Tohle auto má v názvu jméno slavného italského designéra, přímo Nuccio na něm ale nedělal. Hranaté tvary totiž vytvořil jeho zaměstnanec Marcello Gandini, známý milovník geometrie. A auto bylo přísně hranaté a mělo mrkačky, aby světla nerušila vzhled auta. Gandini se hodně inspiroval vzhledem závodních člunů. První návrh designu nazvaný příznačně Runabout postavil ještě na platformě Autobianchi A112. Od roku 1972 pak přišla na trh sériová verze.
S dvoumístným roadsterem chtěl Fiat od počátku zamířit a americký trh, měl tam už dobré zkušenosti s prodeji typu 124 Spider. Hranatý dvoumístný roadster s odnímatelným střešním dílem, velkým ochranným obloukem a masivně vyztuženými vysokými prahy se Američanům zalíbil a plnil jejich přísné bezpečnostní předpisy. Střešní díl mimochodem umístíte pod přední kapotu a manipulaci s ním zvládnete i sami.
Původní modely dostaly třináctistovku OHC z modelu 128 s výkonem 75 koní. Motor je umístěn uprostřed a pohání zadní kola. Pávě kvůli tomu se auto nakonec nejmenovalo 128 Spider, jak bylo v plánu. Místo vymýšlení názvu mu zůstal interní kód, kde X1 je osobní auto a devítka pořadové číslo projektu. Polepy a barevný interiér značí jednu z akčních edic, kterých se za dobu výroby vystřídalo spousta.
Během výroby byl roadster modernizován, dostal i lepší sedadla s integrovanou opěrkou hlavy, ve kterých se sedí skvěle. Místa je v autě dost, jen si musíte zvyknout na mírně vyosené pedály, útulnost je však nezpochybnitelná. Pozice v sedadle je ale jinak skvělá. Přístrojovka procházela během výroby také modernizacemi, původní typ 128 ale připomínala pořád. Zavazadlové prostory jsou velmi malé, ale alespoň je jich slušný počet. Fiat měnil i řízení.
Motor sice není tichý, ale jeho zvuk je příjemně sportovní snad v každém spektru otáček. A vytáčení vás bude bavit, protože Fiat je svižný, díky tomu, jak je lehoučký. Má kotoučové brzdy na všech kolech, takže nemáte důvod se bát ho trochu prohnat. Podvozek se zavěšením McPherson na obou nápravách zajišťuje velmi příjemné jízdní vlastnosti a dobrou stabilitu v zatáčkách. Té pomáhá i rozložení hmotnosti v poměru 41:56 a slušná tuhost karoserie. Testování maximálky 170 km/h bude jen otázkou času, vstřikování vám pomůže ke svižné akceleraci. Přezdívce Baby Ferrari se na klikaté okresce ani nedivím.
Řazení jde hladce, i brzdy bez posilovače jsou hodně citlivé. Naopak plynový a spojkový pedál mají trochu tužší chod. Celou jízdu jsem si pochvaloval i řízení, také krásně citlivé a přesné. Přetáčivosti se bát nemusíte, auto je do poslední chvíle neutrální. S autem se sžívám okamžitě a moc mi baví, je to prostě parádní zábavný sporťák. Ověřená a odzkoušená technika sedanu 128 je navíc velmi spolehlivá.
Fiat auto vyráběl do roku 1982, poté ještě výrobu převzala karosárna Bertone. Celkem tedy bylo vyrobeno kolem 200 tisíc aut. A není to zcela konkurence k Toyotě MR2, která je mnohem novější. Dobovým soupeřem bylo spíš Porsche 914. Fiatu se mimochodem přezdívalo Baby Ferrari, což se na konkurenta Porsche dost hodí, ne? Vlastně se to k autu hodí, Fiat je vážně skvělý.
A nakonec i odkaz na Garáž.
