Nejstarší z vyzkoušených byla pětka, tedy Lancer Evolution V GSR. Na rozdíl od většiny závodních otloukánků jí má Lukáš v perfektním stavu. Auto bylo přestavěno na levostranné řízení a výkon se posunul až na 360 koní (oficiální výkon byl 276 koní dle gentlemanské dohody japonských automobilek, ale realita byla jiná, údajně 310 až 320 koní). Pod motorem je duralová ližina, na kastli polepy imitující závodní Evolution Tommi Mäkinena a na nábojích bílá kola Speedline. Fanouška rally to auto dostane. Jeho nejlepším dílem je ale stejně přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec s turbem velkým jako dětská hlava. Do 2500 otáček se neděje nic, pak to kopne a auto letí vpřed až do 8000. Když se vyhnete turbodíře, předčí v akceleraci i Ferrari ze stejné doby.
Podobná i je modrá šestka z roku 1999, která má také pár polepů připomínající závodní kariéru tohoto auta a bílá kola ATS Rally. I ona má hlasitý velký výfuk a připadá mi, jako by si na focení odskočila z rychlostní zkoušky. Přitom do Evropy doputovalo z Japonska přes Irsko a Polsko, kde jej přestavěli na levostranné řízení. Naopak přestavbou řízení neprošla druhá vyzkoušená šestka, protože jde o vrcholný model z limitované edice Tommi Mäkinen Edition (jen 2500 aut v roce 2000) ve stříbrné barvě. Auto je o tolik lepší, že se někdy označuje jako EVO 6,5. Zvenčí jí zdobí originální polepy ve stylu závodních verzí, na stříbrné ale tolik nevyniknou.
No a nakonec je tu Jirkovo Evolution VII FQ-300, který jsme vlastně řídil kdysi jako první. Sedmička se vyráběla mezi roky 2001 až 2003 a nabídla výrazně modernizovaný ostře řezaný design, který působil mnohem aerodynamičtěji. Jeho vrcholem byla později EVO devítka, ale já musím za sebe říct, že sedmička se mi líbí nejvíc. Navíc na jejím základě Mitsubishi do rally poprvé postavilo speciál WRC, šestka do té doby porážela konkurenci, i když byla podle specifikace A8. Líbí se mi nastavitelné křídlo verze FQ-300 i dodělávané polepy ve stylu pozdějšího WRC05. Auto má nový intercooler a výfuk pochází z EVO 9. Je o něco hlasitější než originál. Mimochodem, to FQ-300 značí výkon v koních, protože standardně se udávalo, že Evo sedmička má jen těch 276 koní dle gentlemanské dohody. Ralliart tan Britům prodával verze s označením skutečného výkonu a pokud chcete vědět význam písmen FQ, tak je to prý fucking quick, tedy zatraceně rychlé.
Stejné je to i s interiéry aut, kde tělo obejmou úžasně tvarovaná Recara, takže si ani nevšímáte laciných černých plastů. O něco lépe zevnitř působí sedmička, ale pořád se nedá říct, že by byla nadstandardně kvalitní. Většina majitelů palubku ale stejně poflockuje. Bílé budíky vypadají moc hezky, rádio většina majitelů nakonec vyhodí, jen by přehlušilo hezký zvuk motoru. Modrý kousek má hydraulickou ručku a skořepinová sedadla. Stříbrné TME má původní sedadla, volant i řadičku od firmy Momo. Mne ale nejčastěji mate, že blinkry jsou na pravé páčce, takže na křižovatce několikrát omylem pustím stěrače. To už mi méně vadí bíle budíky v mílích, jen mám tendenci jet kvůli číslům na nich rychleji. U sedmičky zase potěší otáčkoměr uprostřed, alespoň vidíte, že je důležitý, navíc přibilo pár přídavných ukazatelů.
