Mazda je moje oblíbená automobilka hlavně pro své atmosférické motory a výborně naladěné podvozky. A vidíte, moje druhá nejoblíbenější Mazda má turbomotor. Je navíc docela mladá, první šestky se objevily v roce 2002. Tohle je dokonce modernizované provedení prodávané od roku 2005. Jde ovšem o sportovní model MPS, proto je zajímavý. A také docela vzácný, protože tohle je současně i první MPS, které vidím naživo. A jeho upravený design s jinými nárazníky, koly, světly, spojlerem a dvěma koncovkami výfuku vypadá skvěle.
Uvnitř je bohatá výbava a prvotřídně zpracované materiály. Pro MPS je podstatná i dobrá ergonomie a pozice za volantem, sportovní dojem pomohou navodit kovové dekory, pedály a volant Momo. Jen sedadlům bych dal výraznější boční vedení, ovšem jinak jsem spokojen. Ale víc mne nadchnul čtyřválec MZR s objemem 2,3 litru a turbem, který je naladěný na 260 koní a 380 Nm. Probere se ve 3000 otáčkách, za 6,6 sekundy je na stovce a plynule pokračuje až do 240 km/h. Stačí jen rychle měnit stupně na manuálním šestikvaltu ne nepodobném tomu v Miatě. Turbo si občas odfoukne, výfuky hezky ryčí, šestku je zkrátka radost poslouchat. Ale jen když chcete, jinak je tichá.
U Mazdy jsme zvyklí na pohon jedné nápravy, ale šestka MPS je čtyřkolkou s elektronicky řízeným aktivním diferenciálem a zadním samosvorným. Samozřejmě to není lehké, auto váží 1628 kg. Když není potřeba, jede Mazda jen na předek, ale jinak umí rozdělit krouťák v poměru 50:50. Za 6 sekund už jedu stovkou a hlavou mi bleskne myšlenka, proč bych měl chtít Imprezu STI, když tohle je mnohem lepší pro každý den. Snad jen kvůli té rally, kterou Subaru kdysi jezdilo. Ale sportovní šestka mne v zatáčkách naprosto dostala a od té doby patří k mým nejoblíbenějším autům. Není nedotáčivá, podvozek funguje skvěle, řízení je absolutně čisté a když chcete, tak se MPS začne i přetáčet.
MPS skončilo svou kariéru v roce 2007, tedy rok před koncem první šestky. Z té druhé už jej Mazda neupravila, a to je škoda. Vyrobilo se jen 800 aut, a tak na nějakou na prodej nenarazíte na každém rohu. Ale případná koupě by za to stála, což jsme doskal v diskuzi na Garáži trochu sežrat od “znalců”. Fotky mi udělala Mikka.
