Když jsem byl malý, byla pro mne jediná IFA ten starý zemědělský náklaďák W50 se stupačkou nad kolem, co měli vedle v JZD. Ale tahle německá značka má na kontě i osobáky.
Tak nádherná elegantní silueta snad ani nemůže být z hnusného socialistického východního bloku. Nebo ano? Ale jo, tohle je IFA F9, předchůdce Wartburgu 311, který byl rozhodně také krásný. Ale není to tak jednoduché, protože DKW F89 vypadá skoro stejně a právě DKW iniciovalo vývoj. Východoněmecká IFA se vyráběla ve Cvikově a teprve po konci produkce EMW 340 (poválečná variace na staré BMW) jí přestěhovali na poslední tři roky do Eisenachu.
K nám se tato IFA dostala při dovozu v roce 1955, ale na sklonku minulého století skončila v garáži, před kterou stihl vyrůst strom. Když se pokácel, tak auto bylo s benzínem a nabitou baterií schopné vyjet ven. Od roku 2001 jej renovoval současný majitel, který jej umístil i jako exponát do plzeňského muzea „Příběhy dvoutaktů“. Jelikož si ale zakládá na tom, že všechna auta jsou plně funkční, objíždí IFA i srazy a výstavy a vytažená byla na chvilku i pro mne, abych si jí mohl vyzkoušet. Akorát jeho ujištění, že auto velmi špatně svítí, musím věřit, za tmy se s ní nesvezu.
IFA F9 se mi opravdu vzhledově líbí, její kovová karoserie patří k nejkrásnějším výtvorům z Východního Německa. Po renovaci je krásný i vnitřek s proužkovaným čalouněním. Vzadu moc místa není, ale vejde se tam i nevěsta v šatech. Majitel si chválí i rychlé topení, ale obě moje setkání s Ifou proběhly v létě, takže mu v tomto musím věřit. Jinak je to předokolka s motorem vpředu, což se ještě moc nenosilo.
No, s východním Německem se mi pojí hlavně dvoutaktní motory a ani IFA není výjimkou. Malá devítistovka se stejným zvukem jako má Wartburg, má výkon 30 koní, ale jelikož váží kolem 900 kilo (ano, ty devítky se nějak opakují), přijde mi celkem svižná. Když je tenhle exponát na výletě, umí jet i stovkou, což od deklarované maximálky 110 km/h není tak daleko. Já ale radši volím klidnější tempo, protože jednookruhové hydraulické bubnové brzdy fungují odpovídajícně svému věku. Podvozek se jemně houpe přes nerovnosti a auto je možní ještě pohodlnější, než už tak měkké modernější Wartburgy. Schéma čtyřstupňové převodovky je trochu jiné než u jiných východoněmeckých aut, auto má i volnoběžku.
K takto starým autům mám vzhledem k věku respekt. Naučil mne tomu Spartak, který působil křehce a potřeboval spoustu specifických úkonů, na které moje rozmazlená generace už není v autech zvyklá. Od té doby tak nějak vím, že auto z padesátých let může být vlastně trochu nepříjemné na jízdu. Ale asi jde o to, jak které. Třeba starší Mercury nebo Tatra ze čtyřicátých let jsou jako mnohem mladší auta. A tahle IFA je vlastně také taková a připomíná modernější auto, takže to naopak byl příjemně strávený čas. Tak mi udělejte radost a vyrazte do plzeňského muzea, když budete mít cestu kolem.
Foto: Ty hezčí nafotila Mikka a ty ošklivější moje maličkost a nákladní je z wheelsage.com 😉 Obsáhlejší článek včetně historie pak vyšel nedávno na Garáži.
