Kamarád Vašek zachránil hrobníkovi z lopaty čtyřokou Celicu z devadesátých let a i když to ještě není žádná topovka, neodolal sem kratší projížďce. Auta z devadesátek, co jezdila rally (v lepší verzi samozřejmě) mám rád, kupé ze stejné dekády také a tahle Celica splňuje oboje.
Původní Celicy vyráběné od roku 1970 byly zadokolky. V osmdesátých letech ale japonská Toyota přehodnotila koncepci a uvedla modely s pohonem předních nebo všech kol. Čtyřočko bylo třetí takovou generací (ale šestou celkově) a já jsem si ho vyzkoušel v úplně základní verzi s osmnáctistovkou. I tak ale Celica předvádí krásný ideální posez a geniální ergonomii. Ne, pořád se marně rozhlížím a hledám alespoň jeden spínač, co by mi vadil, ale to mám smůlu. Snad jen ty černé plasty by mohly být veselejší (aspoň nedrnčí a nevržou), ale k autu z devadesátek se hodí a nechybí ani typická vůně. Místo vzadu není nic moc pro dlouhány, ale do kufru se toho vejde dost.
Pod kapotou základní verze je osmnáctistovka z Camry a pětistupňový manuál. Vše je typicky spolehlivé a i když na papíře nezní 115 koní jako hodně, nejede zhruba tunová Celica úplně pomalu. Jen v ní nemusím moc často řadit, krouťáku má motor dost. Chybějící zvuk zase vynahrazuje jiný konec výfuku, který samozřejmě přidal i pár decibelů. Podvozek je poměrně pohodlně naladěný, ale přesné řízení a potlačené náklony docela potěší v zatáčkách. Ne, Celica fakt není jako Calibra, ale opravdu sportovně naladěné kupé. Díky tomu komfortu se s ní krásně dá fungovat každý den.
U prvního majitele se měla Celica dobře, ale druhý už o ní moc nedbal a prodával jí Vaškovi v docela zbědovaném stavu. Je to ale vážně jen tím, protože jinak je právě tahle generace nejspolehlivější, pokud se dodržují intervaly výměny oleje. Vašek právě olej musel řešit, navíc šel motor jen na tři válce a měnil startér. Od té doby ale Celica jde hladce a teď se chystá i na korozi.
Já jsem byl po projížďce s ní spokojený, protože jde opravdu o příjemné auto, které ve mne navíc evokuje mládí. A navíc je teď lákavě levná. Škoda, že si nemůžu pořídit každé auto, které se mi tolik líbí.
Článek najdete samozřejmě i na Garáži.
Na Celicu mám spoustu vzpomínek. Sám jsem se učil jezdit na 5g 2.0 GTi. Chápu, že jsou to subjektivní pocity, ale že by to 7Ačko mělo nějakej dostatek krouťáku…to si fakt nemyslím. 3S-GE už nějaký mělo, i když taky mu bylo nejlépe ve vyšších otáčkách. Mě přijde hrozná škoda, že je to u nás samá 6g 1,8, nebo 5g 1,6 (v té jsem jel, a fakt to nejede). Že tu je GT-four jako šafránu chápu, ale i těch dvoulitrů vídám i na fóru hrozně málo…podle mě ty základní motorizace zdaleka neodpovídají potenciálu auta jako takového…a to mám Celicu fakt rád, sám si pořád říkám, že bych nějakou pětku nebo šestku s dvoulitrem bral na daily klidně. Je to prostorné, má to kufr, moc příjemně se v tom jezdí a design stárne velmi pomalu 🙂 Jen ceny stoupají.