Holka z baru

Měli jste taky někdy ten moment, kdy vidíte nové auto, které akorát představí automobilka, a vy si řeknete: „To je skvělý! Za několik let si ho pořídím, až bude stát půlku co teď ?”

Když představovali v roce 2011 concept nové Alfy Romeo 4C, ani jsem si toho nevšiml. Byl jsem v tu dobu, asi více zaměstnán zájmem o jiné objekty, co by se mi líbily. Až počátkem roku 2015, kdy se Alfa 4C začala globálně prodávat, a pár prvních kusů se dostalo do motoristických magazínů jsem si jí všiml. To auto bylo prostě krásný. Na vlastní oči jsem, ale žádnou 4C neviděl. Byla něco jako paní Columbová. Každý web o ní psal, na diskuzích pochvalné komentáře, ale málo kdo ji viděl, natož aby se v ní svezl. Mělo to důvod, zrovna moc dobře se neprodávala.

Další rok se s rokem sešel, a při dlouhých zimních nocích jsem jak obvykle, brouzdal po  webu. Se zájmem jsem si článek o 4C přečetl a vyrazil jsem se na tu nádheru alespoň podívat k importérovi. Měli tam Spider i Coupé. Hrál jsem si na „vážného zájemce“. Prodejce mě hezky uvítal, nalil kafe do Alfa hrnku, dal mi brožurku ať si listuju, než auto vytáhnou někde zezadu z garáže. Zjistil jsem, že ho měli 2 roky někde bokem, protože to nikdo nechtěl a zabíralo jim to tam plac. Tak tady je. Koukám na to, jak zapojují baterku na jumpstart. Haha.. Alfa no, říkám si. Rozbitý, a ani to nevyjelo ze showroomu. Pak to nahodili, já se posadil do skořepinový sedačky a bylo hotovo. Konec, šmitec. Stal se ze mě opravdový vážný zájemce. Přeskočím měsíční martýrium s vyjednáváním o ceně. Nářek, ani výhružky, že jim to tam zůstane nezabraly. Poprosil sem Kraba, jestli mě nehodí Lotusem pro Alfu, že to bude vtipný. Když jsem si užil první předání nového auta, vzal klíčky do ruky, těšící se, že je konečně moje, přijde krab a řekne: „Nechceš jet Lotusem? Že bych si to projel?“ Probodl jsem ho pohledem, a prohodil cosi o posrání. 🙂

Je to jak s hezkou holkou, kterou vidíte stát v baru. Vyzývavá, moc dobře si vědomá své krásy, očekávající drahé dárky a péči, ale slibujíc zajímavé zážitky. Srdce chce, mozek varuje. U Alfy vyhrálo srdce. A Karbon. To je to, o co tu jde. Je to vlastně i to, proč jsem nakonec 4C vzal. Jak víme, karbon je extrémně pevný, lehký a drahý. V Alfě se zbláznili, a v roce 2012 si řekli, proč nedat karbonový monokok i do plánovaného malého vozu. Do té doby mělo monokok z karbonu jen pár, opravdu exotických aut. McLaren, Enzo. Technologie z F1 do reálného světa. 65 kg. Tolik váží. To je vše, co vás má ochránit proti případné srážce. Není to moc, ale když to mají i F1, tak snad ví, jak to slepit dohromady, aby to drželo. Další díl do lehké stavby jsou panely karoserie z kompozitu SMC, který je o 20% lehčí než hliník. No, a to je vše. Ostatní díly potřebné pro dokončení auta, dodali z toho, co se asi v Alfě válelo na skladě. Nechce se mi popisovat vše, ono je tam pár zajímavostí a úprav oproti dílům z jiných modelů. Například víčko nádrže, ano. Ale bez uzávěru. Proč? Váha. Těch 100 gramů co uzávěr váží, je asi moc. Bohužel dvojité lichoběžníky jsou jen vpředu. Dozadu se nevešli kvůli nízko posazenému motoru, tak jen MacPherson. Motor byl sice převzat z Giulietty, ale celý předělán, aby vydržel vyšší namáhání, a samozřejmě snížili u toho i váhu. Dvoj spojka TCT je také odolnější. Prý. No uvidíme. Celé auto po odtučnovací kůře, váží jen 895 kg. Dost teorie.

