Třetí Golf byl první, který se dočkal titulu Auto roku. A také první, u kterého Volkswagen nabídl šestiválec, konkrétně svůj legendární VR6. A to slovo legendární tady není jen tak, legend a fám koluje o tomto autě opravdu hodně. Co je tedy pravda? Třeba to, že šlo ve své době o nejrychlejší Golf. A že má z výroby mít kola BBS a naopak nemá mít ani ta decentní mračítka. Interiér je docela kvalitní, jen kůže na volantu prozrazuje věk. Sedadla jsou dobře tvarovaná a se specifickou látkou čalounění. Vzadu je víc místa než u nástupce a výstražné blinkry jsou pořád divně za volantem, jak bylo pro trojku typické.
Motor VR6 měl spojovat to nejlepší z řadových a vidlicových motorů. Úhel rozevření válců je pouhých 15°, z objemu 2,8 litru dostali Němci výkon 174 koní. Rozměrově se motor vejdu pod kapotu tak tak, má ale i krásný vrčák v 7000 otáčkách, který se příjemně poslouchá. Většina z 1285 kg ale sedí na přední nápravě. Golf tak sice umí jet až 240 km/h, ale v zatáčkách má trochu problém kvůli rozložení hmotnosti s nedotáčivostí. Limit je prostě blíž než u lehčího, byť slabšího GTI, které je na okreskách prostě zábavnější. Čitelnost chování VR6 ale znamená, že jsem dlouho dopředu varován, že se limit blíží. Když zbytečně neblbnu, není důvod, aby Golf VR6 poslušně nevykroužil oblouk. Jen brzdy bych mu dopřál ostřejší.
Sériový podvozek je příjemně komfortní, takže zvládne i nějakou tu horší silnici nebo polňačku. Přesto nejlíp Golf VR6 vynikne na dálnici, kde má šestiválec volné pole působnosti (jen bych uvítal šestikvalt) a tváří se jako GT. Právě tak mne napadlo, že konkurentem Golfu VR6 nebyly jiné hot-hatche ale spíš šestiválcové BMW E36, možná hlavně Compact. Na delší trasy je to fajn auto s hezkým zvukem motoru. A investiční potenciál do budoucna určitě má.
Auto vyfotila Mikka a kdysi o něm vyšel článek i na Garáži.
