Grand Tour po dvaceti letech

Chevy Corvette, Jaguar XKR a Porsche 911, to jsou káry, které jejich majitelé nekupují ke konkrétnímu účelu. Představují luxus, nadbytečnost, radost ze samotného procesu řízení a každá jízda s nimi bývá i cíl. Do party nám uplynulý víkend chybělo snad už jen italské Maserati a byli bychom komplet.

V devadesátých letech jsme všichni tři kluci, kteří teď obíháme v dešti naše pestrobarevné stroje a snažíme se je alespoň nějak vyfotit, chodili ještě na základku. Tahle auta bývávala k vidění jedině na přebalech automobilových časáků anebo v autokatalogu. Ten vycházel jednou ročně a jeho stránky jsem míval vždy prolistované skrz naskrz.

Britský Jag XK8 vznikl v roce 1996 a jeho kompresorem přeplňovaná verze s efektním žebrováním v dlouhatánské přední kapotě až o další dva roky poté. Zbrusu nové, vodou chlazené Porsche 911 jsme poprvé viděli v automobilových testech na podzim roku 1997. A Chevy Corvette páté generace se k nám pro změnu oficiálně vůbec nedovážela. Ale kdo opravdu chtěl, tak si poradil. Na americký trh se dostala v úplně stejném roce, kdy debutoval poršák generace 996. A naše konkrétní auta si jejich první majitelé, nepochybně pořádní „vataři“, pořídili přesně ve shodném roce 2000, kdy ani jedno z nich již nebyla žádná novinka. Podobají se i v něčem dalším?

Dneska už je všechno jinak. Dvacetiletá kupátka už nestojí před výlohami v Pařížské. Můžeme si je dopřát i my, parta „magorů“ do aut, ale jinak obyčejných lidí, do kterých byste to jinak ani neřekli. Současné hodnoty našich kupátek jsou sice pořád dost vysoké na to, abyste si za ně pořídili fungl nové rodinné auto, ale rozhodně už nemusíte mít na účtech milionové částky, abyste si takové káry do sytosti užívali. Mají pořádné motory a nemají elektronické nesmysly moderní doby. Co jim chybí na velikosti displejů v interiéru, to vynahrazuje sytost hudby, která se line z nerezových výfukových koncovek. Zkrátka jsou to auta z dob, které máme rádi. Jen na to šel každý z nás úplně jinak.

Emil miluje Jaguary, užívá si nonšalantní atmosféru Jaga, který nesmírně rád plyne krajinou a jen na požádání vystrčí pěkně drápky a zakvílí z kompresoru. Když jsem si jeho skoro pět metrů dlouhou karoserii oblékl, seřídil si sedačku i volant, byl jsem znovu překvapený tím, jak dokáže Jaguar vyrobit takhle velké auto navenek, přitom s tak stylově stísněným interiérem uvnitř. Říká se, že Norman Dewis, testovací jezdec a nestor Jaguaru byl menšího vzrůstu a proto všechny „jagy“ padnou spíš malým postavám. Ale svého času se do něj vešel i Jeremy Clarkson a prohlašoval, že by s ním jel snad až na samý kraj světa. Má pro XK8 a zejména přeplňovanou XKR velkou slabost. A není divu. Podívejte se na ty tvary. Tohle auto je dokonalé.

Emilovi se nedivím, že jim propadl. Už za prvních pár vteřin po rozjezdu si Jag získává i mně. Převodovka (která je tu dodaná Mercedesem) se mě před první větší akcelerací trošku zaváháním zeptala, jestli jsem si jistý a fakt chci, aby podřadila. Otáčky šly nahoru a osmiválec s kompresorem pak spálil fofrem nějaké ty litry paliva. A Jag vážně jede. Kompresor kvílí, osmiválec burácí a řidič by se měl najednou začít urychleně dívat přes dlouhatánskou přední kapotu a plánovat jak na první sled zatáček. Dá se do nich vjíždět poměrně rychle, podvozek je hodně stabilní a Jag výborně filtruje nerovnosti. Jen v tom řízení chybí špetka lepší odezvy. Zkrátka abych věděl, jestli si můžu dovolit ještě přidat, anebo radši spíš zvolnit, pustit nahlas cédéčko s Pink Floyd a užívat si to, k čemu byl Jaguar stvořen – k luxusnímu cestování a wellnessu na palubě. XKR je charakterově někde mezi. Rád bych na něj trochu víc tlačil, užil si ten skvělý motor a jeho fantasticky lineární projev s mohutnou vlnou točivého momentu, ale současně mi něco říká, abych neblbnul. Vždyť tohle přeci žádný závoďák není. XKR je ve skutečnosti dokonalá dobová interpretace na téma nestárnoucího Jaguaru E-type.

Příchází střídání vozů. Vylézám z Jaguaru, dívám se na úžas ve tváři Emila, který právě vytahuje své tělo z Corvette a vidím, že se taky směje jak měsíček na hnoji. Zaplouvám do nízkého koženého a anatomicky výborně tvarovaného sedadla Corvette a nastavuji si jízdní pozici. Jaguary totiž docela dobře znám, ale Amík je pro mě novou epizodou. A moc jsem se na aspoň tohle krátké svezení těšil. Proházení řidičů, které jsme si na výletě vymysleli nebyl vůbec špatný nápad. Radek, hrdý majitel Chevy Corvette vylézá z mého Porsche a když mě vidí, jak si ladím jízdní pozici v jeho autě, snaží se mi cosi vysvětlit o řazení, které mi (asi) bude připadat hodně humpolácké. Porsche ho v tomhle směru zjevně nadchlo.