Jak se tedy s touhle kráskou žije?

Po nasednutí, kdy si chcete seřídit posed, je tu jeden problém. Sedačky, jsou bez možnosti nastavení opěradla. To bylo za příplatek. Sedíte skoro na zemi. Nějakých 20 cm od asfaltu.  Volant má ten divný tvar, na který jsem si dlouho zvykal. Spíš, než tvar mi vadí vybrání pro palce, kde je šev koženého potahu volantu. Pádla řazení pod volantem bych viděl raději hliníková. Místo toho jsou z plastu. Rádio. Ano, něco tam je. Jestli je to rádio, nevím. Vevnitř je totiž takový rachot bez jakékoliv zvukové izolace, že není stejnak slyšet. Zato je tam Karbon. Všude. Máte ho kolem celého těla. Není to tady jen, jako krásný designový prvek. Je to odhalený monokok. Žádný tapecírung. Žádná izolace. Před sebou krásně viditelná digitální kaplička. Dominantní je samozřejmě otáčkoměr. Ukazatel rychlosti je číselný. Není to takový ten typ, kde si můžete změnit rozvržení, nebo promítání navigace. Ale funguje perfektně. Za to mají jedničku. Přepínání na středové konzoli voličem DNA, měníte nastavení odezvy plynu, rychlosti řazení automatu a nějaké blbosti, které jsem ani nezaznamenal. Jezdím většinou na dynamic. Máte ještě na výběr neutral a allweather. Kupodivu vše funguje, tak jak popisují příručky. Allweather se hodí za deště. Rychleji zasahuje stabilizace a ABS. Je tu ještě mód Race. Budíky se zežlutí, a vypne to automaticky všechny kouzelníky, co vás drží na silnici. Volič převodovky okopírovali z Ferrari. Vypadá to zajímavě, a dá se na to zvyknout oproti klasické páce. Ovládání klimatizace je samozřejmě vtip. Ovladače, asi z Punta z roku 2000. To je jediný komfortní prvek, co tam je. Montovali jí, ale někde na Sicílii. Takže, nefunguje. Teda ano, ale někde nad vašima kotníkama je přepážka, nad kterou se vysráží voda z klimy a při průjezdu zatáčkou mi kotníky ošplouchne chladivá sprška. Možná to tak vymysleli, něco na způsob finské sauny a kbelíku ledové tříště. Kufr, ano. Otvírá se celé zadní víko. Kufr je hned za motorem, a tak má automatický výhřev. Kolik má m3, to nevím, ani mě to nezajímalo. Vejde se tam taška, kterou mám doma. Tak Ok.

Co tedy umí.

Poctivě jsem zajížděl kilometry, kochacím tempem. Na popojíždky městem je to očistec. Doslova. Jakýkoliv zpomalovací práh si zapamatujete. Přední spliter totiž škrtá o zem s takovým zvukem, že s autem soucítíte. Volant a brzdy bez posilovače. Poloměr otáčení k smíchu. 2,5 otáčky k dorazu vytáčím prakticky všude, a stejně je to málo. Výhled dopředu perfektní. Okolo vozu jsou, ale velké slepé úhly. Auto je extrémně tvrdé, vybíráte trasu podle povrchu. Alfa furt poskakuje, tahá za volant. Vlastně cítíte i sebemenší nerovnost přímo v páteři. Oproti tomu Caterham, který mám na závodních tlumičích je vyloženě pohodlný. Ta holka z baru taky nemá ráda nějaké hospody 2. kategorie. Tam by vám dala facku, kopanec do kulí a odešla pryč. Jakmile ji, ale vezmete na to správné místo, odmění se vám a ukáže co slibovala.

