Avia měla vyřešit zoufalý nedostatek lehkých nákladních aut na českém trhu. Než vyvíjet vlastní auto, byla raději koupena licence na Saviem Super-Goélette SG2 s nosností 1,5 tuny a Super-Galion SG4 s nosností 3 tuny, které se vyráběly od roku 1965. Auta měl vyrábět národní podnik Avia Letňany pod jmény A15 a A30 od roku 1968. Šlo o moderní a pokrokové modely, Renault licenci prodal i značce MAN a Alfa Romeo. Avie měli jiná světla, brzdy, palivové čerpadlo, kola a interiérové části.
Poprvé jsem se s Avií setkal hned v začátcích mého psaní, konkrétně s typem A15 přestavěným svépomocí na obytný automobil. Zevnčí dostala kromě nového laku poklice na kola z Volhy a okruží ze staré Felicie. Řazení bylo předěláno na podlahu, původně jej ale Avia měla pod volantem. Hlavice je navíc tuzexová, páka ruční brzdy zase připomíná nějaký otevírač poklopu v tanku. Sedadla jsou hodně měkká a pohodlná, což je důležité na delších cestách. Kabině se odřízla střecha a zadní část, aby se na ní plynule napojila obytná nástavba, oddělit se dá koženým závěsem. Je prostorná a pojme klidně až 7 pasažérů na cestování, čtyři na přespání.
I větší model A30 jsem měl možnost vyzkoušet. Šlo o variantu A30 K S1, tedy sklápěčku s krátkým rozvorem v původním dochovaném stavu. Právě díky rozvoru připomíná malou A15, ale rozdíl je v dvojmontáži na zadní nápravě a také v motoru s výkonem 71 koní. Avia umí jet jen 77 km/h, takže na dálnici se s ní ani nesmí. Zato jí tolik nerozhodí ani kopcovité silnice, a nakonec se mi s ní jede příjemně. Má ještě klasickou masku a hodně jednoduchý interiér bez bezpečnostních pásů. Řazení čtyřstupňové převodovky má pod volantem na masivní páce, řízení velkým naplocho umístěným volantem jde docela lehce.
Později se z A15 stala A20, po modernizaci A21 a větší model A31. A já dokonce dvakrát řídil odtahovku A31, jednou se středním rozvorem a jednou s dlouhým. Ta běžná A31 N měla jako správná odtahovka výfuk do komínku až nad kabinu (aby vám nefuněl do obličeje, až budete nakládat auto) a má maják. Jen hydraulický naviják byl nahrazen elektrickým, naložit můžete až třítunové auto. Vůbec si Marcel svou odtahovku docela vyšperkoval, třeba druhým nárazníkem. Navíc má už silnější motor o objemu 3,6 litru s výkonem 83 koní, takže jede dokonce 86 km/h. A její pětistupňová převodovka už se ovládá pákou na podlaze v kulise dog leg.
I druhá odtahovka má maják na střeše, jen není za originálním spojlerem vidět, další úpravou je i originální podspojler. Jde o variantu L, tedy s dlouhým rozvorem a pochází z roku 1994. Je méně uskákaná, i když je nenaložená, protože nástavbu kryje konstrukce z ocelových profilů a plechů z Montexu Kolín. Majitelem byla totiž Škoda Auto a Avia vozila až do roku 2002 v Česaně prototypy a hliněné makety. Proto potřebovala tu izolovanou skříň s vlastním nezávislým topením. Dnes Avia prochází renovací a vozí reklamu na nové muzeum Svět Škodovek.
Legendární Avia se v devadesátých letech dočkala přeplňovaného motoru s turbodmychadlem (87 koní) a od té doby se jmenovala A31 Turbo. No, a i tu jsem dostal k vyzkoušení, opět v obytné variantě stavěné svépomocí a vzhledem připomínající dodávky Fourgon. Ubytovat se v ní mohou až č lidé. Vlastně to původně byla A30 N, ale motor pochází právě z verze Turbo prodávané od roku 1993, černá maska je zase ze Saviemu. A najednou mám pocit, že Avia docela jede. A jela by dlouho, protože má dvě nádrže a pojme až 400 litrů nafty. Kromě obytného interiéru má Avia sedačky Opel a přístrojovku z Tatry 613.
Avie je velmi pohodlná, taková houpavá a měkká na všech hrbolech. Ta houpavost se někdy projevuje jistou skákavostí, hlavně když jsou Avie prázdné a nezatížené. Po všech těch Roburech ale prý byla Avia senzační a příjemná a ani dnes mi nepřišla nijak katastrofická. Nejvíc stížností mířilo na nemožnost sklopit kabinu a dostat se tak dobře k motoru. Přesto ještě dodnes tato auta ze silnic nezmizela.
Všechny Avie krom A15 nafotila Mikka, odtahovka z Česany se objevila dnes i na Garáži.
