Taunus této generace vznikl poté, co se sjednotil vývoj německých a britských poboček. Anglická Cortina a německý Taunus byly od té doby skoro stejná auta s designem Luigi Colaniho. Ale vážně jen skoro, měly trochu jiné ozdoby a třeba i jiné blinkry. Až od roku 1976 vypadala auta vážně skoro stejně, ale tyto Taunusy TC jsou ještě starší. Starší z nich je mimochodem ten světlejší.
Víc rozdílů mají auta uvnitř, kdy starší kus má víc zkosenou palubku a trochu zastaralou ergonomii. To novější už je skoro jak dnešní auta, oba pak jsou prostorné a velmi pohodlné. Volant je velký s tenkým věncem a v obou případech je v autech manuální převodovka. Ve světlém kousku ovšem vyměněná za modernější pětikvalt z Granady.
Čtyřválce byly pod kapotami nejčastěji a pohánějí i tuto dvojici. Ve starším autě je třináctistovka, v novějším o tři decky větší motor. Síla jde na zadní kola, jako u Cortiny, ale pro Němce uvyklé na Taunusy to byla novinka. Ale díky vinutým pružinám vzadu místo dosavadních listových per se výrazně zlepšily jízdní vlastnosti. Auto je sice měkčí a houpavější, ale díky tomu hodně pohodlné.
Taunus tedy funguje skvěle a tak byl docela populárním modelem. Sjednocený vývoj v Evropě tedy pokračoval stále pod dvěma názvy až do příchodu Sierry. Pro více fotek a podrobností vás ještě odkážu na starší článek na Garáži.