Vzal jsem jí tedy do Mostu. Tady mi to přirovnání trochu drhne, ale rozumíme si. Za prvé, co vás ihned šokuje, je velká turbodíra tak do cca 3 tis ot. Do té doby je to takové nijaké. Od 3 tis ot. Přijde kopanec do zad. Užitečné rozpětí otáček není nic moc. Není potřeba. Výkon má špičku 240 koní při 6tis. Na málo výkonu si tu stěžovat nebudete. Věřte mi. Motor je slyšet, ale nijaká velká symfonie to tedy není. Spíš rachot a různé poprdávání výfuku, blow off ventil při ubrání, a sykot sání. Když si, ale otevřete okénko, tak jezdím většinou já, tak z výfuku jde kakofonie hromobití. A to mám sériový výfuk. Nemohl jsem si auto konfigurovat, ale asi bych příplatkový Akrapovič v seznamu zaškrtl. Řízení se zdá být najednou perfektní, krásně cítíte grip na předních 18“ kolech. Zadní 19“ cítíte pro změnu zadkem. Žádné kroucení karoserie se zde samozřejmě nekoná. Podvozek, je tu ideálně tvrdý. Rozložení váhy je 35:65 ve prospěch zadní nápravy. Na nájezdu je spíš cítit bezpečná nedotáčivost. Možná je to také starším obutím. Chtělo by to semisliky. Na výjezdu se auto spíš zakousne a vystřelí. Driftovat s autem s motorem uprostřed neumím. Přiznávám. Dávám pár kol na zahřátí. Trať znám jak své boty, z Cata. Zkouším postupně zrychlovat a hledat limity. První, co mě lehce zklame jsou brzdy. Jsou to sice velké vrtané kotouče, ale cítím, že tu na můj vkus uvadají. To je klasika, ale u všech „sportovních“ aut. Učil jsem se nově s přeplňovaným motorem. V průjezdu zatáčkou můžete jít na plyn dříve, trvá to totiž, než se roztočí turbo, a překoná turbo díra. Dávat naopak pozor, ať nefoukne dřív. Ideálně na výjezdu, aby byl přesně nad 3 tis. Pak auto vystřelí ze zatáčky ven. Kopanec do zad při přeřazení dvoj spojky. A to celé znovu. Převodovka v race módu je pouze v manuálním řazení pádlama. Pravým nahoru, levým dolu. Hezké je, že sama nepřeřadí ani v omezovači. Co, ale umí je to, aby ste omylem nepřetočili motor, špatným přeřazením. Říkal jsem si co mi to tu pípá, a neřadí. Ono to bylo tohle. Hmm chytré. Už jsme si sedli. Chápu, co po mě chce, a co se jí nelíbí. Odměňuje mě. Na brzdy musím ostře a pomalu pouštět, aby se neodlehčil předek, pak auto zatočí bez nedotáčivosti. Na výjezdu brzo na plyn. Sténání sání, jak lapá po dechu. Řadím dřív, než olízne omezovač, není to potřeba. Zátah těch 350 kroutících momentů je masivní, na takto lehké auto a hezky tlačí do sedačky. Hlavně klasicky v rychlé zatáčce před cílovkou neubírat. Je cítit ta hmota za vámi, která by se přehoupla ihned na opačnou stranu. Kolega Krab, by mohl vyprávět. Na okruhu byla skvělá. Hladký asfalt, a najednou je to úplně jiné auto.

No a jak tedy dopadne srovnání s Lotusem.? Je Alfa lepší? Upřímně si myslím, že Lotus má sofistikovanější podvozek, dvoj spojka bude vždy rychlejší, než perfektní manuál. K tomu není potřeba čekat na výkon do 8 tis. Je to prostě tak. Motor 4C není zevnitř nijak lahodný na poslech, ale zato velmi efektivní. Jen je potřeba počítat s nevyzpytatelným fouknutím turba uprostřed zatáčky. Je prostě jiná. Exoticky vypadající, náladová, temperamentní.

Malá váha, a silný motor. Převodovka chytřejší jak já. K tomu to celé zabalené v nádherné karoserii v karbonu a hitech kompozitu. Co na tom, že podvozek má Lotus lepší. Kámošova holka, třeba umí líp vařit, a je skromnější. Vy stejně milujete tu svou potvoru z baru.