Kupodivu je řazení manuální převodovky T56 (od 1998 vyráběné firmou Tremec) zážitek, který se mi z řízení Corvette vryl do paměti asi nejsilněji. Ovládací síly jsou sice těžší, dráhy možná delší, ale k charakteru celého auta se tahle převodovka dokonale hodí. Meziplyny jdou snadno, volant mám před svou hrudí a široké boky auta vyplňují zpětná zrcátka. Tahle kára není pro slečinky. Zatímco Jag je elegantní, jeho motor hebký až sametový, tady nastupuje síla hrubšího kalibru. Osmiválec má rozhodně nejdramatičtější zvuk z našich všech tří aut. Je takový nejhrubší a nejméně vyumělkovaný. A jízdní vlastnosti tomu úplně přesně sekundují. Stihl jsem zjistit jednu zásadní věc. Na Corvette bych si musel vážně delší dobu zvykat. Během prvních minut za volantem jsem si nedovedl vystavět ani základní důvěru v to, jak se auto bude v zatáčce chovat a zkrátka to nehnal raději nikam dál, než by se nakonec nemuselo vyplatit.

Corvette není těžké auto na řízení, jen je potřeba s ním umět strávit čas, pochopit ho, pohrát si s ním a přemluvit ho nakonec k tomu, aby udělalo co po něm jako řidič chcete. Já totiž věřím, že i přes tu hrubou sílu, a ne úplně intuitivní řízení se někde vzadu skrývá pod slupkou drsňáka velmi dobré sportovní auto. Vždyť motor leží až za přední nápravou a zavěšení podvozku má vynikající kinematiku. Chce to s ní najezdit kilometry a hrát si. Navíc má Corvette z našich tří aut rozhodně nejvíc zajímavých možností jak její schopnosti i výkony aftermarketově vylepšit. Corvette je zkrátka kultovní auto a pořízením jedné z nich se člověk najednou dostane do party velkých kluků, kteří si na Corvette kdeco ladí a hrají si.

Bylo skvělé sledovat ve zpětných zrcátkách ať už při jízdě v Corvette, tak i v Jaguaru své stříbrné Porsche, které právě jede za mnou. Je mi jasné, že pánové to měli naprosto podobně. A do svých aut jsme se pak i každý z nás těšil. Nikdo bychom totiž neměnil. Zážitky bychom mohli debatovat klidně až dlouho do noci. Hádat se o to, čí auto je vlastně lepší by šlo do nekonečna, ale rozuzlení to nemá. Shodujeme se na faktu, že jsou naše tři auta dokonale jiná. A to nás vlastně dost překvapilo. A co tedy poršák?

Je to moje vlastní auto, které mám už delší dobu a zažili jsme spolu hodně. Mé hodnocení nemůže být ani férové nebo objektivní. Mám ho, jak byste asi už vytušili, jednoznačně nejradši a na Jaguar i Corvette bych si nechal zajít chuť. Porsche má možná jen šest válců a nejméně koní ze všech (Jaguar má 370, Corvette 350 a Porsche jen 296), ale výkonový deficit tu není podstatný. Porsche se řídí vážně jako pravé sportovní auto, které nabídne unikátnost konceptu motoru vzadu, který by podle fyzikálních zákonů neměl fungovat, ale opak je pravdou. Řízení nezatížené motorem je neskutečně přesné a celkové nastavení podvozku velmi citlivé a k řidiči proudí spousta informací. Dají se s ním apexy zatáček strefovat na milimetry přesně a hrát si s přenosy váhy. Jízda má jednoznačně nejlepší plynulou dynamiku a motor se umí svým charakteristickým chraplákem ve vysokých otáčkách taky pěkně ozvat.

Kamarádům se 911 rozhodně taky líbila. Radek jí po přesednutí ze své Corvette začínal přirovnávat k malé Mazdě MX5, obratnému a malému sporťáku a Emil kolem ní taky nějak podezřele zálibně kroužil. V prvním britském vydání EVO car of the Year z roku 1998 přesně taková Carrera 2 s manuální převodovkou vyhrála celý velký test tehdejších sportovních vozů a je asi jasné proč. Přesto bych jí jednoznačným vítězem dnes neoznačil. Nemáme poražené ani vítěze. Strávili jsme parádní víkend v Jižních Čechách, a i přes deštivé počasí prvního dne si řízení a tamní výborné okresky moc užili. Pro mě bylo překvapením, že Corvette C5 má větší řidičské kouzlo, než jsem původně čekal a moc rád bych ji řídil ještě někdy znovu. Představuje také nesmírně dobrou hodnotu za své peníze. Bylo tomu tak i v době, když byla nová. Stála nejméně ze všech. Jaguar vyhrává na celé čáře za estetickou stránku věci a rozhodně se nenechává zahanbit ani v projevu motoru. Ten je přímo fantastický. Ale na zatáčky, přesnou stopu, opravdové vtažení do děje a radost ze sportovní jízdy je tu zkrátka Porsche 911, i když za ní budete muset dnes zaplatit nejvíc a za ony peníze rozhodně nedostanete omamnou sílu osmiválce LS1, kterou oplývá červená Corvette ani podmanivý charakter tmavozeleného Jaguaru.