Pokud začnu s tím slabším, tak to byl sedan 1502, tedy základní model řady E10. Neue Klasse byla po starých typech konečně opravdu „klasa“. Wilhelm Hofmeister udělal nádherný sedan s bezrámovými okny, doplnil jej hatchbackem Touring, pod přední kapotu se nastěhovaly točivé čtyřválce a všechna síla mohla zamířit na zadní kola.
Zatímco sedan byl modernizovaný s hranatými zadními světly, 1802 Touring má ještě stará kulatá. V interiéru se auta moc neliší, vlastně jen kufrem. Strohá palubka pozornost neupoutá, spíš zaujme velký volant s tenkým věncem. Sedadlům chybí nějaké výraznější tvarování, jsou spíš pohodlná. U Touringu bylo jiné to řidičovo, sehnat originální byl totiž problém.
Model 1502 měl jen 75 koní a 180 Nm, ale ani to není málo. Auto je lehké, mrštné a tak je jízda s ním opravdu řidičským požitkem. Přitom byl základní model nabízen pro ty, kteří řešili spotřebu po vypuknutí palivové krize. Prodeje ale byly skvělé, navíc BMW nadchlo spoustu fanoušků, kteří se poté posunuli k silnějším modelům. Nedivím se jim, je nádherně čitelné, ovladatelné a opravdu řidičské se vším všudy, takže je to na okreskách paráda.
Stejně je na tom i 1802, jen má silnější osmnáctistovku. Mnohem lépe si tak vychutnám precizně naladěný podvozek a brilantní ovladatelnost. S autem hned srostu v jeden celek a za nádherného zvuku si opravdu vychutnávám strašně příjemné svezení. A navíc mi přijde, že mne staré BMW přímo motivuje k tomu, abych se za jeho volantem zlepšoval. Řídit ho je jako droga a je vlastně jedno, jestli jedete se sedanem nebo Touringem. Po Neue klasse se objevila první trojka E21 a o tom, jak jí mám rád, už jsem se tu rozepisoval. Tohle starší je možná ještě zábavnější.
Obě BMW mi zapůjčili Veteráni na Truc.
