Ta první byla ještě starší verze s kšiltem – valník 1203 ROL, ta druhá zase modernizovaná trnavská sanitka TAZ-Škoda 1203M. Valník nebyl z těch úplně nejstarších modelů, což prý prozrazují zapuštěné kliky. Přiznávám, že tak nakoukané jednotlivé verze nemám a vždy mi tak nějak stačila informace, že šlo o nástupce velkého kombi/dodávky 1202. Škodovka byla tehdy ale limitována vývojem i financemi, takže maximum dílů měla dodávka využít z osobních aut. I tak se ale Milan Krejčíř se vzhledem popasoval dobře a třeba zadní lampy z 1000 MB dodávce (valník je nemá) opravdu sluší.
Dalším typickým prvkem bylo stupátko pod dveřmi, které ale valníku také chybí. Kabina mne uvítá měkkou sedačkou a velkým volantem, moc místa tu do šířky ale kvůli velkému krytu motoru uprostřed není a já jsme doslova nalepený na dveřích. Sedadla jsou měkká a pohodlná, nastupování od nich ale není nejsnazší.
Korbu kryje malá nástavba připomínající skautský stan. Dobám, kdy tohle auto vozilo náklad (uveze celou tunu oficiálně, reálně i víc), už docela odzvonilo, a tak se v tomto autě na srazech vážně spí. Stačí naložit matraci. Když je korba prázdná, působí valník, že se hodně naklání dopředu.
Motor OHV z Octavie je pod kabinou a jelikož je dost vysoký, omezuje v ní místo. Navíc dělá hodně velký randál, takže na nějaké povídání musíte zapomenout. Navíc je nezatížený náklaďáček trochu jankovitý v zatáčkách a díky ne moc přesné zpětné vazbě máte za volantem pořád co dělat, abyste jeli plynule. Řízení je nepřesné a spíš to zase připomíná kormidlování člunu než řízení auta. Také řazení nemá snad žádnou kulisu a pozice jednotlivých rychlostních stupňů působí spíš nahodile. Rozvor i rozchod jsou docela malé, což vám taky moc nepomůže.
Ale tak stejně se s podobným autem chcete svézt spíš pomalu a kochat se, což už tak špatné není. Motor se pak ani nepřehřívá, nemusíte spoléhat na slabé brzdy a spotřeba se drží na rozumné míře do deseti litrů. Navíc je Škoda dost pohodlná a houpavá. Díky tomu, že sedím nad koly, mám z místa řidiče dobrý přehled o cestě a usnadněné manévrování.
V roce 1973 přestaly kapacity Vrchlabí stačit, a tak se dodávka stěhovala do Trnavské továrny TAZ. I nadále ale byla určená jen podnikům. Já si vyzkoušel i toto modernizované provedení TAZ-Škoda 1203M v provedení sanitka PN Bohnice. A správnou sanitku poznáte podle svítící kapličky na přední kapotě. Nákladový prostor sice dnes nenadchne, pořád se tady nedá stát, ale proti starším sanitkám 1201 a 1202 to byl výrazný pokrok. Rezerva a nářadí jsou zezadu pod podlahou nákladového prostoru a nepřekáží nákladu, nebo v tomto případě lékařům.
Sanitka je z roku 1989, takže už má modernizovaný motor o objemu 1,5 litru s karburátorem Jikov 32 SEDR. Výkon je 57 koní, což pořád není žádná velká síla. Byla to spíš taková pomalá záchranná služba. Za kolik dá stovku, to nikdo neví. Na 80 km/h ale auto zrychluje půl minuty a je to v autě dost nepříjemná rychlost plná randálu. Ale možná vám perníková chaloupka z Trnavy ani nedá šanci to zjistit, protože i nám odmítá nastartovat (nakonec ale chytne) a ostatní majitelé si často stěžují na přehřívání motoru. Nakonec se rozjede, takže si užiju i docela slabé brzdy a vysokou spotřebu, která spolu s malou nádrží dává autu docela malý dojezd. Poloměr otáčení je ale parádní, takže se s ní alespoň dobře manévruje. A ani tolik nedrncá, což je docela příjemné.
Dvanácetrojka zestárla snad dřív, než se začala vyrábět. Navíc spousty plánovaných vylepšení se auto nikdy nedočkalo – motoru OHC nebo nástupce BAZ MNA. I TAZ jí nakonec přestal vyrábět v roce 1999 a tak se výrobní linka stěhovala do Žacléře k firmě Ocelot, tedy jen pár kilometrů od původního rodiště. Ocelot prodej aut ukončil teprve v roce 2017, ale stále zajišťuje náhradní díly. To potěší zejména veteránisty, kteří už starší a zachovalejší exempláře s láskou opečovávají. A víte, že je chápu? Vždyť řadu z nich vozila celý život a některé i po jeho konci. Je ale pravdou, že jak s Barkasem, tak třeba s prvním Transporterem se mi jezdilo lépe.
Sanitku nafotila Mikka.
