpovídající spotřebou kolem dvanácti litrů. Ale koho to zajímá, když eSko tak nádherně jezdí. A vlastně je nádhera s ním ani nejezdit rychle, ale jen tak si plout. To připomíná i velký volant, jako kormidlo. A motor si jen tak ševelí, aby posádku nijak nerušil. Ta se tak nechá ukolébat absolutním pohodlím. Hlavně vzadu si připadáte jak pasažér v letadlové Business class. Nebo spíš jako nějaký africký diktátor.
To vás ale vůbec nepotká v druhé karosářské variantě – kupé SEC. Díky nové zkratce se mu u nás říká sekačka. To jsem si vyzkoušel také ve vrcholné verzi 560SEC. S tímto modelem Mercedes nahradil typy SLC C107 a Bruno Sacco mu prý věnoval svůj nejlepší design, který kdy v Mercedesu předvedl. Ačkoliv vypadá skoro stejně jako sedan, pár věcmi se liší, třeba dravěji působící maskou. Konkrétní kousek upravila firma Lorinser bílými zadními světly a sedmnáctipalcovými koly OZ Futura.
Uvnitř je kožený interiér a ořechové obložení. Většina věcí se také ovládá elektricky a sedadla mají paměť na uložení poloh. Elektricky se nastavuje i volant a hlavové opěrky, posádka navíc sedí hezky nízko. Pásy vám podá mechanické rameno, abyste se pro ně nemuseli natahovat. Výbava je prostě špičková, stejně tak kvalita zpracování.
Motor nabízí 295 koní a 455 Nm, takže jde o takový pořádný evropský muscle car. Za sedm sekund jede stovkou a zastaví ho až omezovač na 250 km/h. V té době šlo o hřiště Ferrari nebo Porsche, stuttgartské hvězdy bývaly pomalejší. Když máte odvahu držet plyn až u země, jede sekačka velmi rychle a ani nestíhám vnímat nevěřící výrazy okolních řidičů. Do té hranaté škatule by to člověk prostě neřekl. A přitom mi to v tichém interiéru ani nepřijde.
Motor je spárovaný se čtyřstupňovým automatem 4G-Tronic, který rozezná, jestli jedete rovně nebo do/z kopce a jak moc šlapete na plyn. Podle toho pak lépe vybírá převodový stupeň. Auto váží 1760 kilo, takže každá podobná fíčura zpříjemňující jízdu je fajn a zlepšuje požitek za volantem. Jinak dostala vrcholná varianta širší gumy, aby v zatáčkách působila jistěji. Vše je vykoupeno spotřebou mezi třinácti až dvaceti litry, ale to mi přijde na osmiválec v pohodě. Velký sedan třídy S byl nahrazen aerodynamičtějším modelem W140, takzvaným mamutem. Kupé odvozené z něj se jmenovalo CL a mělo interní označení C140.
Sedan mi půjčili Zpátečka a Veteráni na Truc., kupé zase Rude boys Garage- Na Garáži najdete článek o sedanu. Obě číny vyfotila Mikka
