Klasičtější je asi Triumph Spitfire, který patří k inventáři snad každého srazu veteránů. Ten, který jsem si vyzkoušel, je Spitfire Mk.IV. Má zkrátka cool jméno připomínající legendární stíhačku a italský design od Michelottiho. Ten postavil hezkou karoserii na platformu sedanu Herald, zadek ale u verze Mark IV připodobnil většímu Stagu. Modernizované provedení upravilo i interiér a poskládalo na dřevěné palubce všechny ovládací prvky tak, aby směřovaly k řidiči. Místa tu moc není, navíc se musíte připravit na obtížnější nastupování, horko od převodovky, sedačku namáčknutou na dveře a pedály vyosené vpravo. No vejdu se sem jen tak tak a na delší cestu by se mi asi nechtělo.
Abyste viděli motor, musíte odklopit celou přední část. U Spitfiru je čtyřválec OHV s karburátory SU HS2, který nabízí dostatečných 64 koní a krouťák 94,5 Nm. Je pravdou, že akcelerace na stovku trvá 16 sekund a maximálka je 140 km/h, ale přesto není pomalý. Naopak působí skutečně sportovním dojmem. Tomu pomáhá i manuální a plně synchronizovaný čtyřkvalt, se kterým to ovšem chce trochu cviku. Naopak poměrně hned si zvyknu na strmé a přesné řízení a do auta se na okreskách okamžitě zamiluju. Vždyť váží jen 779 kilogramů a na nezávisle zavěšených kolech tancuje po okresce jak baletka. Je to sice hlučné a nepohodlné auto, ale stejně bych si ho vybral místo luxusního Bentley. Protože Spitfire, to je čisté skutečné řízení bez čehokoliv navíc. Mít tohle auto by mne neustále nutilo zlepšovat své řidičské schopnosti.
Jenže je tu problém, vlastně dost zásadní problém, který Spit má. Tím je jeho sourozenec Triumph GT6, který jsem řídil dřív (konkrétně verz GT6 Mk. III, tedy odpovídající Spitfiru Mk. IV) a který splnil slib, že z něj nebudu chtít vystoupit. I když problém je vlastně už samotné nastupování, do otevřeného Spitu se souká o dost lépe. Auto vzniklo kvůli závodům Le Mans, kde kupé fungovalo lépe než roadstery. Váží jen slabých 920 kilogramů.
Šestiválec z Triumphu 2000 je silnější (104 koní) a má hezčí zvuk, nejlíp zní nad 4000 otáček. Ten si užijete dosyta nejen vy, protože GT6 je fakt hlučné auto. Původně měl Spitfire GT mít čtyřválec, ale prý byl nějak pomalý, takže vzniknul typ GT6 s dvěma válci navíc. Najednou tu byl konkurent MGB GT, jen nebyl tak velký, dospělý a drahý. Triumph byl prostě větší chuligán, ale stál za každou penny. U Mark II už Triumph předělal i zavěšení, snížil těžiště a naladil motor na vyšší výkon. Třetí pak byla navíc ještě hezčí, uměla jet 180 km/h a na stovku zrychlovala deset sekund.
Jen to jméno GT, to je trochu problém. Triumph totiž vůbec není GT. Neodveze vás komfortně, snadno a rychle přes půl Evropy, naopak je to dřina a na pohodlí tu vlastně není místo. Jednička se řadí spíš dopředu, když zkusíte dát páku vlevo, už je tam zpátečka. A je hodně dlouhá, takže se musí docela řadit, když má být Triumph svižnější. Navíc z ní sála strašné horko, ale jelikož GT6 není roadster a má jen malinkatá okénka, zůstává všechno v interiéru. Volant naštěstí někdo vyměnil za maličkatý, jinak bych se pod ním neprosoukal. Pedály jsou tak vyosené, že si o středový tunel spálíte pravé lýtko. Sedadla vás sevřou a podrží, ale také nejsou příliš pohodlná. Navíc jsou moc u kraje, takže rameno mám otlačené od dveří. Auto je tak nízké, že na každém českém hrbolu se při nadskočení bouchnu do hlavy o střechu. Ale stejně mi to vůbec nevadí. Auto se totiž řídí a ovládá skvěle. Ty reakce jsou pro mne synonymem sportovního auta a říká se, že pokud vám v zatáčkách neskřípají gumy, jedete prostě pomalu. Driftování je tak snadné a čitelné, že je Triumph prostě ztělesněná radost. Jen ten budík asi kecá, protože těch 120 km/h na okresce autu fakt nevěřím.
Triumph ukončil výrobu Spitfire (modelu Spitfire 1500, nástupce Mk. IV) v roce 1980. Auto sice cílilo na americký trh, ale i v Evropě má slušnou popularitu. Já bych ale asi nakonec stejně zvolil kupé GT6, už kvůli tomu motoru a kvůli tomu, jak jsem se za jeho volantem snažil zlepšovat své řidičské schopnosti. Byla to taková zábava, že jsem si Triumphy opravdu zamiloval. Prý to jsou Jaguary E-Type pro chudé, ale to mi přijde jako pochvala.
Oba Triumphy mi půjčili Veteráni na Truc. Článek o GT6 najdete i na Garáži.