Důležité ale je, jak Lancery jezdí, a tam musím u všech vyseknout pochvalu za strmé řízení bez prodlevy a krátký přesný pětikvalt. I to je důvod, proč můžete čtyřválcový klenot 4G63T (je ve všech těchto čtyřech autech) ždímat až do mrtě jeho možností. Dole toho motor moc nepředvede, chce vytočit do červeného pole, roztočit turbo a za hrozivého řevu musíte najednou auto posílat do zatáček v rychlostech, které odporují fyzikálním zákonům. Když sundáte nohu z plynu, auto si odfoukne přes výfuk, práskne lišku do výfuku a vybízí vás, ať mu zase šlápnete na krk. Ono je lepší na něm stát, abyste nemuseli turbo pořád roztáčet. Zvlášť u sedmičky, která přibrala proti šestce pěkných pár kilo, ale dostala aktivní středový diferenciál a přední samosvor.
A když nemáte jalové ruce, tak si za chvíli zvyknete, že je skoro fuk, jakej má příští zatáčka poloměr. Prostě tam ideálně vyváženého Lancera pošlete, trefíte apex a letíte k té další, před kterou jen trochu necháte zakousnou Bremba do kotoučů, abyste si byli nájezdovou rychlostí opravdu jistí. Překvapilo mne, že řízení TME je strmější než u běžné EVO VI. Také podvozek je tužší a nižší, prý se konstruktéři inspirovali asfaltovým setupem z mistrovství světa. Dokud nejste na limitu, auto vás hodně podrží a vše vám říká, takže rychlá jízda vám přijde úplně samozřejmá. Modernější sedmička už nabízí i výběr jízdních režimů na suchý a mokrý asfalt, šotolinu a sníh. Evolution je díky tomu ještě snázeji použitelný ve vyšších rychlostech.
Většina majitelů ale neodolá úpravám. Červená pětka má stavitelný podvozek Tein, větší brzdy AP Racing a pneu Yokohama ADO8R. Keramická spojka jde ztuha a ostře, člověk si na ní déle zvyká. Modrá šestka má větší Turbo z EVO IX, písty Wiseco, ojnice Manley, šrouby ARP, sání HKS RS, jednotku EMD Motorsport, rozpěru Cocso, brzdy Pagit R35, tlumiče Proflex EVO 3 a neuvěřitelně uřvanou rouru místi výfuku, že by mi brzo začly krvácet uši. Dohromady to prý dělá 400 koní, takže nuda s ním nebude. V interiéru se pár kilo ušetřila, něco se nahnalo zpátky duralovou ližinou. Ta pomůže, když si chcete zablbnout i mimo asfalt, třeba na nějaké polní cestě nebo prašném plácku.
Brzdy jsou na Lancerech k neutahání. Možná, kdybychom jezdili celý den kopce v závodním tempu, začaly by vadnout. I když na pětce ani tak, protože jsou předimenzované původem z ostré Fiesty R5. Ale tady ve čtyřkolce zase nemusíte na brzdy tolik sázet, z většiny věcí se myšák vytáhne sám díky čtyřkolce a chirurgicky přesným reakcím včetně řízení. Ostatně při jízdě s modrou šestkou máme mokro a slicky a stejně se nedaří dělat před fotografem smyky. Ostatní auta jsem potkal na suchu a docela chápu, proč jsou schopná prohánět i eMková BMW nebo Porsche.
Ano, nějak jsem se v článku a čtyřech Evolucích Lanceru dokázal vyhnout tomu, jestli je lepší než Subaru Impreza WRX STI. Ale to je tím, že každému sedí jiné z těchto aut. Někdo tvrdí, že Impreza má více kompromisů, jiný zase, že má její motor lepší charakter. A nakonec mi většina majitelů stejně přiznala, že se rozhodovali podle toho, zda fandili Tommimu nebo Colinovi, protože obě ta auta jezdí tak, že mi padá brada údivem někam mezi pedály. A je veliká škoda, že Lancer Evolution se z nabídky po desítce vytratil, pro mě bylo svezení vždy dalším splněným snem.
A jak mám ve zvyku, odkážu vás i na delší články na Garáži s více fotkami – EVO V GSR, EVO VI GSR, EVO VI Tommi Mäkinen Edition a EVO VII FQ-300.
