Abych dal Fáčku šanci, uprosím kamaráda Michala, který má doma kombík Forman. Forman je totiž lepší a to kvůli většímu kufru. Je ale mnohem hezčí, na pohled vyváženější díky dlouhému převisu a hlavně jsme ho doma měli, krásně tmavě modrý LX s interiérem Black Line. A i v tom bazaru stál vedle Golfa Favorit Black Line. A Michal má Black Line, lepší už to být prostě nemůže, tahle akční edice je v mých očích prostě TOP. Akční černý model vycházel z lépe vybaveného GLX, ale měl kožený paket, unikátní látku čalounění a krásná kola Ronal (a taky spoustu dalších věcí, která jsou dnes už samozřejmostí). Vzniklo jen 6500 aut a Forman tehdy vyšel na 269 tisíc korun.
Auto je z roku 1993, tedy se zásobou 548 vylepšení, ale pohání jej ještě karburátorová (Jikov, alias licenční Pierburg) třináctistovka s výkonem 58 koní. S karburátorem (ale s Weberem) měl Formana i můj táta a také interiér jsme měli z Black Linu, i když jinak bylo auto v námořnické tmavě modré. A doma jsme ho měli rádi všichni, takže tohle asi nebude objektivní vzpomínka.
Dodnes mám rád Fáčka, Formany a Pick-upy, obdivuju Hrdličku, jaké auto dokázal vytvořit v šibeničním termínu a žasnu, líbí se mi Bertoneho tvary, v čem všem byl domácí hatchback lepší než tehdejší Golf. Ano, to auto nebylo dokonalé, ale bylo super a v mých očích super zůstane už kvůli vzpomínkám, jak mne vozilo do školy, na hory, na výlety, ale třeba i na dovolenou do Makarské. Připomíná mi to snad každý zvuk toho auta, cvaknutí páčky blinkrů nebo zavření dveří.
Pár let po Michalovo Black linu jsem se za volant Fáčka vrátil, Ivan mi totiž ukázal svůj Pick-up 135L. Pracovní verze přišla na trh v roce 1991, tedy ideálně načasované na rozvoj malého podnikání ve svobodné zemi. Má tedy masku bez otvoru a ještě hnědý interiér. Právě kvůli tomu, že to byla pracovní auta, Pick-upy téměř zmizely. Ivan z Pardubic našel svůj budoucí youngtimer (renovace je v plánu) v Praze, kde rozvážel nábytek. Poté zjistil, že původně auto začalo svou kariéru v Chrudimi, takže se skoro vrátilo domů. Na korbu se vejde 0,8 krychlového metru nákladu.
I když třeba nemáte rádi Škodovky, Favoritu nelze upřít pár objektivních pozitiv, třeba prostorný a ergonomicky zvládnutý interiér nebo dobrý výhled z auta ven. Kufr základního hatchbacku ujde, kombík je pak opravdu dost prostorný. Obyčejná sedadla byl označil jako průměrná, lépe se sedí v tvarovaných z akčních verzí a lépe vybavených GLX. Pořád jsou ale hlavně pohodlná. Velký dvouramenný volant se dobře drží a jasně dává najevo, co dělají přední kola. Od 120 km/h se objevuje aerodynamický hukot. Řízení jde krásně zlehka, snad jen při parkování si slabší řidiči mohou stěžovat na absenci posilovače.
Auto se v zatáčkách naklání, ale nějak mi to nevadí. Kompenzuje mi to totiž motor OHV, který se mi s karburátorem líbí i svým projevem. On totiž docela příjemně táhne a má cenu jej vytáčet a když už se Fáčko jednou rozjede, tak docela upaluje. Navíc na rozdíl od motorů se vstřikováním tak rychle nezpomaluje a má lepší setrvačnost a ostřejší reakci na plynový pedál. Pick-up má i kratší převodovku a prázdný mi přijde na akceleraci o chloupek živější, ale nejde o nic dramatického. Pořád se tu bavíme o 58 koních a 94 Nm, takže na stovku se Fáčka dostávají přes deset sekund (a co je přes deset, nemá cenu počítat) a maximálka 140 km/h je tak tak nad dálničním maximem. Stejně je s nimi ideální jezdit tak 110, pak už to není moc příjemné. Ano, pamatuju si, jak jsme v osmnácti s kamarádem lámali rekordy, ale dnes už jsem starší a v plechové škodovce mám z rychlosti a velkých náklonů v zatáčkách o trochu větší respekt. To jeho Fáčko bývalo bílé, tedy pokud se té barvě vůbec dalo říkat bílá.
Favorit nahradila Felicie, Formana zase Combi a Pick-upa vystřídal Pickup (bez pomlčky). Design byl zaoblenější, materiály v interiéru kvalitnější a celkově auto takové dotaženější. Přesto mám pro ty hranaté starší bertonky trochu slabost. Je to ale vážně nejspíš tou nostalgií. Zachránit ale nějaký pěkný Black Line nebo Sport Line před lisem, to bych asi udělal. I když to není nejlepší auto na světě, je takové poctivé a jednoduché, že je mi prostě sympatické.
Fotky Black Line má na svědomí Ondra Kroutil, Pick-up jsem se pokusil nafotit sám. Podrobnější články o obou autech najdete samozřejmě i na Garáži – Black Line tady a Pick-up tady.
